A už víte, jak se bude jmenovat?!

2
3 min. čtení
shutterstock_391184452

Těhotenství provází mnoho předvídatelných stereotypů, kterými vás vaše okolí baví ještě dávno před tím, než se na těhotenském testu zbarví dva proužky. Usmíváte se pod fousy a říkáte si: tak hrozné to zase nebude. U mnohých z nich ale nakonec zjistíte, že je. A ještě mnohem horší, než vás strašili. Já jsem to zažila při výběru jména. A to jsem si bláhově myslela, že to je na celé přípravné fázi to nejmenší.

Boj s manželem

Vůbec mě nenapadlo, že bychom snad na něco takového, jako je jméno našeho potomka, mohli mít tak odlišný názor. A že si za tím názorem budeme tolik stát. Nejdřív jsme se krotili, i když jsme nějaká jména nahlas propírali, po konci třetího měsíce jsme se rozhodli do toho obout. Vytiskli jsme si kalendář a s tužkou v ruce ho projížděli. Jenže ouha, co se líbilo mně, neprošlo přes manželovo síto a naopak. Z celé záplavy jmen nám nakonec zbyla asi čtyři pro holku a čtyři pro kluka, na kterých jsme se tak nějak shodli. Můj největší favorit z klučičích neprošel, stejně jako manželův. Nakonec jsme u chlapečka skončili na dvou jménech, jedno mělo trochu navrch. Doktorka ovšem v pátém měsíci po dlouhé odmlce stanovila, že čekáme holčičku (každý do té doby tipoval kluka). A byli jsme zase na začátku. Na něčem jsme se ale nakonec přeci jen shodli: jméno si necháme pro sebe až do porodu. Nechceme žádné ovlivňování…

Otázky, tipy a vyzvídání

Sice už jsem slyšela i historky o tom, jak se jméno vymýšlí na poslední chvíli pár minut před porodem, mně se to ale zdá nereálné. Už ani nedokážu spočítat, kolik lidí a kolikrát se mě na jméno zeptalo. Jak bych o tom mohla celých devět měsíců nepřemýšlet? Otázka většinou následuje po: A už víte, co to bude? Od prarodičů a přátel přes kolegy až po cizí lidi v podobě doktorů nebo prodavaček v obchodě. A neurčitá odpověď mnohé moc neuspokojí. „Ale máte alespoň užší výběr, ne? A bude to staročeské, nebo nějaké moderní jméno? Nechcete ho potrestat něčím extravagantním, že ne?“ Každý má nějaký návrh a taky pocit, že by měl přispět svojí troškou do mlýna. Nakonec jsem zjistila, že něco prostě lidem dát musíte, jinak nepřestanou. Některým stačí jméno, na kterém jsme se neshodli, jiní vyzvídají dál. A tak jméno mám. „No, narazili jsme na jedno moc pěkné a netradiční. Bude se jmenovat Indulóna.“ Ve spojení s mým vyvdaným příjmením „Česká“ je to vtip ještě o něco větší. Věřte, že to mnohým vezme vítr z plachet.

Jméno na dobu určitou

Možná, že nakonec dopadneme taky tak, že se budeme o jméno handrkovat ještě po cestě na porodní sál. Je to totiž hrozná odpovědnost, dát jméno tvorečkovi, kterého jste ještě ani neviděli. A na celý život ho tím ovlivnit. Když si jen vzpomenu, jak mi leželo v žaludku moje jméno (i když teď už ho mám ráda) nebo jak kruté přezdívky umí děti k některým jménům vymyslet. Došli jsme s manželem k názoru, že by se děti měly jednoduše pojmenovat pár týdnů po porodu. Teprve když je trochu poznáte, dokážete totiž stanovit, jaké jméno se k nim opravdu hodí. Protože ale žijeme zrovna tady, budeme muset ty papíry do porodnice nějak vyplnit. Ať už to nakonec dopadne jakkoliv, Anežka a Honza to jistí (opět nezapomeňte vzít v úvahu naše příjmení).

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

2 komentáře: “A už víte, jak se bude jmenovat?!”

  1. Ivan Lachman napsal:

    S tak krásně českým příjmením je-bylo-bude věcná škoda nevyužít tu (snad i opakující se) šanci pro aplikaci krásně znějící: „Anežka Česká“ :-)

  2. Dagmar Česká napsal:

    První šance promarněna, ale pořád si myslím, že s takovým jménem by se jí akorát posmívali….už tak příjmení Česká každý komentuje 😉