„Hospodské kvízy bych lidem ordinoval jako terapii proti stresu!“

4 min. čtení
hospodské kvízy

Není mu ještě ani 25 let, pracuje v Praze a jeho vášní se stala organizace víkendových hospodských kvízů. Nadchla ho myšlenka sejít se u skleničky s lidmi, kteří nechtějí sedět doma jen tak, ještě nezapomněli, jaké to je si hrát, a nebrání se dozvědět se i něco zajímavého. Sám kvízy vymýšlí a nadšeně propaguje – možná to z našeho rozhovoru vycítíte sami.

Říkal jsi, že první kvíz byla pro tebe katastrofa, proč? To je to tak těžké?

Není, ale… Když jsem se poprvé účastnil coby hráč, otázky mi připadaly jak z jiného světa, nevěděl jsem skoro nic. Ale když se na závěr četly správné odpovědi, několikrát jsem se musel praštit do čela – na spoustu věcí jsem zkrátka úplně zapomněl! Takže v první fázi jsem se studem málem schovával pod stůl, ale nakonec jsem byl fakt rád, že jsem si zahrál.

Evidentně tě to nadchlo hodně, když ses pustil do jejich pořádání?

To je fakt. Pojal jsem to „ve velkém“. (směje se) Mám tak o zábavu postaráno. Nevěřila bys, kolik hodin zabere jenom vymýšlení otázek! Nad prvním kvízem, který obsahoval sadu 48 otázek, jsem strávil v součtu osm hodin. Ale byla to neuvěřitelná zábava! Doteď si vybavuju, jak jsem nesměl a nechtěl nikomu ani naznačit, co v kvízu bude, protože bych dotyčného připravil o napětí a hru, a jak jsem tím, myšleno v nadsázce, trpěl.

Co tě na kvízech baví ze všeho nejvíc?

Baví mě ten proces jako celek, od plánování, přes přípravu otázek, tvorbu facebookových pozvánek, očekávání, kolik lidí přijde, až po samotnou moderaci večera. Hráčům pak vždycky říkám, že je úžasné „muset“ jít do hospody – tyhle pub kvízy mají prostě geniální myšlenku. A jsou neskutečně variabilní, absolutně svobodné, můžeš si je koncipovat, jak chceš.

Co je na pořádání kvízu naopak nejtěžší?

Mám velké štěstí v tom, že můj táta provozuje klubovnu, takže prostory mám, v opačném případě bych měl asi starosti navíc s organizací. Zbývá mi tedy jen připravit každou otázku tak, aby se o správné odpovědi nedalo diskutovat. Už jsem to zažil, a i když platí, že moderátor má vždycky pravdu, je lepší ověřit si ji raději ve více zdrojích. Internet je sice plný informací, ale ne vždycky zcela korektních nebo úplných. No a pak hráče neunudit, nevyčerpat, naladit si je, poznat je…

Kde čerpáš inspiraci pro otázky?

Číhá na mě skoro všude. Jedu třeba tramvají, něčeho si všimnu a už si zapisuju nápad na otázku. Opisovat už hotové otázky by mě rozhodně nebavilo, to by bylo stejné, jako kdyby soutěžící chtěli odpovědi na otázky během kvízu hledat na internetu – ztratilo by to veškerý smysl. I když na druhou stranu, pár takových hráčů se už taky našlo.

Proč ty kvízy vlastně děláš, co je tvým motivem?

U nás v klubovně byl dosud jen výjimečně využívaný sál. Zkouším tam o víkendech pořádat taneční párty pro mladé lidi, ale protože Bílinka je obec malá, navíc pár kilometrů od města, návštěvnost bývá minimální. A tak jsem koumal, co dělat jinak, aby to přilákalo lidi. Jednoho dne mi blesklo hlavou, že kvíz by mohla být cesta. Dnes je to tak, že skončí kvíz a lidi se mě ptají na další. Asi je potřebují! (směje se)

Potřebují?

A ne? Podívej se na ně. Ztělesněný stres. Na kvízech lidi roztají, zapomenou, poznají, že v nich hravost zůstala a že se nechají vyhecovat a fakt za svůj tým bojují, ovšem v dobré náladě, s úsměvem a s takovým tím zdravým zápalem. Spoustu se toho dozví. Potkají tam známé, které třeba dlouhou dobu neviděli, mohou se seznámit s novými lidmi. Je to prostě úžasná věc, lidem bych je ordinoval jako terapii proti stresu, je to dokonalé odreagování. A pochopili to brzo, nejen ti u nás – hospody bývají běžně plné, když je kvízový večer.

Co je tedy lepší – kvíz pořádat, nebo chodit hrát?

Obojí! Jediný rozdíl je v množství času – organizace ho slupne o poznání víc. Jinak je to pro obě strany stejné – zábava, poznání, relax a legrace. Divím se, že se ještě nekonají ve všech hospodách, a že na kvízu někdo dosud nebyl! Všichni o hodně přicházejí.

Jak to vidíš do budoucna, co je cílem?

Chtěl bych dát lidem možnost scházet se při smysluplné zábavě pravidelně, a časem plnit sál do poslední židle. Dá se pak vymýšlet další variace kvízů, třeba muži proti ženám, vesnice proti vesnici a tak dál. Nápadů mám haldy, tak bych je rád převedl do reality.

Tak ať se ti daří, Pavle!

Dík, je to hodně na mně. Ale nevzdám se jen tak! (směje se)

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email