Pravá láska? I bez večeří a pugétů…

3 min. čtení
shutterstock_198869891

Závidíte kamarádkám každodenní přísun řezaných růží s romantickým věnováním? Chcete trávit večery v řeckých tavernách se sklenkou nejlepšího vína? Vypněte romantický film ve své hlavě a uvažujte nad tím, co je pravým důkazem lásky.

Také já často devastuji bezbranné sedmikrásky a říkám si – má mě rád, nemá mě rád. Hlavně ve chvíli, kdy mi řekne, že kytek mám přece celou zahradu nebo že do restaurace nemusíme, protože čas neekonomického randění je díkybohu za námi. Načež si vezme z lednice třetí pivo, ze špajzu křupky a uvelebí se před televizí. Budou totiž dávat fotbal, což je pro mě jako hokejového fanouška otravně pomalá podívaná bez minimálního vzrušení.

A tak jdu jako každý den uklízet, vařit, prát, mýt nádobí a kočku, vyvenčit psa, žehlit prádlo, a když mi zbyde trochu času, vyšiju si jen tak pro radost ještě pár monogramů na ručníky. Zatímco můj milý už dvě hodiny očekává změnu stavu utkání, jsem připravená jít si lehnout do postele alespoň s Herculem Poirotem. Když v tom vyběhne z pokoje do lednice jak vrcholový sportovec a zeptá se mě: „Tak cos vůbec dělala?“

Můj přítel je na svá léta fešák a já bych možná měla být ráda, že nelítá venku po hospodách nebo strip barech, nýbrž se drží hlavně doma. Otázkou ale je, jestli ho tady drží jistota ledničky s vychlazeným občerstvením, každý den důkladně vyžehlené trenky, nebo to, že konečně našel tu správnou superženu pro domácnost a třeba i na plození dalších superžen.

Ale představte si, že i tohle stvoření dokáže být něžné. Většinou v tu dobu lednice zeje prázdnotou a nevysílá se žádný fotbalový přenos. Máme uvařeno, čisto a já si zase jednou ověřím, že to, co mám doma, je opravdový chlap. A tenhle můj opravdový chlap pak, když je po všem, zakončí naši dohru větou jak z amerických filmů, která zní: „No, doufám, že na mimino to nebudem muset dělat dvacetkrát… Tak dobrou!“

A já nevím, jestli mám brečet nebo se smát. Jestli mám proklínat tu seznamku, na které tohle lákavé stvoření viselo snad tři roky. Ale protože už vím, že nemá smysl se trápit, když už se z ložnice ozývají zvuky džungle, v klidu si došiju poslední monogram a jdu spát.

A protože ráno ten můj odjíždí, zatímco já ještě pospávám, tak si jen tak přemýšlím a ani nevím, jestli už je pryč. A když pak vstanu a dojdu si udělat čaj, najdu přímo na té krabičce s Pickwickem nalepený vzkaz, na kterém stojí: Záleží mi na tobě víc, než si myslíš :-*

No a já se rozpláču štěstím i šokem, že ten můj chlap dokázal něco takového sám o sobě zplodit a napsat, že se nestyděl, že zahodil tu svoji věčnou hrdost jak pytlík křupek a že je vlastně všechno tak, jak má být. A pak už nezávidím všem těm kamarádkám, které neustále randí a ochutnávají řecké speciality v tavernách a jsou krásné, ženské a voňavé a jejich partneři jsou také krásní a mužní a voňaví. A víte, proč jim to nezávidím?

Protože každý jednou z toho romantického vztahu, který nám neustále podsouvají v amerických filmech, vystřízliví, a pak mu zbydou třeba jen ty večery zpříjemněné štupováním ponožek a pískotem rozhodčích. Ale pokud vás od randění do společné domácnosti bude provázet silná láska, která už dávno nemá nic společného s prchavým a iracionálním zamilováním, pokud dáte do vašeho vztahu tuny trpělivosti, pochopení a kompromisů, pak jste na nejlepší cestě, jak se dočkat lásky v pravém slova smyslu.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email