Poslal jsem své mondeo do světa, říká uživatel prvního českého carsharingu

4 min. čtení
carsharing

Všichni to dobře známe. A dnes už nejen Pražáci, v jejichž rodném městě se po vozovkách odjakživa prohánělo zdaleka nejvíce osobních automobilů v celé republice. Silnice natřískané auty s jediným pasažérem uvnitř, nervózní chodci na přechodech a naštvaní nadřízení rozčilovaní dennodenními pozdními příchody svých svěřenců, které mají na svědomí právě zmíněné zácpy.

Dá se říci, že v dnešní době vlastní v naší desetimilionové zemičce auto skoro každý. Přesněji v tomto případě můžeme říci „každý druhý“, neboť jak vyplývá ze statistik Sdružení automobilového průmyslu, k 30. září 2015 bylo v ČR registrováno 5 110 452 osobních automobilů (zdroj: autosap.cz). Tato „přeautovanost“, která se od roku 1990 zvýšila o více než 110 procent, samozřejmě logicky vede nejen k rostoucímu dopravnímu provozu, ale také a hlavně k poškozování ovzduší. A zabojovat s těmito nešvary se pokouší mimo jiné i první carsharingová společnost Autonapůl, která rozjela byznys založený na sdílení čtyřkolých „smraďochů“.

Cílem tohoto sdružení z Brna je nabídnout jednoduchou, výhodnou a ohleduplnou službu mobility. Ohleduplnost je zde míněna ve smyslu odlehčení životnímu prostředí, k čemuž se nadšenci z Autonapůl snaží přispět snížením emisí a potřeby parkovacích míst. Podle nich je totiž každý, kdo užívá své auto jen občas, ideálním adeptem na to stát se „sdílníkem“. Tímto občasným motoristou je podle jejich vyjádření na webu každý, kdo ujede ročně méně než 10 tisíc kilometrů.

Vlastní auto je bičem rodinného rozpočtu

K těm patří také třiatřicetiletý strojvedoucí pražského metra Dominik Mlejnek. Ten byl nadšený, už když objevil a osobně vyzkoušel kouzlo sdílených kol. Okouzlení ale opadlo s příchodem sychravého podzimu, kdy je i doprava příjemnější, když jsme po její dobu před deštěm a plískanicemi chráněni. Proto nelenil a, inspirován růžovými koly, jal se shánět „sdílená auta“.

Autonapul.cz, carsharing

Autonapul.cz, carsharing

Po pečlivém googlování našel hned dvě společnosti provozující tuto revoluční činnost. Po srovnání cen a nabízené flotily vozů se rozhodl právě pro Autonapůl. „Novým vozidlem si nechceme zatěžovat rozpočet, zvlášť když auto ve své podstatě nepotřebujeme,“ řekl redakci online magazínu Tukutuku.cz Dominik. Sdílené auto pro něj tedy bylo jasnou volbou. Do té doby byl majitelem mondea z roku 2006, které se po letech užívání přestalo finančně vyplácet. Výborné prý bylo na delší trasy po dálnicích, ale jak přišlo na městský provoz, bylo vymalováno. „A tak šlo mondeo do světa,“ přiznal sdílením aut nadšený Dominik, kterého nyní vyjde měsíční automobilové pohodlí na 3-5 tisíc korun, tedy ročně kolem 50 tisíc. Za svého vlastního čtyřkolového miláčka dal před tím, než se ho zbavil, až 70 tisíc za rok.

Starosti s parkováním odpadly

Dominik má výhledově v plánu přestěhovat se na venkov. Zatím je ale jeho doménou Praha, kde není problémem pouze drahé palivo. „Bydlím na Smíchově, kde když se člověk vzdá parkovacího místa, už nezaparkuje až do večera,“ stěžuje si. Ve stověžaté metropoli je sdílníkům dnes k dispozici přes 20 aut s 11 parkovacími zónami po celém městě, čímž se všeobecné problémy s nedostatkem míst k zaparkování značně snižují.

Na venkově ano, ale jen občas

Na venkově, kde je člověk tak trochu odříznutý od civilizace, to může být bez auta problém. I když je spousta nadšenců, kteří i tady využívají k dopravě do práce a za nákupy opravdu pouze kola a hromadné dopravy, Dominik k nim nepatří. „I když si opět pořídím vlastní vozidlo, stále bude to sdílené na denním pořádku. Na vesnici si mladá rodina s jedním autem nevystačí. A co když jedno vypadne…,“ dodává.

Deset much jednou ranou

První český carsharing, který vznikl v roce 2003, na svém webu proklamuje nespočet výhod, jež poskytovanými službami garantuje. Jedním z hodnotných a opodstatněných argumentů je také fakt, že jedno sdílené auto nahradí až deset aut soukromých… a to už je v době, kdy silnice a dálnice naší země brázdí přes 5 milionů škodliviny vypouštějících vozítek, zamyšlení hodné číslo. Kromě toho odpadají sdílníkům nemalé výdaje spojené s vlastnictvím vozu, od běžného údržbového servisu a povinného ručení přes dálniční známku až k neopomenutelnému čerpání pohonných hmot.

Kyslík nebo ego?

Rok 2016 znamená pro první český carsharing 51 aut v 8 krajských městech. Co tato výzva znamená pro vás?

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email