Nebuďte jako sloni v porcelánu aneb Jak se chovat k lidem s handicapem

6 min. čtení
shutterstock_186309821

Nedávno jsem jela v metru s paní, která měla ochrnutou ruku. O jednu stanici dále si vedle ní sedl postarší pán, upřel na ni soucitný pohled a spustil: „Promiňte, já se jen chtěl zeptat, co se vám stalo s rukou?“ Té paní, která si do té doby evidentně užívala den, náhle pohasl úsměv. Podrážděně něco zamumlala, doufajíc, že tím pána umlčí. Hádám, že hlavou se jí honilo něco jako: Už zase… Nejsem žádná chudinka… Proč??? Doufala marně. Pán, okouzlen vlastní šlechetností, se nedal zastavit: „To je mi vás líto, to musí být těžké…“ Jako by pánovi začal pozvolna narůstat chobot, nohy se proměnily v těžké sloní tlapy a mé citlivé ucho zaznamenalo i zvuk rozšlapávaných porcelánových talířů…

Co je sloní komplex a jak mu předcházet

Zmíněná příhoda je extrémním příkladem sloního komplexu, při kterém padne za oběť mnoho porcelánu, utrpí důstojnost handicapovaného člověka a dojde k zesměšnění toho, kdo takto jedná.

Možná jste si také někdy připadali v přítomnosti člověka s handicapem trochu neohrabaně. Nebo možná máte sami nějaký handicap a říkáte si, že by některým lidem opravdu prospělo, kdyby je někdo konečně poučil. Nebo jste možná zodpovědný rodič a rádi byste umění respektu naučili své děti. Ovšem i v případě, že se na vás vztahuje poslední důvod, musíte začít od sebe. Děti se totiž často učí prostě tak, že nás pozorují a naše chování napodobují. Pokud jste milí, zdvořilí a empatičtí, budou se tak s velkou pravděpodobností chovat i ony. To samé platí samozřejmě i o způsobu, jakým přistupujeme k lidem s handicapem. Klíčem je empatie, tedy schopnost vžít se do situace druhého. Umět si představit, jak se cítí někdo s handicapem, může ale být těžké až nemožné, obzvláště když jste sami zdraví jako řípa. Proto jsme pro vás připravili několik tipů. Věříme, že ušetří vám i vašim dětem pár trapných situací a porcelánových talířů.

Respekt, respekt, respekt…

Pokud potkáte někoho na vozíčku či s bílou hůlkou, nezapomeňte, že v první řadě je to prostě jedinečný člověk. Nepatří do žádné speciální skupiny handicapovaných, nemá na čele nálepku „postižený“, je to prostě osobnost se svými zálibami, vášněmi i problémy. Třeba si ani jako handicapovaný sám nepřipadá a nechce, aby mu to někdo vnucoval. Nevnucujte mu to tedy.

Dětem ukažte svým chováním a případně i vysvětlete slovy, že se prostě stává, že má někdo handicap, a většina takových lidí nemá ráda, když je ostatní litují, protože teprve pak si připadají divně a podřadně. Měli bychom respektovat, že se většinou o svém postižení vůbec nechtějí bavit. Povídejte si s nimi o společných zájmech, probírejte novinky nebo se klidně bavte o počasí tak, jak to běžně děláte. Téma handicapu si nechte na později, když už daného člověka více znáte, a i potom citlivě sledujte, zda mu takový rozhovor není nepříjemný. Pokud například vozíčkáře či slepého člověka někdo doprovází, dávejte si pozor, abyste promlouvali přímo k  dotyčnému, nikdy s ním nekomunikujte přes jeho průvodce. Je to ponižující.

Pokud si doma povídáte s dětmi o někom, kdo má handicap, mluvte o takových lidech hezky a s respektem. Děti se rády a často ptají. To je naprosto v pořádku. Nesnažte se je umlčet. Raději nabídněte jednoduché vysvětlení: „Honzík je na vozíčku, protože mu část těla nefunguje tak, jak by měla. To se někdy stává. Ale i tak si s ním můžeš hrát.“

Nevnucujte se a buďte trpěliví

Možná trpíte komplexem Matky Terezy. Nemyslete si však, že každý handicapovaný potřebuje vaši pomoc. Naopak, mnozí se často snaží být co nejvíc nezávislí a jsou pyšní na to, že se o sebe umějí postarat. Nabídněte pomoc pouze tehdy, když vidíte, že ji daný člověk potřebuje. A i v takovém případě se raději ujistěte, že o ni skutečně stojí. Setkáte-li se s odmítnutím, nenaléhejte. Lidé s handicapem si o pomoc často řeknou sami, pokud ji opravdu potřebují. Také je dobré zjistit, o jaký druh podpory vlastně stojí. Nemyslete si, že jste pánem situace a sami nejlépe víte, jak na to. Mohli byste nadělat více škody než užitku a zařadit se tak do sloního stáda.

Pokud jste si vyrazili ven s někým, kdo má handicap, buďte trpěliví, pokud mu běžné úkony trvají déle než vám. Buďte v klidu, užívejte si výlet a pamatujte, že společně strávené chvíle jsou důležitější než pár minut vašeho času navíc.

Síla příběhů

Příběhy si lidé vyprávějí odpradávna. Mají sílu, baví nás i fascinují a mnohdy nás i lecčemu učí. A děti je prostě milují.

Zkuste si společně číst knížky se silnými příběhy, v nichž vystupují dětští hrdinové, kteří mají nějaký handicap. Vybírejte takové tituly, které v sobě nesou pozitivní myšlenku. V některých z nich se píše o tom, jak si takové děti umí užívat život, jak si rády hrají a mají kamarády stejně jako každý jiný. Skvělé jsou knížky, které jsou psány s humorem, jako například (Ne)obyčejný kluk o chlapci s deformovaným obličejem, nebo ty, které ukazují postižené děti v roli hrdinů. Čtete-li dětem i v angličtině, dobrým příkladem může být knížka Zoom o holčičce na vozíku, která zachrání svého bratra. Povídejte si společně o hrdinech přečtených knížek, představujte si, jak se asi cítí a jaké by to bylo, mít je za kamarády.

Pár tipů na závěr: Jak mluvit s dětmi

Pokud je předmětem vašeho povídání někdo s handicapem, pak se hlavně snažte k tématu přistupovat pozitivně. Chceme-li vyrůstat ve společnosti, kde se všichni cítíme dobře, měli bychom dětem předat následující myšlenky:

  • Pokud je někdo jiný než my, je to v pořádku. To, že kolem nás chodí různí lidé, dělá náš svět zajímavější a barevnější
  • Lidé s handicapem jsou lidé jako ty a já. Mají různé koníčky, baví je spousta věcí. Přestože handicap představuje mnohdy to, co nás na nich zaujme jako první, je to jen jedna z věcí, která je charakterizuje
  • Handicapované děti si s námi rády hrají, přejí si být součástí našeho kolektivu a chtějí, abychom je respektovali
  • Když má dítě nějaký fyzický handicap, rozhodně to neznamená, že je hloupější
  • Děti s handicapem mohou dělat spoustu stejných věcí jako my, jen jim to někdy trvá trochu déle. Ale to je v pořádku. Trocha trpělivosti nám jen prospěje.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email