Gól jako orgasmus aneb cesta do hlubin fotbalové duše

1
6 min. čtení
gól ve fotbalu

Pozor, toto je text fotbalového fundamentalisty tvrdícího, že sport je fotbal a vše ostatní je tělovýchova. Fundamentalisty přesvědčeného, že nic lepšího než fotbal na světě není. Nesouhlasíte? Tím líp. Rád se o fotbalu hádám. Přesto si raději hned na začátku vyjasněme pozice. Že nemáte fotbal rádi a nechápete ty, kdo ho milují? Neznamená to, že fotbaloví fanoušci jsou divní. Divní jste vy.

Samozřejmě, tento text můžete brát jako nadsázku. Dokonce byste ho tak brát měli. Lhostejno, že já jej tak neberu vůbec a vše myslím smrtelně vážně. Nebudete-li s mými argumenty souhlasit, je to vaše výsostné právo, nehodlám vám ho brát. Nehodlám vám brát právo na omyl.

Nafouknout míč, vesmíru navzdory

Aktivně běhám a velmi mě to baví. Hlavně proto, že si během běhu báječně vyčistím hlavu; půjdu-li s přiznáním ještě dál, pak se mi během běhu občas podaří zapomenout na pochyby, zda má život smysl.

Při fotbale tyto trýznivé pochyby nemám. Na rozdíl od života má fotbal zcela jasný smysl: na přesně vymezeném poli a ve stanoveném čase dopravit míč za brankovou čáru čili dát gól. Přesněji řečeno: dát gólů víc než soupeř, který na počátku nastoupil v početně stejné síle. Fotbal je velmi sofistikovaný, má nespočet taktických a herních variant. To všechno však směřuje za jediným cílem: dát gól. Kéž by byl život takhle jasně nalajnovaný, kéž by byl jeho smysl takhle exaktní!

Není náhoda – abychom dali fotbalu intelektuální rozměr, který si rozhodně zaslouží – že myslitel Albert Camus přiznal, že vše podstatné o životě se naučil díky fotbalu. Ve světě bez Boha (připustíme-li takový svět, což musíme přinejmenším z úcty k teorii a též kvůli tomu, že nám Bůh nedal o své existenci dostatek důkazů) je fotbal alegorií toho, že si musíme vytvořit vlastní pravidla. Řečeno s britským spisovatelem Julianem Barnesem: „Tam venku je lhostejný a absurdní vesmír, tak si nafoukněme míč a nalajnujme hřiště.“

Běhání je úlevné, protože zapomenu na hledání smyslu. Fotbal je smysl sám o sobě, je jeho synonymem. Běhání je i duši prospěšná tělovýchova. Fotbal je duši mnohem prospěšnější; v neposlední řadě proto, že je to královská zábava.

Ústřední topení v renesančním zámku

Fotbal je geniální a geniální jsou i jeho pravidla. Současné žhavé debaty o zavedení videa jsou legitimní, tím spíš, že fotbalu by vpád moderní techniky skutečně prospěl. Až ale na video dojde (a dojde na něj určitě), bude se to rovnat pouhé instalaci ústředního topení do jinak dokonalého renesančního zámku: půjde o komfort, který na celkové struktuře stavby nic nezmění.

Tradice a pevnost staletími prověřených pravidel je v písčité době uklidňující. Ve smyslu: Podívejte se na fotbalová pravidla, jaký je na ně spoleh! Samozřejmě, že se najdou – slovníkem Jiřího Paroubka – šibalové, kteří se snaží pravidla obejít. Objektivně je dokonce nutné uznat, že takových šibalů je mezi fotbalisty spousta, stačí se podívat na směšně teatrální pády, jimiž se snaží vymodlit si faul. Ovšem i tito šibalové se musí pohybovat v předem stanovených mantinelech.

Navíc nefér počiny fotbalistů nemohou svévolně určovat ráz hry. Od toho je na hřišti rozhodčí, svým způsobem Bůh; mnohokrát chybující Bůh, nicméně nepopiratelný – i to může „zbytek světa“ fotbalu závidět. Koneckonců, budeme-li si hrát se slovy, fotbalista si někdy faul u rozhodčího (Boha) skutečně vymodlí. Modlitba se tedy nemine účinkem; Bůh na trávníku je možná v případě simulování slepý, není však hluchý k – jakkoli svéráznému – projevu prosby. A především: je.

Čekání na Góldota

Při obhajobě fotbalu (přičemž „obhajoba fotbalu“ je vlastně paradoxní svou zbytečností, jako by bylo zbytečné obhajovat dejme tomu ráj) nesmíme zapomenout na výjimečnost toho, o co v něm jde. Nesmíme zapomenout na jeho veličenstvo Gól. Gól, to je fotbalové satori, nirvána. A že jsou góly či body smyslem i jiných her? Ano, ale zpravidla nemají tak extatický účinek.

V basketbalu padne spousta košů, rovněž v házené padá gól za gólem, vyšší gólové skóre bývá často i v hokeji. Fotbal končí mnohdy bez branek, zcela obvyklé jsou výsledky 1:0, 2:0. Tři vstřelené góly za zápas jsou už celkem dost a cokoliv nad toto číslo začíná mít takřka speciální punc. Nedávno skončil jeden z duelů Ligy mistrů (nevíte-li, co je Liga mistrů, pak vám dlužím poklonu, že jste dočetli až sem) rekordním výsledkem 8:4, což bylo velmi osvěžující zpestření. Spočívalo ale právě v tom, že se jednalo o extrém, o „vyšinutí z vazby“, o výjimku potvrzující pravidlo.

Právě čekání na gól, které se kolikrát podobá čekání na Godota, jenž nikdy nepřijde, činí fotbal úchvatným. Neboť pokud se gól zjeví, je to nečekaná krása, jako když k vám nečekaně přijde láska. Gól je fotbalovým orgasmem, přičemž frekvence takového orgasmu může být – ehm – řidší, než pokud lásku skutečně máte (nemluvě o tom, když ji nemáte). O to je pak vše bouřlivější, slastnější.

Vše ostatní jsou detaily

Svištivý zvuk, když se podsekne nohou míč na mokré trávě, je pro mě jedním z nejkrásnějších zvuků na světě. A vůni mokrého trávníku vnímám jako ten nejluxusnější parfém.

Ještě jako fotbalový redaktor jsem kvůli rozhovorům čekal v lepkavém dusnu a vydýchaném vzduchu s kolegou z Itálie nekonečně dlouhou dobu na to, až hráči vyjdou z šatny. „My v Itálii říkáme, že novinařina je strašné povolání,“ povídá protějšek registrující můj otrávený pohled. A po dramatické pauze dodal: „Ale pořád lepší než chodit do práce.“

Najednou mi bylo dobře, vzdor propocené košili. Bral jsem to tak, že kolega z Itálie, kde je fotbal modlou, mluví hlavně o fotbalové žurnalistice. Tím spíš, že měl na tričku výmluvný nápis: „Život je fotbal, vše ostatní detaily.“

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

Jeden komentář: “Gól jako orgasmus aneb cesta do hlubin fotbalové duše”

  1. Radek Matouš napsal:

    Výborný článek, díky….