„Předporodní“ mateřská není žádná dovolená!

2
4 min. čtení
shutterstock_123971545

Jsem na první mateřské dovolené už celých 20 dní. Dalo by se říct, že to je jediné období mateřské, které se skutečně dá nazvat slovem dovolená. Vždyť jsem celé dny sama, hlavním úkolem je se povalovat, odpočívat a těšit se na nový přírůstek do rodiny. To tak! Realita je jiná, jedním slovem nestíhám. A to si ještě troufám na takovou bláznivinu jako vypravit se někam, kde bych chtěla vypadat reprezentativně.

Na mateřskou dovolenou se nastávající maminka těší poměrně dlouho. Sedm a půl měsíce dopředu víte, že na ni budete nastupovat, a čím víc se ten magický termín blíží, tím víc si uvědomujete, jak moc tu „předporodní“ část mateřské dovolené budete potřebovat. Protože směrem ke konci těhotenství značně ubývá energie, tělo těžkne a vydržet každý den v práci je občas nadlidský výkon. Začnou se vám povážlivě kupit věci typu: to udělám, až budu na mateřské. A že se jich nakonec nasčítá! Takže když se mě kolegové od prvního dne, kdy jsem je opustila, zvesela ptají: „Tak co, jak si užíváš?“, já jen kroutím hlavou. Užívám?! Pche! Vůbec nic nestíhám!

Fyzikální zákony pro těhotné

Moje odkládání věcí na mateřskou se samozřejmě týkalo pořízení některých nezbytností, praní a žehlení dětské výbavičky, dávání do pořádku osobních záležitostí, dohánění odkládaných koníčků, ale třeba i srazů s přáteli, které budu po porodu určitě nějakou dobu zanedbávat. Většinu pochůzek jsem se samozřejmě snažila nacpat do kalendáře na co nejdříve, protože mi bylo jasné, že termín porodu se může posunout. Nutno podotknout, že v devátém měsíci těhotenství se některé úplně obyčejné věci stávají obtížnými. Třeba jako vstát z postele, ujít v kuse víc jak kilometr, popoběhnout na ujíždějící autobus, ohnout se pro něco na zem nebo nedejbože strávit pár desítek minut bez blízkosti záchodu.

Velryba na výletě

Tak třeba včera bylo nejdůležitější částí dne (žehlení jsem pro jednou odložila) vypravit se na jednu z posledních akcí s přáteli. Ještě když jsem si v jednu hodinu připravila rychlý oběd, zdálo se dorazit na místo určení v půl šesté jako snadný úkol. O trochu méně reálné mi to přišlo ve čtyři hodiny, kdy jsem se probudila šokem na gauči s talířem odloženým vedle sebe a s polštářem obtisknutým na tváři. Rychle (rozumějte těhotně rychle) jsem naházela nádobí do myčky a vzpomněla si na nepověšený obsah pračky, která musela někdy při mém odpoledním šlofíčku doprat. Jako čtvrtý kousek z ní na mě vypadly těhotenské legíny, pravděpodobně poslední kousek kalhot, do kterého se při mých velrybích rozměrech ještě vejdu. Pohledem z okna, kde se během noci přehouplo parné léto v podzim, jsem usoudila, že bez nich ven prostě nemůžu, a do příprav jsem tak chtě nechtě musela vklínit ještě pokus o jejich vyfénování.

S přeleželými vlasy, stále nemizícím otiskem polštáře na oteklé tváři, vlhkými legínami a pokusem o nalíčení včetně neumělého maskování rudého pupínku přesně mezi očima jsem nakonec skončila před botníkem, kde jsem postupnou vylučovací metodou zjistila, že mi vzhledem k oteklým nohám prostě už nejsou žádné podzimní boty. Ze dvou možností – pohorek a letních balerín – jsem zvolila tu druhou a vyrazila o půl hodiny později na autobus. Rozkopaná silnice, která mě donutila dojít dvě poslední zastávky pěšky, mě nepřekvapila, ovšem množství schodů nahoru na Jezerku už trochu ano. S plícemi někde venku z těla a břichem tvrdým jako kámen jsem dorazila asi jen o tři čtvrtě hodiny později. Ještě že pro mě můj hodný manžel přijel po desáté až před kamarádčiny dveře, protože po celovečerním posedávání a popocházení se mi záhadně srazily i ty poslední padnoucí boty

Jak jsem se s tím smířila

Nezbývá než se smířit s faktem, že termínem porodu nekončí svět a že v období před ním je asi hodně pravdy na radách, podle nichž by měl člověk hlavně odpočívat a neklást si přespříliš vysoké cíle. Už se mi tedy daří začlenit do programu i dny, kdy jen ležím a koukám na filmy nebo čtu. A taky se těším. Nejen na miminko, ale i na to, jak se zase vejdu do oblíbených kousků z šatníku, nebo jak zvládnu i delší podzimní výlet. A nejsem včerejší. Je mi jasné, že na té „poporodní“ mateřské určitě zase nebudu vůbec nic stíhat

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

2 komentáře: “„Předporodní“ mateřská není žádná dovolená!”

  1. Jana napsal:

    Hmm, tak ty dny, kdy jen koukám na filmy a polehávám v posteli. Ty bych chtěla. Dnešek by k tomu přímo vybízel. Jenže s jedním téměř dvouletým a druhým na cestě je to jen vzdálený mlhavý sen :-))
    (Aneb Bude hůř, jestli v tom rozmnožování hodláte pokračovat :-) )

    • Dáša napsal:

      Je mi to jasné, Jani, mám se ještě na co těšit 😉 Zatím je příjemné, že to jde všechno pěkně postupně, tak jak má…:) Přeji hodně síly pro dvoj a vícenásobné maminky, sice sama zatím nemůžu posoudit, ale až z moc zdrojů slýchám to staré moudro, že – Jedno dítě=žádné dítě…