České seriály, které byste neměli minout

4 min. čtení
České seriály

Trend seriálů a minisérií vládne světu už docela dlouho. Také čeští tvůrci se snažili do rozjetého seriálového vlaku nastoupit a po několika přešlapech se jim to konečně podařilo. Nemluvíme tu o jednom či dvou osamělých případech. Rok 2016 byl na nadstandardní tvorbu světových kvalit bohatý. Vedle promyšlených námětů, dobře napsaných postav a hereckého ztvárnění se dostala ke slovu i hra s tradičními žánrovými a formálními metodami.

Většina seriálů, které vykročily ze stínu stereotypní seriálové tvorby, má několik společných jmenovatelů. Jejich autoři vyšli z českého prostředí a z českých reálií a nesnažili se násilím naroubovat úspěšné zahraniční seriály do českého kontextu. To platí především pro napodobeniny amerických kriminálek, které v českém kabátku působí vysloveně komicky. Naopak, v seriálech Pustina, Rapl, Semestr nebo Vyšehrad je patrná inspirace zahraničními žánry a formáty, které jsou ale chytře převedené do současné situace v Čechách.

Světový standard, česká inspirace

Nemalý podíl na tom nese fakt, že většina seriálů nevyšla z produkce České televize, u které prostě některá témata a experimentování se zavedenými postupy nedostávají příliš prostoru a autoři mívají méně tvůrčí svobody. Ačkoli abychom ČT nekřivdili, i z její produkce vyšlo pár zdařilých kousků. Jednou z výjimek potvrzujících pravidlo je seriál Rapl, který je odvozený od neméně úspěšné dvoudílné série Cirkus Bukowsky. Nicméně srovnání s pravděpodobně nejúspěšnější českou kriminálkou loňského roku Pustina ukazuje, že dlouholetá praxe HBO s produkcí seriálů přinesla i profesionálnější zpracování. Pustina totiž vypadá spíš jako film v několika dílech než jako televizní tvorba. Rozdíl je v kompozici a tónování jednotlivých záběrů, v pohybech kamery a dynamice střihu i v dialozích.

Velkou roli také hraje skutečnost, že se natáčení přesouvá z ateliérů do reálných lokací, které samy o sobě dodávají autenticitu a budují atmosféru. Patrné je to především u kriminálek, jako je zmíněná Pustina nebo Rapl, kde nehostinné prostředí uhelné pánve a příhraničních oblastí dokonale konvenuje s událostmi, které se tam odehrávají. U obou seriálů je cítit, že vycházejí z žánru psychologické noir detektivky, jakou známe ze severských filmů, a tento žánr přizpůsobují české realitě.

Současnost očima současníků

Další fenomén, který se čím dál tím víc dostává do centra pozornosti, jsou internetové seriály, jež u nás asi nejvíc proslavila politická satira Kancelář Blaník. Internetové televize postupně začínají tvořit nepřehlédnutelnou platformu pro vznik děl, která chtějí vybočit z rámce běžné produkce. Vedle zábavných videí a skečů, které by se z nejrůznějších důvodů nedaly vysílat ve veřejnoprávní televizi, dostává svůj prostor i kvalitní nebo minimálně progresivní obsah.

Jako nejlepší příklad se nabízí loňský hit Semestr. Jednoduchý příběh vypráví o vztahu dvou vysokoškoláků, z nichž jeden odjede v rámci programu Erasmus na semestr do Berlína. Zajímavá je tu formální stránka, protože všechno se odehrává jen na displejích počítačů nebo telefonů. Současný trend virtuální komunikace se tak stává přímým prostředkem vlastního ztvárnění. Divák je tak postaven do situace, kdy na vlastní ploše počítače sleduje několik souběžných akcí zobrazených na jiné, filmové ploše počítače.

Svobody, již přináší internet, využili i tvůrci seriálu Vyšehrad o eskapádách mladého fotbalisty, v němž podle svých slov vybírají „to nejhorší z českého fotbalu“. Podobně jako Kancelář Blaník je i Vyšehrad založený na nadsázce a zkratce, které kombinují realitu a její mediální obraz. Prostor internetové televize zase umožňuje drsný humor, vulgární mluvu a fiktivní příběh založený na mezi lidmi rozšířených názorech o zákulisí českého fotbalu.

Zdá se, že původní české seriálové tvorbě se začíná blýskat na lepší časy. Tvůrci jsou ostřílenější, zahraniční produkce i internet dávají více prostoru a diváci jsou na svou dávku seriálů zvyklí. Navíc formát seriálu nebo minisérie se stal legitimním filmovým útvarem, který budí zájem nejen diváků, ale i tvůrců a producentů.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email