Říká se: To byl ale porod! Už vím proč

2
4 min. čtení
jaký je porod

O různých libůstkách v těhotenství i o strastiplné předporodní mateřské jsem vám už psala. Asi by se tedy hodilo říci, že už jsem se přehoupla do další fáze mateřství. A v té pro mě zcela změnila význam obyčejná fráze: To byl ale porod…

Příroda to má zařízené hezky. Když se rozhodnou mít miminko, většinu žen netrápí, jak bude celé těhotenství probíhat, kolika nevratnými změnami jejich tělo projde, že budou toho malého drobečka muset porodit a pak strávit roky a roky nesobeckou výchovou. Strach z porodu se ale dříve nebo později dostaví, většinou spolu s prozřením, že teď už není cesty zpátky.

Já jsem se s ním vyrovnávala různě – s manželem jsme absolvovali předporodní kurz, o porodu jsem si četla v moudrých knihách i na internetu a z několika kamarádek, které už „to“ měly za sebou, jsem se snažila vytáhnout informace, a když se jen usmívaly a říkaly – neboj, porod je porod, ale stojí to za to – hrála jsem si na hrdinku a povzbuzovala je, aby mi sdělily nějaké ty podrobnosti. Ve skutečnosti teď vím, že na porod vás nemůže připravit vůbec nic.

Všechno, co potřebujete vědět

Můj muž na našem předporodním kurzu vyhrál nepsanou soutěž o nejlepší otázku. Při prohlídce porodních sálů se do ticha věcně zeptal porodní asistentky, jaká je dnes úmrtnost rodiček. Několik nastávajících maminek kolem mě šokovaně zasyčelo a jeden podobně smýšlející tatínek začal z nesouvislých údajů koktající sestry vypočítávat procenta. Kromě poměrně uklidňujícího malého čísla (byla to jen jedna tisícina) jsme si z kurzu odnesli spoustu informací o tom, jaké mohou nastat komplikace, co máme dělat, až TO vypukne, a jak bude vypadat pár dní po porodu.

Protože ráda vím, do čeho jdu, myslela jsem si, že mě kurz uklidní. Ve skutečnosti mi připravil pár bezesných nocí, kdy jsem hleděla do stropu naší ložnice a přemítala, jak se tomu všemu vyhnout. Dnes nevím, zdali bych se ho zúčastnila znovu. Upřímně – všechno, co potřebujete opravdu vědět, se včas dozvíte. A na druhou stranu je spousta věcí, které možná ani raději vědět nemusíte.

Pozitivní zapomínání funguje. Opravdu.

Všichni říkají, že porod bolí. Hodně. V jednom rozhovoru Iva Frühlingová přiznala, že porod bolí, jako by vám řezali nohy. Nohy mi nikdy neřezali, ale už chápu, jak to myslela. Porod je hodně silný zážitek, nebojím se až říct jeden z nejsilnějších vůbec. Nebudu nic zastírat, jsou v něm dost příšerné okamžiky, na druhou stranu jsou tam i chvíle výjimečně krásné.

Některé ženy o porodu rády mluví, jiné si jeho průběh chtějí nechat pro sebe. Myslím si, že není třeba nechat se strašit hororovými scénáři, protože to vůbec ničemu nepomůže. Mluvím z vlastní zkušenosti. Když jsem se sama snažila od zasloužilých matek ze svého okolí zjistit nějaké podrobnosti, naprosto jsem nesnášela, když mi odpovídaly, že si to člověk prostě musí prožít, ale konejšit ho může, že to hodně rychle zapomene. Jak to ale u stokrát omílaných pravd bývá, musím se nakonec pod tuhle podepsat.

Když mi toho malého človíčka, ještě mokrého, položili na břicho, moje úplně první myšlenka byla – a nestydím se za to – tak ty, holka, budeš jedináček. Den ode dne se tohle moje rozhodnutí měnilo a humorné na tom bylo, že za pár dní už mi z téhle chvíle zůstal jen ten úžasný pocit, když držíte v náručí malý teplý uzlíček, a pohled do manželovy rozzářené tváře, když nás obě nadšeně hladil. Takže ještě než jsem šla z porodnice domů, bylo mi jasné, že pokud všechno klapne, podívám se sem znovu.

Se strachem se vyrovnejte po svém

Ať už tedy svůj předporodní strach prožíváte jakkoliv, dělejte přesně to, co v dané chvíli považujete za správné. Univerzální recept na jeho zahnání totiž neexistuje. Den D nastane tak jako tak a vy ho zvládnete. Jiná varianta není.

I když to může znít jako fráze, ten malý človíček, kterého si s sebou po bitvě odnesete jako trofej, za to stojí. A to říkám i přes to, že jen do dopsání tohohle krátkého závěru jsem kvůli němu musela vstát ze židle pětkrát.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

2 komentáře: “Říká se: To byl ale porod! Už vím proč”

  1. Ivan Lachman napsal:

    Palec nahoru… zejména tatínkovi za upřímné dotazy na předporodním kurzu… jde vidět že k tomu přistupoval zodpovědně… nebo snad s nadějí 😉

  2. matějková jaroslava napsal:

    Nic není krásnějšího, než přivést na svět dítě- uzlíček štěstí.
    Ale ten strach – ten je pořád.Začíná to tím, aby dobře miminko jedlo, spalo ,proč ještě nemluví. škola, studium, první lásky.
    Přeji všem jen to nejlepší a hlavně zdravé děti.
    ,