Jak se mi s dítětem změnil svět

2
4 min. čtení
změny po narození dítěte

V průběhu těhotenství jsem se hrozně těšila, až konečně přijde ten den D a budu svoji malou dcerku poprvé držet v náručí. Budeme pak spolu chodit na procházky, číst si, hrát, povídat a nadšeně vítat tatínka, který se vrací z práce. Samozřejmě mi bylo jasné, že se naše životy změní. Hodně rychle jsem ale zjistila, že takovou změnu, jakou je nový přírůstek do rodiny, si bezdětný člověk představit nedokáže.

Když jsem byla těhotná, každý, co už měl děti, se jen potutelně usmíval pod vousy a prorokoval: Počkejte, to bude změn, až se to narodí! A my jen kývali a čekali. Určité pochybnosti dorazily chvíli po porodu, zřejmě kvůli lehčímu šestinedělnímu splínu. Jak teď bude vypadat náš život? Zvládneme všechnu tu péči a starost? Budeme mít vůbec nějaký čas jen sami na sebe? Našemu drobečkovi jsou už tři měsíce. A verdikt? S manželem si teď říkáme: My jsme někdy byli jen dva?

Najednou jsem pořád… doma

To se zdá jako celkem zřejmá změna, ostatně většina matek nastoupí na mateřskou ještě pár týdnů před porodem, takže by se dalo čekat, že se s tím tak nějak počítá. Jenže na konci těhotenství je člověk už hodně unavený, a i když má svoji práci rád, těší se, až si bude moct hodit nohy nahoru a trochu si oddechnout. Navíc je to jen na pár dní, maximálně týdnů. Pak to přeci bude všechno jinak. A ono i je. Než se jakž takž vzpamatujete z porodu a vytvoříte si alespoň nějaký režim, při kterém spíte pár hodin v kuse, je vám to víceméně jedno. Postupně ale začnete zjišťovat, že být celý den zavřená doma s miminkem a starat se jen o domácnost je v porovnání s poměrně akčním životem v práci přeci jen velká změna. Zvlášť v moderní době papírových plen a praček. Když je malá vzhůru, ráda věnuju všechen čas jen jí, když usne, začínají mě chytat roupy. Rozhodně proto radím: kdo můžete, pracujte alespoň nějakou tu hodinu denně z domova. Ne kvůli penězům, ale pro ten pocit potřebnosti.

Vůbec nejsem sama

Sám člověk není už od chvíle, kdy zjistí, že mu pod srdcem roste nový život. S porodem ale tahle změna nabere na síle. Zvlášť pokud žena kojí, nemůže se od miminka vzdálit na moc dlouho. A tak se najednou úplně změní všechny rituály, které byly několik posledních let na denním pořádku. V jízdním řádu hledáte nejdříve nízkopodlažní spoje, začnete víc hlídat teploměr, protože ve velkých mrazech nemůžete ven, všechny oblíbené činnosti neděláte tehdy, kdy se vám chce, ale tehdy, když dítě spí, někdy si čistíte zuby až tři hodiny po probuzení, protože dřív jste se utrhnout nedokázaly, mezi podniky volíte ty baby-friendly, místo šatů a bot se rozplýváte nad titěrnými oblečky, žasnete, kam všude se dostanete pouze po schodech, a ve sprše si místo rockových šlágrů broukáte dětské odrhovačky. Nejdříve mě ta představa, že se od malé nemůžu hnout, trochu děsila. Teď už se od ní hýbat vůbec nechci.

Změnil se střed mojí sluneční soustavy

Ta největší změna přišla pomalu a plíživě, pak ale uhodila plnou silou. Samozřejmě že je to krásný pocit, když vám položí do náruče novorozené miminko, ihned za něj začnete cítit ohromnou zodpovědnost, vydržíte se na to spící klubíčko uchváceně koukat i několik hodin v kuse a všechno děláte podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale… mně osobně to hlavní došlo až za několik dnů. Možná týdnů. JÁ ustoupí do pozadí a ten malý človíček se najednou stane tím nejdůležitějším, co v životě máte. Jeho bolest je vaše bolest, jeho radost vám rozzáří den. Nedávno jsem slyšela, že matka může být šťastná jen tak, jak šťastné je její nejméně šťastné dítě. Naprosto s tím souhlasím.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

2 komentáře: “Jak se mi s dítětem změnil svět”

  1. irena fuksová napsal:

    zdravím

  2. Jana napsal:

    jojo, s tou prací se nedá než souhlasit. A nejsem sama.. později ani na záchodě, to přijde :-)