5 důvodů, proč je pro muže těhotenství sci-fi horor

4 min. čtení
hororové těhotenství

Ženy jsou tím, kdo má větší právo vyjádřit se k těhotenství a jeho průběhu. Ovšem nejsou přece jen samy, kdo očekává. Muž je během celého toho období jako na trní. Zatímco jeho polovička se na jednu stranu těší na dítě a na druhou si stěžuje na ranní nevolnosti a další obtíže, jak to vnímá on? Také se těší, ale nenajdou se věci, které ho doslova děsí? Jaké společné rysy má v jeho očích těhotenství se sci-fi, případně hororem?

Moderní technologie vs. člověk

S ultrazvukem snad netřeba nikoho seznamovat. Krásně díky němu vidíme už před narozením, jak bude náš potomek vypadat. Šedé snímky, na nichž je dítě zobrazeno nejčastěji z profilu, si schováváme už od chvíle, kdy se na nich objeví taková ta „fazole“. Je to pouze obrys, ze kterého tušíme tvar malého človíčka.

Pak si někdo, v očích mužů obdoba doktora Frankensteina, usmyslel, že když už máme vše ve 3D, chtělo by to tuto technologii rozšířit i na ultrazvuk. U prvního syna jsem žádný takový snímek neviděl a jsem tomu rád. U druhého teď hodně přemýšlím, jak bude po narození, ještě tento měsíc, vypadat. První dojem? Invaze mimozemšťanů je za rohem!

Naštěstí jsem obklopen skvělými lidmi, co mají báječný smysl pro humor. Prosím, račte se pokochat, co se s takovým hororovým snímkem dá udělat:

kreativní výtvor z 3D snímku, archiv autora

kreativní výtvor z 3D snímku, archiv autora

Vetřelec!

Scéna, v níž se z těla herce Johna Hurta vyřítí příšera, byla ve filmu Vetřelec šokem nejen pro diváky, ale i ostatní herce. Na natáčení scény přišli, aniž by byli seznámeni se scénářem, jen aby jejich reakce byly autentické.

Když si žena vyhrnula tričko a vyzvala mě, ať se podívám, jak se potomek hýbe, přiložil jsem ruku. Namísto kopnutí se dítě rozhodlo jen protáhnout a těsně nad mojí rukou vyjela boule. S děsem jsem sledoval, jak se ještě chvíli zvětšovala, načež se opět vrátila do těla. Pocit, že se místo toho náhle vyřítí ven a přímo na mě, byl ovšem chvíli neodbytný.

Klony útočí

Náš první syn je hodný, ale šíleně živý. Některé děti posadíte na zem a za hodinu je tam najdete. Jeho posadím na zem a za pět minut téměř můžu obvolávat všechny okolní státy, abych zjistil, kterým směrem běžel. Taky je náročný – když chce, abych mu věnoval pozornost, udělá pro to cokoliv a je mu jedno, že chvílemi nestačím jeho tempu a prosím ho o minutovou pauzu. Stačilo i to, když jsem byl nachlazený a navzdory mému chrapotu si chtěl asi hodinu v kuse číst. Ačkoliv dle vyjádření mých rodičů je mi v těchto ohledech neskutečně podobný. Já byl možná ještě horší.

Pak se podívám na ženu a uvědomím si, že u sebe nosí bytost, která má stejný genetický základ. Co když se narodí klon tohohle prvního? Ano, ze začátku bude jen ležet, později se plazit, ale jakmile se jako jeho bráška naučí v roce chodit a během dalších dvou dní běhat rychlostí geparda, budu muset nechat naklonovat i sebe, abych je zvládl chytat oba najednou.

Vládci loutek

Svěřil jsem se ženě, že mě celá její situace děsí. Není to divné, nosit v sobě živého tvora a cítit, když se hýbe? Občas se mi sice svěřuje, jaké jsou s nošením břicha problémy, ale spíš by mě zajímala její psychika. Jak to vnímá.

Když se na mě usmála a prohlásila, že to je přece strašně krásné, nosit takhle pod srdcem něco živého, polil mě studený pot. Vybavila se mi kniha Vládci loutek od R. A. Heinleina (neplést s Konradem Henleinem, prosím). Tohle byla přesně odpověď, jakou bych čekal od člověka, kterému parazit ovládl mysl.

Už to bude?

Na závěr si dáme jeden skutečný strach. Zatímco všechny předchozí body, ač mě svým způsobem děsí, vnímám naštěstí sám z většiny jako vtipy, skutečný strach je spíš nervozitou plynoucí z neustále se opakující otázky:

Kdy to přijde?

V případě prvního těhotenství se jednalo o pohotovost a přišlo to absolutně nečekaně a o měsíc dřív. Vlastně jsem ani nevěděl, že podepisuji papír, že souhlasím s císařským řezem. Teď je situace hlídaná a vše se plánuje dopředu. Přesto červík pochybností hlodá vytrvale a neodbytně. Termín porodu, opět císařským řezem, je už určený. Hlídání prvního dítěte je domluvené, vše se postupně chystá na příchod toho druhého, ale co když to se třeba rozhodne ozvat o týden dřív?

Jak se říká, žádný plán bitvy nepřežije kontakt s nepřítelem. Ne, že by dítě bylo nepřítelem, ale soupeřem, schopným zhatit všechny plány, rozhodně.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email