Na velikosti záleží aneb Pohádka o novém telefonu

3 min. čtení
shutterstock_409946800

Často slýchávám, že žijeme v minimalistickém světě, kde se vše zmenšuje. Notebooky jsou tenké jako časopis, městská auta se takřka vejdou do dveří a vinylové desky i cédéčka už patří díky malým USB klíčům a SD kartám minulosti. V některých ohledech je však trend opačný. Přesvědčil jsem se o tom před pár týdny, kdy jsem chodil po prodejně mobilních telefonů se snahou vybrat takový, ke kterému nebudu potřebovat ještě zvláštní zavazadlo. Při té příležitosti mi hlavou proběhla otázka, zda jsem jediný, kdo již nepozná rozdíl mezi tabletem a telefonem.

Hned zpočátku se přiznám, že jsem technický antitalent, v předchozím telefonu jsem si ani neukládal nová čísla. Ani ten však nebyl žádný prcek. Takových dvanáct centimetrů měl na výšku určitě.Stále se však nevyrovnal zařízením, která se prodávají nyní. S bločkem a s tužkou v ruce jsem totiž provedl průzkum, z jehož výsledků je patrné, že průměrný telefon je dnes dlouhý přibližně patnáct centimetrů – což je pro porovnání jen o pět centimetrůméně, než měří můj tablet – a široký přibližně šest.

Vzpomněl jsem si na to, jaké telefony jsem v minulosti vlastnil. Tím prvním byla stará Nokia 3310, vyráběná od roku 2000, kterou všichni dobře známe díky internetovým vtípkům na její účet. Tento vysoce odolný telefon (a ne, opravdu to není opožděná reklama) však měřil pouhých jedenáct centimetrů. Výrazně méně než dnes.

Pamatuji si i dobu, kdy se telefony začaly systematicky zmenšovat. Ty zavírací – takzvaná véčka – byly s každým novým modelem tenčí a skladnější. Podobný osud následně čekal i normální mobily. Sice bylo vcelku jednoduché takové zařízení ztratit, či nedopatřením zamést pod koberec, ale klidně jste si ho mohli vsunout do náprsní kapsy u saka a nemít strach, že vás zastaví nejbližší policista s pepřovým sprejem a se slovy: „Pomalu vytáhněte z kapsy tu zbraň a položte ji na zem! Hned!!!“

Po troše nostalgie jsem si konečně vybral takový telefon, který má ve svém názvu slovo mini. Dělá vskutku čest svému jménu, to se musí nechat; měří totiž pouhých čtrnáct – a nikoli patnáct – centimetrů. Na druhou stranu je opravdu pěkný, pořizuje krásné fotografie a umí několik světových jazyků. Jednu vadu ale má, pár dní jsem s ním nemohl telefonovat.

Proč? Zatímco telefony se s každým novým typem zvětšují, SIM karty jsou čím dál menší. Potřeboval jsem proto minimalistickou nanoSIM, kterou polovina z nás bez brýlí ani neuvidí a k níž bohužel nedostanete v obchodě ani pinzetu, nebo alespoň lupu. Upřímně doufám, že menší karty už se vyrábět nebudou.

Avšak s pokrokem člověk asi nic neudělá. Ono je vcelku logické, že se telefony zvětšují. Lidé zkrátka touží po velikém displeji. Někteří proto, aby mohli číst knihy – to je jedna z výhod novějších zařízení – jiní bohužel proto, aby si mohli pořizovat selfie. Během brouzdání po obchodech jsem totiž spatřil několik mladých slečen, které si vybíraly telefon podle toho, jak dobře snímá přední kamera. Zkrátka stály v tom butiku a pózovaly. Inu, každý jsme nějaký…

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email