V dnešní době je čím dál oblíbenější tzv. zážitkové cestování. Chcete lézt po zdi? Doslova? Potápět se? Jezdit na pštrosech? Proniknout do tajů výroby whisky? Utkat si gobelín? Zastřelit krokodýla? … (V posledním případě máte dost vážný problém.) Cestovní kanceláře a portály se ve svých nabídkách předhánějí a marně by se asi hledala aktivita, kterou byste během dovolené nemohli zažít (kromě toho střílení krokodýlů).

Zmíní-li se Paříž, všem se vybaví Eiffelova věž (mimochodem, vyslovujeme Efelova), katedrála Notre Dame, Louvre a ze zážitků maximálně plavba po Seině, věšení zámku na mostě Pont des Arts nebo prodělaný glykemický záchvat po pozření přílišného množství makronek.

Chcete-li ale Paříž poznat trochu jinak než skrze tolik ohranou romantiku, udělejte si tour po místních hřbitovech.

Paříž je velké město a hřbitovů tedy přirozeně vlastní několik, zmíníme čtyři největší, za jejichž branami nalezli místo posledního odpočinku zástupy slavných z celé šíře společenského spektra.

Nejznámějším a svou rozlohou přes 43 hektary také největším je hřbitov Père Lachaise (pojmenovaný po páterovi de La Chaise, zpovědníkovi Ludvíka XIV.), založený na počátku 19. století Napoleonem Bonapartem. U jeho vchodu jsou k dostání mapky, bez nichž není radno se do spletitých uliček pouštět, jinak reálně hrozí, že se jeden ze sedmi tisíc hrobů stane i tím vaším. Seznamy nebožtíků zde pochovaných (včetně oddělení, v nichž se jejich hrobky nachází) jsou k dohledání na internetu, kdyby se však někdo ztratil ve změti jmen, doporučuji k nepřehlédnutí následující zde ležící: spisovatelé G. Appolinaire, H. de Balzac, H. Barbusse, Molière, A. de Musset či M. Proust a zejména O. Wilde, malíř a sochař A. Modigliani, hudební skladatelé G. Bizet, F. Chopin, G. Rossini či člen tzv. Pařížské šestky F. Poulenc, pěvkyně M. Callas, zpěvačka E. Piaf a zpěváci G. Becaud s J. Morrisonem. V neposlední řadě je zde možno nalézt hrob jedné z nejslavnějších baletek období romantismu M. Taglioni a tanečnice počátku 20. století I. Duncan (což zajímá maximálně taneční historiky, tedy autorku). Vlastence by mohla na srdci zahřát přítomnost J. G. Deburaua (nejslavnějšího mima 19. století s českými kořeny) nebo F. Kupky, jehož ostatky jsou k nalezení v jednom z kolumbárií.

Kromě množství hrobů se zde nacházejí nejrůznější pomníky – například obětem vyhlazovacích táborů (každému z táborů je věnován jeden) nebo vojákům, kteří za Francii položili život během 1. světové války (jeden pomník zde mají i Češi).

Druhým co do rozlohy (18.72 ha) je hřbitov Montparnasse (najdete ho u slavného mrakodrapu ve 14. obvodu), který svého prvního nebožtíka přijal roku 1824. Dělí se na tzv. Malý a Velký hřbitov a mezi pohřbenými je možno nalézt spisovatele absurdního dramatu S. Becketta a E. Ionesca, ale také G. de Maupassanta, S. de Bouvoir spolu s manželem, filosofem J. P. Sarterem a prokletého Ch. Baudelairea. Rovněž skladatele C. Saint-Säense a zpěváka S. Gainsbourga.

Na Montmartru, jen několik kroků od kabaretu Moulin Rouge (takže pokud se nezrušíte litry šampaňského, nemůžete jej minout) se nachází třetí z pařížských hřbitovů, zbudovaný mezi lety 1818–1824. Se svými 10 hektary je poměrně komorní a díky všudypřítomným kočkám dýchá skutečně jedinečnou atmosférou. Stal se místem odpočinku hudebních skladatelů A. Ch. Adama či H. Berlioze, spisovatele A. Dumase ml. i hlavní hrdinky jeho románu Dáma s kaméliemi Marie Duplessis (na náhrobku je uvedeno její rodné jméno, Alphonsine Plessis, nicméně v seznamu nebožtíků je uvedena jako la dame aux camélias, takže se při jejím hledání nespletete), do roku 1908 zde byl pochován i É. Zola, jehož ostatky byly posléze přeneseny do Panthéonu. Kdo na hřbitově zůstal, jsou tanečník V. Nižinský, malíř E. Degas (hrobka rodiny de Gas je tou, kterou budete hledat), herec 19. století F. Lemaitre (mimochodem jeden z hrdinů filmu Děti ráje, podobně jako Deburau), či český akademický malíř V. Brožík.

Nejméně známým z naší čtveřice je jistě hřbitov Les Batignolles, založený roku 1833. Mezi jeho zdmi se nacházejí hroby básníků P. Verlaina a A. Bretona, výtvarníka L. Baksta nebo české malířky Toyen (vlastním jménem Marie Čermínové).

Všechny ze zmíněných hřbitovů jsou běžně dostupné a k jejich nalezení nepotřebujete žádných magických schopností (těch je zapotřebí až při hledání jednotlivých nebožtíků, plánky neplánky), pokud mezi ně nepočítáte jízdu metrem (a umíte-li číst, v žádné podzemce na světě se neztratíte a to vám garantuje člověk, který první tři měsíce svého života v Praze odmítal zalézt pod zem).

Pro návštěvu osobně doporučuji vytříbené počasí. Ideální je podzim, brzké jaro nebo ty jediné chladné červnové dny před bleskovými povodněmi. Protože procházet hřbitovy, zatímco nad vámi pere slunce, nemá pražádný styl!

A když budete mít štěstí, nepřijedete k bráně Père Lachaise a nedočtete se, že se dneska kácí stromy, pročež hrozí, že jedna z padajících větví by vás eventuálně mohla zahubit. Snad i proto, že je pronájem místa na tomto hřbitově nekřesťansky drahý, nikdo si vaše případné usmrcení na triko nevezme.цена перелета в доминиканутренды макияжа губ 2017одноконтурные газовые котлы отопления

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email