5 argumentů, které nepoužívejte na internetu

2
7 min. čtení
shutterstock_343292525

Pokud se účastníte jakýchkoliv internetových diskuzí, dříve nebo později narazíte na komentujícího, který opravdu netuší, kdo sedí na druhé straně monitoru, a rozhodne se argumentovat jednoduše stylem „Já jsem lepší a ty do toho nemáš co mluvit“ (pokud rovnou protistranu nepřirovná k Hitlerovi). Ačkoliv by si člověk mohl myslet, že anonymita na internetu takovému člověku přihrává, opak je pravdou. Anonymní je i druhá strana a nevíte, kdy narazíte na odborníka, který vám vezme vítr z plachet jedinou větou. Proto, pokud chcete diskutovat na úrovni a není ve vašem zájmu se zesměšnit, vyvarujte se následujících argumentů:

1) Nerozumíš tomu. Četl jsi o tom jeden článek a děláš ze sebe borce

Říct někomu, že něčemu nerozumí, je běžné a slýcháme to pořád. Problém je v části o jednom článku (nebo čemkoliv jiném, například knize, epizodě seriálu atd.). Diskutér nesouhlasí s daným názorem a na svoji podporu se snaží argumentovat tím, že odhaduje hloubku zkušeností protistrany, aniž by se předtím informoval, s kým mluví.

Výtečným příkladem za všechny byl například filmový kritik, který si založil nový blog a začal na něj psát články o starších a méně známých filmech, které by se nehodily na jiné weby. Jednomu čtenáři se jeho názor na jistý film nelíbil, a tak do komentářů napsal, že kritik očividně nemá s recenzováním moc zkušeností. Má přece na blogu jen tři články. Obratem sklidil posměch od ostatních, kteří recenzenta znali a věděli, že se v branži pohybuje zhruba patnáct let. On sám zareagoval pouze usmívajícím se smajlíkem.

2) Já studuji…

Když se mluví o <doplňte libovolný obor>, zaručeně se v diskuzi objeví (údajný) student onoho oboru, který všem oznámí, že on tomu rozumí, neboť to právě studuje. Kdyby napsal, že už má diplom, rozhodně by měl větší úspěch, protože mnohdy z takového člověk nakonec vypadne, že studuje pátým rokem na bakaláře, nebo dokonce teprve nastoupil do prvního ročníku. Otázka pak zní, zda skutečně dostuduje. Studovat něco neznamená nutně danému tématu automaticky rozumět.

Vrcholem jsou pak situace, kdy se čerstvý středoškolák hádá s dalšími dvěma lidmi, z nichž jeden má z oboru maturitu a druhý státnice. Internet je přístupný i dětem, které jako kdyby předpokládaly, že když si v kyberprostoru všichni tykáme, tak jsme nejspíš také všichni stejně staří.

3) Když se ti to nelíbí, tak o tom nepiš

Tento argument je už pomyslné chytání se stébla. Sice není hezké, když odpůrce úmyslně vyhledává diskuze k určitému tématu a cíleně provokuje, ale nyní hovořím spíš o komentářích pod recenzemi a kritikou. Zkrátka a jednoduše, nelíbil se vám nový román? Tak co si dovolujete na něj napsat negativní recenzi? Máte napsat recenzi na jinou knihu, která se vám líbila, takhle je internet přece hrozně negativní. Otázka zní, jestli bychom se pak dočkali jediného upřímného názoru, nebo kvůli tomu chodili na špatné filmy a četli špatné knihy jen proto, že jsme se dostali pouze k chvále. To je potom skoro jako názory, že nový akční film je skvělý, protože je v něm hodně střelby a výbuchů. Kdo dneska ještě sleduje filmy kvůli příběhu? Hlavně výbuch v třiatřicáté minutě byl hodně originální, o něco žlutější než obvykle. 10/10, jděte hned všichni do kina.

Ještě horší je, když komentující kritiku jednoduše nepochopí. Mnohdy jako „nelíbilo se mi to“ hlavně mladší uživatelé berou jakoukoliv i sebemírnější výtku, nebo dokonce doporučení, jak něco zlepšit. To pak obvykle následují další oblíbené argumenty jako „Sám bys to určitě neudělal lépe!“, „Tak si to dělejte sami!“ nebo „Snaží(m) se, tak mě/ho/ji nekritizuj!“. Tohle hodně zamrzí, pokud chcete danému člověku opravdu pomoct a přejete si, aby se zlepšil.

4) To, co říkáte vy, a co říkám já, je oboje jen teorie. Ale ta moje je přesnější!

Podobný argument se dá většinou najít v diskuzích o tématech, u nichž se nedá prokázat, jaká je přesně pravda. Příkladem budiž velikost a tvar vesmíru. Diskutéři v jedné takové debatě se bavili o různých teoriích, vkládali odkazy na články a citovali Hawkinga a další kapacity v oboru. Pak se tam objevil nový uživatel a velice rozhořčeně (a za doprovodu nespočtu nadávek) spustil, že to vše je nesmysl, vesmír je přece nekonečný, to ví každý.

Nejednalo se o provokatéra neboli trolla, protože po pár odkazech a argumentech začínal být očividně nalomený. Ač z diskuze bylo jasné, že pravdu nikdo nezná, jeho tvrzení bylo obecně přijato jako úsměvné. Nakonec po pár hodinách vycouval tak, že napsal onen blábol o teoriích v nadpisu výše. Kdyby skončil u první věty, bylo by vše v pořádku, ale prohlášením, že jeho teorie je přesnější, se zbytečně ztrapnil. Potvrdil tak, že ani neví, co to slovo znamená. K pobavení ostatních, kteří v diskuzi pokračovali už jen ironicky a citovali jeho výroky jako výplody největšího génia, jenž chodil po této planetě.

5) Je to náhoda!

Internet je obrovský a obsahuje neskutečné množství informací. Zkuste však cokoliv zkopírovat a vydávat za vlastní výtvor, a můžete si být jistí, že váš podvod rychle někdo odhalí, protože navzdory rozloze kyberprostoru se najde někdo, kdo onu věc zná.

Před pár dny jsem procházel povídky došlé do literární soutěže, zda splňují pravidla. Zaujalo mě, že jedna měla opravdu miniaturní rozsah, tak jsem si ji přečetl. Ihned jsem psal organizátorce. Původně čisté vyprávění, strašidelnou historku, autor převedl na dialog. Do té doby anonymním postavám dal jména, místo těsně po druhé světové válce se příběh odehrával ještě za války a v Mnichově, ne v Berlíně. Tyto změny však nestačily. Příběh o mladé dívce, kterou slepec poprosí o doručení dopisu, ale ona pojme podezření, požádá o pomoc policistu a ukáže se, že se měla stát obětí řezníka-kanibala, byl opravdu hodně specifický.

Soutěžícímu jsme zaslali odkaz na původní příběh v anglickém jazyce a dotázali se jej, jak je možné, že jeho příspěvek je tak podobný. Jediná reakce? Je to prý pouze náhoda. Takové uživatele internetu prosím jen o to, aby se nechlubili cizím peřím, a když už je někdo odhalí, ať nelžou. Jsem ochoten věřit, že daný příběh slyšel od kamaráda a rozhodl se jej sepsat. Omluvu bych také přijal, mávl nad tím rukou a řekl mu, že příště má napsat něco vlastního. Ale tvrdit, že taková podobnost je jen náhoda? To je docela ostuda. Je to podobné, jako když během prezentace seminární práce vyučující odhalí, že student text odněkud přímo zkopíroval (i toho jsem byl svědkem). Za pět, další prosím. U literárních soutěží je to dvojnásob špatně, protože ty mají v lidech podporovat tvořivost, ne podněcovat je k tréninku s klávesami Ctrl, C a V.

 Proto prosím kohokoliv, kdo sem tam napíše podobný komentář – přečtěte si ho po sobě a rozmyslete, než stisknete enter.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

2 komentáře: “5 argumentů, které nepoužívejte na internetu”

  1. Ozzro napsal:

    A největší sranda je, když to někdo studuje a rozumí tomu. Taky samozřejmě záleží na tom, v jakém oborovém rozpětí se daní hádají.

  2. Petra napsal:

    :-)))

    Článek mě opět pobavil ….. velice trefně popsaný pohled na různé diskuse.