Pět věcí, které mě jako matku potěší

3 min. čtení
unavená matka

Pravděpodobně čekáte motivační text o tom, jak mě potěší, že si konečně mohu přečíst kousek knihy, případně jakou radost mi dokáže připravit dětský úsměv. Zřejmě vás zklamu, protože mě nedávno při luxování na toto téma napadaly úplně jiné myšlenky.

Potěší mě, když přijedu a doma je uklizeno

„Pokud chcete, aby vás přivítal čistý domov, tak si o to musíte říci, protože muži nejsou jasnovidci,“ poradila mi kdysi psycholožka. Není nad rady moudrých průvodců. Za pokus to stojí a párkrát jsem o to muže a oba syny požádala. Když jsem pak dorazila domů, musela jsem je chválit a chválit. To zase doporučuje populární psycholog Šmolka, že i když není právě za co, máme muže chválit aspoň za to, že dýchá. Tak jsem chválila a šla brzy spát, aby mi náhodou neulétlo, že jejich snaha není ve skutečnosti moc vidět. Znáte ale Cavemana, který říká, že muži prostě při úklidu detaily nevnímají.

Potěší mě, když to doma voní

Už jste někdy přespávali v budově, kde žijí jen muži? Když jsem jezdívala na filmový festival v Karlových Varech, ubytovávala jsem se na chlapeckém internátu. I když tam bylo uklizeno a místní obyvatelé byli na prázdninách, vždy tam po nich zůstával ten charakteristický pach. Aby mí tři muži zapalovali vonné svíčky, pokud jsou doma dříve než já, se mi je ještě nepodařilo naučit. Proto se snažím být doma vždy první nebo moc neodcházet.

Potěší mě, když je doma klid

Protože jedno z našich dětí je autistické, pořád se objevují nečekané zvuky. Někdy samomluva, často okořeněná sprostými slovy. Nevím, zda je to nakažlivé, ale i ostatní dva muži se ve chvílích soustředění třeba u počítače k tomuto uchylují. Mnohým autistům nečekané zvuky vadí, sami je však vyluzují, protože ventilují přepětí. Někde jsem četla, že autismus je extrémní mužství a že vlastně každý muž má autistické rysy. Já se tedy raději snažím být tichá, abych předcházela autistickým záchvatům, jak se doporučuje.

Potěší mě pozitivní myšlení

Náš starší syn, zmíněný autík, ho nesnáší. Pokud s tím začnu, uteče s výkřiky, které každou pozitivní větu okamžitě obrátí v negativní. Někdy obdivuji jeho nápady, jak takovou větu v zápornou vůbec proměnit. On je totiž logický typ, takže když si před spaním čteme třeba z knihy, jak být úspěšný, tak zatímco já s mladším synem si na radu autora poctivě třikrát zopakujeme: jsem úspěšný, tak starší prohlásí, že kdyby byl úspěšný, tak by netrčel ve škole, která ho nudí, a dělal by jen to, co ho baví. Má pravdu. Pochopil předčítané kapitoly o úspěšných lidech mnohem rychleji než já a ani na to nepotřebuje kouče. Úspěšní lidé dělají jen to, co je baví.

Potěší mě, když je vše v pořádku

Afirmace si raději nechávám na chvíle před spaním, ale to už mi většinou zbývá síla jen na dvě, protože zpravidla ihned usínám: Jsem otevřená a přístupná veškerému dobru a hojnosti vesmíru. Poté si ještě dořeknu tu druhou: Všechno je v pořádku.

U vás také, milé matky a ženy?

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email