Radosti cestování s Českými drahami

5 min. čtení
shutterstock_37536946

V září tomu bude 189 let od zahájení zkušebního provozu první koněspřežné železniční linky na území Čech (na trase Linec – České Budějovice) a v kontinentální Evropě vůbec.

Za bezmála dvě stě let se na kolejích jistě mnoho změnilo, třeba už si ve většině vlaků nemůžete užívat omamný pocit větru ve vlasech, neboť okenní tabulky jsou zapečetěny a nadto opatřeny výhružným vzkazem, že kdož se opováží je otevřít, nejenže se bude zodpovídat za nefunkční klimatizační zařízení, ale nadto si na něj v nejbližší stanici počká pan výpravčí a praští ho plácačkou přes prsty. Ale s větrem nebo bez, romantika jistě zůstala, že ano. Že ano?

Putování vlakem je rozhodně příjemnější než cesta autobusem a o poznání méně stresující než absolvování téže trasy v automobilu. Pro vnitrostátní dopravu byste zřejmě marně hledali pohodlnějšího prostředku (nevlastníte-li v hangáru konstantně plně natankovaný soukromý tryskáč).

Jistě, pokud jste introvertní asociál, perete se se samotnou podstatou železniční dopravy jakožto hromadné, pročež při každé cestě vraždíte spolučekatele spoje nebezpečným pohledem, uvažujete o návrhu zavést pro vstup na nástupiště pořadová čísla, na jejichž základě by se nadále nastupovalo do přijezdivšího vlaku, a stále dokola vás trápí jedna a táž otázka – Je (doplňte příslušný den v týdnu), kam všichni (sprosté slovo) jedete?!

Nikdo nemůže popřít, že se České dráhy, náš národní železniční dopravce, komfort cestování svými soupravami snaží ze všech sil vylepšit. A přesto…

Představili byste si asi, že ve vagónech vyrobených po roce 1990 bude běžnou součástí výbavy kupé minimálně jedna elektrická zásuvka. Tak bacha, někdy dostanete dvě (a někdy dokonce jednu funkční)! A někdy jsou díry ve zdi zajišťující tok elektrické energie umístěny v chodbičce. No jaký génius tohle vymyslel… (Vzhledem k tomu, že danou skutečnost pozoruji ve slovenských vagónech, mám určitý soukromý tip.)

Vybavení příslušných vagónů bezdrátovým připojením k internetu. To už by člověk v jednadvacátém století v civilizované Evropě čekal. České dráhy si tedy řekly fajn, dostanete wifi, ale zapomeňte na závěsy! A tak se možná připojíte k internetu, ale na obrazovku notebooku abyste zírali s kšiltovkou na hlavě, případně se s tabletem kroutili do pozic hodných indické bajadéry, ve snaze nalézt příslušný úhel, v němž vám na obrazovku nepadá přímé sluneční světlo.

Nevím přesně, kdy a v které pomazané hlavě se zrodil daný nápad, leč je jisté, že od určité doby brázdí česká kolejiště neustále se zvyšující počet rychlíků, vznešeněji expresů s tzv. velkoprostorovými vozy (v překladu s naleštěnou bídou rozložení vagonu kotěhůlkovské motorové střely).

Nejsem si jistá, v čem tkví jejich mnou zcela evidentně nedoceněná výhoda. Mají ve vás vyvolat pocit, že jste v letadle? Naplňují pochybné touhy po větší lidské sounáležitosti? Bojují proti klaustrofobii? Nebo jde o bezpečnost? Ve vagonu, kde v otevřeném prostoru sedí na padesát lidí, se bude opuštěná žena znásilňovat o poznání hůř než v kupé, kde je osamocená?

Z onoho posledního důvodu vytvořily ČD vagóny se speciálními odděleními pro ženy. Inu, připadá mi to sice podobně účinné, jako dělit bazén na strany smí se močit a nesmí se močit, ale budiž. Nadto se tato speciální kupé nacházejí s železnou pravidelností kde? U těch pro matky s dětmi. Jistota, s jakou České dráhy předpokládají, že každá slečna je celá ve smyku z pomyšlení na čtyřhodinovou cestu s vřeštícím děťátkem za zády, je vskutku fascinující.

Já osobně velkoprostorové vozy nesnáším z jednoho prostého důvodu. Předpokládají, že cestuji s nákupní taškou. A když necestuji, což necestuji, staví mě nevybíravě před otázku, kam přesně bych si svůj lodní kufr měla strčit. Do předem vyhrazeného prostoru pro bagáž to nebude, protože by ve mně zaprvé zešílel onen paranoik, co by celou cestu své zavazadlo neviděl a za druhé se do předpřipravených kójí můj kufr vejde jedině v případě amputace koleček nebo po dekapitaci gilotinou. A těmi policemi nad sedadly byste mě vskutku rozesmáli…

Stále ve střehu a v sepětí s aktuálními informacemi vás drží vlakový rozhlas. Samozřejmě je nesmírně škodolibé a pohříchu zábavné sledovat, jak se s přibývajícími cizími jazyky, v nichž je třeba příslušné hlášení odrecitovat, zkracuje obsah sdělení, nicméně finální formulka “Přejeme vám příjemnou a ničím nerušenou cestu.” mě pravidelně přivádí k nepříčetnosti, protože ty mě rušíš, krucinál! A po vzoru Orwellova 1984 hlas Velkého bratra nemůžete jen tak vypnout.

Ale jistě, hlášení o nadcházejících stanicích je bezesporu užitečné. Zejména jedete-li daným vlakovým spojem poprvé a netušíte, kdy na vás ze zálohy vypadne vámi kýžená Čáslav. A pak taky ve chvíli, kdy vám průvodčí sdělí, že aktuální zpoždění vlaku sice činí sedm minut, alemožná to ještě doženem“!

A pokud se nudíte mezi hlášeními a už vás přestalo bavit držet tablet mezi prsty u nohou ve visu na opěradle, doporučuji zaměřit se na vlakové průvodce. Já s jedním z nich strávila při poslední cestě hodinu veselého čtení a objevila díky němu bezesporu nejbáječnější vlakovou soupravu republiky (jmenuje se Bradlo, což je vpravdě jediná podstatná informace, kterou o ní potřebujete vědět).

Řeknete mi, tak když si pořád stěžuješ, nejezdi s Českými drahami, nasedni na LeoExpress společnosti LeoExpress nebo RegioJet společnosti RegioJet. Jo, jenomže to by milí dopravci nejdřív museli vzít na vědomí fakt, že ne všichni chceme jezdit po trase Praha–Ostrava.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email