Kde se bere spokojenost?

4 min. čtení
shutterstock_385305574

Příčinou mnoha depresí je pocit, že spokojení jsou všichni okolo, jen ne vy. Však se rozhlédněte: všichni se chichotají, utrácejí za nesmysly, o kterých následně plkají, zatímco vy řešíte, kam s krabicí mléka, když na parapetu za oknem je už taky teplo (a na koupi nové ledničky vám schází ještě tři tisícovky), poslední anekdotu jste slyšeli naposledy před rokem a navíc se úplně nepovedla, a o patro výš pořádají sousedi další mejdan, na který vás zase nepozvali, takže zítra budete v práci sice mdlí, ale bez zásluh a kocoviny… Jak to všichni dělají, že jsou spokojenější než vy???

Zapomeňte na znaménka z matematiky

Rovná se, je větší, je menší – zapomeňte. Porovnávání spokojenosti ostatních s tou vaší je přímá cesta do pekel a věřte, že vždycky dopadne ve váš neprospěch. Vždycky se najde někdo, a někdy dokonce i celá tlupa, kdo bude mít něčeho víc (třeba milenek) nebo míň (dluhů). Vždycky se najde někdo, kdo bude mít vyšší plat, nižší úroky, silnější auto, slabšího soupeře, světlejší byt a tmavší opálení. Vždycky někdo vystojí frontu dřív, a vždycky někomu šéf promine větší průšvih nežli vám. A pokaždé, opravdu pokaždé, to budete vy, komu se přihodí ten největší trapas na plese nebo u doktora. Jak z toho ven? Kašlete na to!

Právě teď se máte nejlíp!

Prosím nyní o hluboký nádech… Zkusme trochu analyzovat: čtete-li tento článek, pak předpokládám, že jste někde, kde frčí internet. Možná sedíte v teple kanceláře, možná v dopravním prostředku, nebo doma. I když právě dřepíte v kavárně, a krátíte si chvíli četbou, než přijde ten, co na to rande zase nepřijde včas, jste to vy, kdo má možnost být, existovat, přemýšlet, vymýšlet, někam směřovat, na něco či někoho čekat. Jste přesně tam, kde máte být, a i když máte tendence se ošívat, protože „ti druzí“ jsou na tom zaručeně lépe, je to to nejlepší, co právě můžete dělat. Vsadíme se? Povím vám krátký, ovšem skutečný příběh.

Dvě minuty

Do kufru auta jsem naložila zavazadlo a psa, nastartovala a vyjela směr chata. Asi po pěti minutách se však čiperný pes objevil vedle mě, na sedadle pro spolujezdce. Došlo mi to, až když opakovaně nereagoval na mou prosbu, aby mi z přihrádky pod palubkou podal sluneční brýle. Zastavila jsem tedy u krajnice, snažíc se mu vysvětlit, proč musí cestovat v kufru, dala jsem si víc záležet na jeho „instalaci“ v zadním prostoru, a pochopitelně jsem celou situaci okomentovala proslovem, který by mi mohl závidět i Zeman.

Zdrželi jsme se asi dvě minuty. Ve stejnou dobu, ovšem o pár set metrů před námi, se z viaduktu nad silnicí uvolnila kovová konstrukce, takový panel s reklamou na životní pojištění (!), a sletěl přesně na místo, kde bych bývala byla já, mé auto, kufr a můj pes, kdybych ho bývala necpala zpátky.

Že by panel žuchnul rychle jsem pochopila, když jsem se předmět snažila z vozovky odstranit svépomocí – vážil hodně. V tu chvíli mi samozřejmě nedošlo nic, naopak jsem se vztekala znovu, ale večer u ohně mi kamarádka řekla: „Takže kdyby tam za tebou Ufounek nevlezl, mohla jsem místo teď na buřt čekat na tvoje rentgenový snímky ve špitále a místo popíjení vína dávat krev!“

Buřt versus úrazovka

Věřte mi, že i když se někdy buřty opékají fakt dlouho, zvlášť když vám už nehorázně kručí v žaludku, pořád je to víc fajn, než řešit trvalé následky (v tom lepším případě) a posléze uplatnění úrazovky v pojišťovně, jejíž konkurence na vás z mostku vrhla svou drtivou reklamu.

Takže – i když si nyní myslíte, že aktuální situace vám úplně nevyhovuje, zachovejte klid, protože nikdy nevíte, zda za pomyslným rohem nečíhá situace o kus horší. Raději se častěji usmějte a naučte se mávnout nad nepohodlím rukou – je totiž nádherně pomíjivé, stejně jako mohou být momentální „zlatý“ časy…

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email