7 důvodů, proč nechcete dědit po svém prapradědečkovi

4 min. čtení
shutterstock_124721416

V předchozím zaměstnání jsem se zabýval dědickými řízeními. Většinou stačilo zavolat si manželku a děti zemřelého, ale některé případy byly podstatně složitější. Občas se totiž i po desítkách let najde další majetek, který tehdy zůstal nepovšimnutý a nikdo ho tím pádem nezdědil. Jak se taková situace řeší a jaké nepříjemnosti přináší všem zúčastněným?

1) Dědí se nesmysly

Občas se zjistí, že váš mrtvý prapradědeček legálně stále vlastní jednu osminu úzkého proužku země mezi polem a silnicí u vesnice, jejíž jméno vám nic neříká. Ve výsledku se tedy dědí například deset metrů čtverečních zcela zbytečného pozemku.

2) Několik mrtvých generací nejde jen tak přeskočit

Po prapradědečkovi dědila kdysi praprababička, po ní její děti, po těch jejich děti a tak dále. Když se zpětně najde nějaký majetek, není možné, abyste jej dostali přímo vy, ale oficiálně ho musí zdědit postupně všichni mrtví příbuzní mezi vámi a prapradědečkem. A ani se nemůžou bránit a říct vám, že nic takového nechtějí. U podobného řízení by měl být přítomen spiritista.

3) Stejně nezdědíte vůbec nic

Zněla jedna osmina pozemku jako nic? Tak teď si představte, co se stane, pokud se má onen pozemek rozdělit mezi všechny prapradědečkovy potomky po několika generacích. Čas od času jsem musel sestavovat rodokmeny, které někdy pokryly i dva archy velikosti A3. Ve výsledku se tak mohou sejít celé desítky dědiců, kteří by si měli těch pár metrů půdy teoreticky rozdělit rovným dílem. Takhle drobné zlomky snad ani kalkulačka nespočítá. Zájem ovšem nemá ani jeden z dědiců. Obvykle se ale nakonec najde jeden statečný, který na sebe břemeno převezme.

4) Databáze jsou děravé

Existují sice elektronické databáze obyvatelstva, přes které můžete dohledávat celé rodiny, abyste snáz našli dědice, ale ani ty nejsou stoprocentně spolehlivé. Za prvé jsou zpětně vytvořené jen do padesátých let dvacátého století a za druhé obsahují díry. Ne všechny děti jsou tam propojené se svými rodiči. K dědickému řízení občas přijde údajný jedináček, který má zdědit vše, jen aby vám řekl, že má ještě dvě sestry a jak je možné, že tu nejsou. U starších případů dochází i na práci v zaprášených archivech matrik, telefonáty místním kronikářům a návštěvy hřbitovů. Ne, není to tak krásné a vzrušující, jak to zní.

5) Občas dědici nejspíš neexistují

Pokud sestavujete rodokmen, který se větví do všech stran, občas (ano, je to škodolibé) se skoro radujete, když zjistíte, že někdo zemřel bezdětný a nemusíte danou linii dál řešit. Problém je, že se kvůli děravým databázím nemůžete spolehnout na to, že skutečně žádní dědici nejsou. Ve výsledku jsou k dědickému řízení zvány vzdálené sestřenice z přiženěné strany rodiny, jen aby se jich člověk optal, zda znají nějakého žijícího příbuzného onoho prapradědečka. Malé varování: zaručeně netuší, o čem je řeč.

6) Průběh dědického řízení se s časem měnil…

… a notář je povinen se těmi změnami řídit. Když mrtvý v jedné generaci zemřel v roce 1947, je třeba řídit se zákony z toho roku. Když jeho dědic v další generaci zemřel v roce 1978, opět je třeba sáhnout po dokumentech z těch časů a další krok provést podle nich. Paradoxní situace nastává, když váš prapradědeček zemřel například v roce 1942 a součástí původních dokumentů je ověřování, zda byl Židem, a tím pádem by měl jeho majetek propadnout státu. Tehdy zákon, dnes nelegální praktika. Jakými zákony se máme tedy řídit dnes?

7) Zbytečně to zahlcuje všechny zúčastněné

Jak z celého článku vyplývá, je to stejně nesmysl. Dědí se po člověku, kterého nikdo nezná, věc, o níž nemá nikdo zájem, a úřednický aparát se na podobném znovu otevřeném případu zpravidla zasekne na celé měsíce. Čas jsou peníze a za dobu, než se něco vyřeší u takového případu, by se daly vyřídit klidně i celé stovky aktuálních úmrtí.

Po dobu, kterou jsem se dědictvími zabýval, se ani jednou nedědilo něco, co by stálo za řeč. Sami dědici by takové dědictví dobrovolně předhodili státu, ať si s ním dělá, co chce.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email