Klišé s nálepkou Hollywood

4 min. čtení
shutterstock_235036366

John vybíhá z banky, naskakuje do nezamčeného auta. Vsune klíč do zapalování, nastartuje a chystá se odjet. Mezitím po něm několik policistů v nažehlených uniformách střílí z malých černých zbraní, projektily se od kapoty luxusního vozu odrážejí, jako by byly z papíru. Zvuk střelby děsí nevinné kolemjdoucí, kteří vypadají jako z obálek módních časopisů. Policistka Smithová mezitím dobíhá ke svému služebnímu vozu (samozřejmě v botách na vysokých podpatcích) a nasedne za volant. Johna ve vteřině dojíždí, přestože on má mnohem výkonnější vůz. Za jízdy na něj třiasedmdesátkrát vystřelí z pistole na dvanáct nábojů a poslední ranou mu provrtá levou zadní pneumatiku… Takhle nějak si dnes představujeme hollywoodské filmy, kterých jsou česká multikina plná. Okoukaná klišé však nejsou jen otázkou akčních snímků, narazíme na ně prakticky všude. Jsou snad peníze důvodem, proč se režiséři a scenáristé k těmto klišé uchylují? Nebo je za tím něco úplně jiného? A co ve filmech vidíme nejčastěji?

Film je věda. Natočit kvalitní snímek je stejně náročné jako napsat dobrou knihu nebo namalovat úchvatný obraz. Ještě těžší než samotné vytvoření díla bývá nakonec jeho distribuce a propagace. Uspokojit moderní diváky není nic jednoduchého; u veřejnosti bodují hlavně snímky jednodušší a snáze pochopitelné, zatímco v řadách filmových kritiků je tomu naopak. Diváci svým způsobem klišé milují. Sladkobolný milostný příběh? Nutností. Dějový zvrat? Bez něj film nemá smysl. Chcete-li na svém filmu vydělat větší množství peněz, nejde-li vám jen a pouze o uměleckou hodnotu, stereotypům se pravděpodobně nevyhnete.

Jaká jsou tedy ta nejznámější filmová klišé? Vše se skrývá v maličkostech; už jsme si zvykli na to, že hlavní postava – vesměs pohledný a odvážný muž, jenž v dětství prožil trauma – nezamyká své naleštěné auto. Klíčky vlastně ani nepotřebuje, každý správný hollywoodský hrdina dovede nastartovat auto spojením jakýchkoli dvou drátů pod volantem. A kdyby mu to náhodou nevyšlo, což se příliš často nestává, může klidně mávnout na nejbližší taxi. Řidiče totiž vůbec nepřekvapí, když dosedající pasažér řekne například: „Jeďte tamhle za tím černým autem.”

Protagonistům hollywoodských snímků se poměrně často stává, že vezou v autě nějakou vskutku pohlednou slečnu. V takovém případě se vůbec nepotřebují koukat na cestu, mohou si v klidu vychutnat pohled na dívčina odhalená stehna. Zrak mají jistě bezchybný, protože takový akční hrdina zásadně nenosí dioptrické brýle. Ty jsou jen pro jedince s nadprůměrným IQ, pro umělce či lstivé padouchy. Když už je řeč o antagonistech, měli bychom si všimnout toho, že každý filmový zlořád má neodolatelnou touhu objasňovat své ďábelské plány. Nestačí jen zničit svět, je k tomu třeba dlouhý monolog. Zatímco většina zloduchů vypadá na první pohled ďábelsky, většina ženských postav jsou pohledné modelky, kterým není přes čtyřicet. Věk sám o sobě je velmi zajímavé téma. V mnohých filmech ze školního prostředí ztvární studenty třicetiletí herci, naopak ve filmu Alexandr Veliký se role matky známého makedonského dobyvatele zhostila Angelina Jolie. Vtipné je, že mezi herci Colinem Farrelem (představitelem Alexandra) a Angelinou Jolie je věkový rozdíl jeden rok.

Výčet filmových klišé by možná vydal i na celou knihu. Zdaleka jsme totiž nezmínili vše: Všichni mimozemšťané mluví anglicky, každá bomba se dá zneškodnit přestřižením červeného drátu, protivníci napadají hrdinu zásadně po jednom, aby se mohl efektivně bránit aj. Mnohem zajímavější ovšem je, proč se filmaři těchto klišé stále drží.

Faktorů, které ovlivňují tvorbu jednoho určitého filmu, existuje celá řada. Schopnosti scenáristy, rozpočet, očekávání producentů, cílová skupina, casting atp. Takový akční film, jehož rozpočet není nikterak velký a který se bude vysílat jedno víkendové odpoledne v roce, nepotřebuje jiskřivé dialogy ani originální zápletku. Nicméně ani od hororů, nejsou-li inspirovány romány Stephena Kinga, se neočekává přílišná originalita. Co víc, ve filmu je na vše málo času, devadesát až sto dvacet minut (průměrná délka snímků) obvykle pro originální a dobře vyprávěný příběh zkrátka nestačí. Není tak snadné najít zlatou střední cestu mezi propadákem a mistrovským dílem.

Klišé navíc vcelku dobře fungují u diváků, a proto jsou tak oblíbená. Pohlední hrdinové, slizcí záporáci a tuctová milostná zápletka, to jsou ideální přísady pro výrobu komerčně úspěšného filmu. Snímky, které nesplňují běžná očekávání diváků a příliš experimentují, jsou zpravidla méně známé. Tak jako u knih i u filmů však platí, že každé dílo si svého příznivce najde. Tedy, skoro každé

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email