Sezona lovu dravců je v plném proudu

5 min. čtení
radek-a-jeho-104-cm-klubovka

Začátkem měsíce října graduje sezona lovu dravých ryb. Natěšení rybáři připravují výbavičky na cestu do inspirativního světa vodních predátorů. Vedle prutu s navijákem skládají do kufříku své hlavní poklady v podobě nástrah – gumových atrap rybiček různých velikostí a barev. Při technice vláčení pak gumy napodobí pohyb zraněné rybky a pokusí se tak vydráždit dravce k útoku. Ke všemu odhodlaní lovci pak s kufříkem, pokorou a neutuchajícím nadšením vyrážejí po stopách kapitálních štik, candátů a okounů.

„Touha je zázrak, kámo, zázrak,“ zpívá český klasik a i já jsem ještě nedávno nepřestával toužit po úlovku velké štiky a vstupu do klubu metrovkářů. Tedy mezi ty vyvolené rybáře, kteří ulovili štiku delší než jeden metr. S úsměvem vzpomínám na loňskou výpravu, již jsem podnikl první říjnový týden se svými kamarády Patrikem a Davidem přímo do vyhlášeného štičího království – na německou Rujánu.

Náš domorodý lodivod Guido dává kývnutím hlavy pokyn k odjezdu. Motor burácí, voda se rozestupuje. Naše dřívější spojení s pevninou označuje pouze zmenšující se bílá bublající stopa. Rybářská chřípí rozechvívá pach vodních predátorů. Prásk! Mohutný vodní gejzír mne oslepuje. Nestačím se ani nadechnout a můj sprostý výkřik vyplavuje stříkanec brakické vody. Chuť metrovky je slaná, podivně slaná. Místo rybářského vzrušení tak cítím mokro nejen v botách, ale i tam, kam se někdy chlapsky neslušně posíláme. Myšlenky se ztrácejí jako pára nad hrncem a já najednou civím do plachet. Bystřím zrak. Mé oko zaznamenává důvěrně známé obrysy jihočeské plachetnice. Tři mocné loky tuzemského rumu rázem zahřívají na těle i na duši.

„Doporučuji bílé, modré nebo modrobílé gumy,“ přerušují nečekaně mé rumové záchranářské práce Guidovy povely. Nechávám plachetnici vplout do bezpečí dalších potřebných rukou a rychle se zapojuji do akčního lovu.
„Slunce by mělo vybudit štiky k větší aktivitě,“ motivuje nás Guido.
„Na mě to funguje, už mám druhý pivo,“ vtipkuje David.
„Já jsem taky aktivní,“ přidává se Patrik a s velkou chutí se zakusuje do salámu.

S nadhledem (možná to bude tím, že jsem bez piva i salámu a na dně mého batohu se krčí poslední tatranka, má radost sbalená na cesty) a bez komentáře nahazuji gumovou rybičku pro blaho týmu. Pomalu, pomalu, pomalu, rychle, pomalu, pomalu, rychle, pomalu, pomalu, pauza a rychle…

Zkouším všemožné taktiky i nástrahy, ale k úspěchu mám stále daleko. Záda i prázdný žaludek se začínají ozývat. Sluníčko pomalu zalézá, vítr zesiluje a do mě se znovu dává pořádná zima.  Potřebuji víc akčního pohybu. Vybírám si z arzenálu domorodého lovce asi 20cm zelenkavou gumu. Vedu ji velmi pomalu, těsně nad hustým travním porostem pokrývajícím mořské dno.

„Kontakt,“ hlásím poctivě. „Je nějaká malá, vůbec nebojuje,“ informuji kolegy o výsledku svého počínání.
„Hele, ta nebude tak malá,“ komentuje David, který se na můj souboj přišel podívat z oka do oka.
„Ta je pěkná, Ráďo,“ přidává se do týmové debaty Patrik.
„Přitahuj rychleji,“ volá Guido, připravený po mém boku s monster podběrákem. Tělo mám docela promrzlé a to se týká i mojí mozkovny, automaticky reaguji pouze na pokyny sehraného týmu.
„Drž ten metr pořádně, ať to můžeme změřit. Máš to tam správně?“ registruji hlasy česko-německé posádky.
„Fotíme, Ráďo, fotíme,“ zaznamenávám další informace kolegů. „Musíš schovat ruce, tak se ryba nedrží. 104 si zaslouží víc pozornosti!“ Až teď se probouzím ze zmrzlé letargie, konečně mi to dochází. To není obyčejná štika, to je ONA!
„Je to tam! Vítej v klubu, Ráďo!“ registruji hřejivá slova svých kolegů.

david-a-radek-maji-double  patrikovi-se-take-darilo
Patrik s Davidem ještě přidávají každý po pěkné zubatici a velkou rybou se krátce po třetí hodině loučí i Guido. Je načase opustit zmrzlé království a vrátit se domů. Moje cesta z pomyslného vrcholu dolů je nečekaně krátká. Mohutný stříkanec mořské vody zaslepuje mé náhradní oči. Další slaný příval mi dává možnost do sytosti zapít dnešní úspěch. Je mi zima a potřebuji se zbavit protivné pachuti v ústech. Zavírám víčka. Někde v dálce slyším hejno hus. Ptačí zvuky jsou stále zřetelnější a skoro bych mohl přísahat, že ve veselém štěbetání rozeznávám ironickou větu: „Vítej v klubu metrovkářů, Ráďo!“

Dobrodružství ovšem můžete zažít i při tzv. suché variantě. Potřebný lovecký adrenalin získáte už při návštěvě hypermarketu, kde si koupíte jednu štiku, a v teple rodinného krbu pak připravíte sobě a přátelům gurmánský zážitek, třeba za využití našeho rodinného receptu:

1 štika, rajčata, čerstvé žampiony, mletá paprika, sekaná petrželka, sůl

Štiku naporcujeme, osolíme a opečeme na čerstvém másle. Nakrájíme žampiony a oloupaná rajčata na plátky, osolíme, okořeníme mletou paprikou a petrželkou a usmažíme na másle. Hotovou směsí posypeme upečené porce štiky. Podáváme s hranolky.

Dobrou chuť…

Foto: archiv Radka Matouše

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email