Zpěvák a hudebník Luboš Pospíšil – „odsouzen k životu…“

8 min. čtení
Luboš Pospíšil

Luboš Pospíšil patří k matadorům českého bigbítu. Když v roce 1969 odstartoval svoji kariéru v řadách populárního C&K Vocalu, já s sebou vláčel po historických uličkách Českého Krumlova velkého plyšového medvěda. Lubošovo první sólové album Tenhle vítr jsem měl rád (1982) mne zasáhlo stejně silně jako nespočet mých dvacetiletých vrstevníků. Písničky „Léta jsem měl rád velký holky“ a „Vzpomínka na jednu venkovskou tancovačku r. 1966“ jsme si broukávali na divokých jízdách za děvčaty…

Od roku 2007 rozšířil hudební obsazení a formaci nazval 5P Luboše Pospíšila. Před pár týdny jsem navštívil jeho koncert v Českém Krumlově a znovu pocítil ohromnou energii jeho hlasu a neskutečnou sílu slova v textech jeho písní. Mezi mé oblíbené patří „Soukromá cesta do Nikam“, „Píši vám Karino“ a „Drahá“.

Máte neuvěřitelné textařské zázemí. Básník Pavel Šrut, držitel Ceny Jaroslava Seiferta a Karla Čapka, Pavel Vrba, Jan Sahara Hedl, Ladislav Kantor a nespočet dalších osobností. Text písně „Drahá“ od Pavla Šruta jsem se naučil dokonce nazpaměť, a to hlavně kvůli následující poezii: „Vlky mých depresí zažeň zas do klecí, nech je do noci výt. Tygry mých úsvitů, laně svých pocitů, nauč společně žít.“ Jak se vám s těmito textaři spolupracovalo?

Luboš Pospíšil

Luboš Pospíšil

Kdysi jsem prohlásil, a platí to dodnes, že autorsky spolupracuji jenom s těmi, které dobře znám. Při vzniku písně tak není důležité, zda je první hudba, či text. Poezii Pavla Šruta jsem zhudebňoval vždy, Ladislav Kantor nebo Jan Hedl Sahara měli instrumentální zkušenosti, takže většinu textů psali na muziku. U ostatních autorů (např. Pepy Lábuse nebo Ondřeje Fencla) to bylo i tak, že jsme některé texty dotvářeli společně. Jsem přesvědčen o tom, že mnohem důležitější než způsob tvorby autora je jeho talent a kvalita.

Dnes je běžné, že někteří autoři současné populární hudby od sebe vzájemně „opisují“. Dočetl jsem se, že je to sice známka jisté autorské krize, ale není to zásadní věc, protože není pro posluchače důležitá. Svoji důležitost to ale má pro komerční rádia, kde vzniká jednotný požadovaný formát, který vhání desetitisíce uvědomělých fanoušků do bran uniformních obřích letních festivalů. Původní, kreativní a originální autoři jsou dnes nedostatkovým zbožím.

Říkáte, že ke každé vaší písni se váže příběh. Můžete se s námi o nějaký podělit?

Luboš Pospíšil

Luboš Pospíšil

Příběhů spojených s různými songy mám nespočet. Některé, navzdory času, snad i pobaví. Jednou jsem sledoval v TV zápas domácí fotbalové ligy, který komentoval Jaromír Bosák. Náhle byl v záběru obránce, který zcela dezorientovaně napálil míč až kamsi mimo stadion. Komentátorova okamžitá reakce byla následující: „Tak tohle byla právě ta soukromá cesta do Nikam, jak se zpívá v jedné písni Luboše Pospíšila.“

Bohužel řada příběhů připomíná spíše dobu represí a zákazů. V reakci na rozmístění sovětských raket na našem území Pavel Šrut v textu písně „Zlá milá“ napsal:

Arzenály munice má ve slovech o lásce
Moje zlá milá – tajnosnubná
Tajně zbrojí a já dál – neptám se…

Tato verze textu byla zakázána během několika vteřin!  

Máte za sebou velice úspěšnou čtyřicetiletou hudební kariéru. Za tu dobu se hodně změnilo. On-line komunikace vítězí nad tou tradiční z očí do očí, malé sály střídají ty velké, počet prodaných CD vyvažuje počet zhlédnutých videí na YouTube a starší posluchače nahrazují ti mladší. Jak se vám daří zvládat nástrahy a inspiraci moderního světa?

Luboš Pospíšil

Luboš Pospíšil

Můj přítel, textař a básník Pavel Vrba, kdysi prohlásil: „Já už to dopíšu rukou.“ Chci tím říci, že ani já nevěřím, že technika posune autora k nějakým vyšším „autorským produktům“. Počítače a nejrůznější moderní technologie jsou neodmyslitelnou součástí našeho života. Já patřím jednak k těm, kteří se snaží euforii z překotného technického vývoje pokud možno nepodlehnout, ale i k těm, které technika občas „zažene do kouta“. Po bytě pak podnikám túry s tabletem v ruce. A nástrahy? Těch je zejména na sociálních sítích stále více. Myslím, že se dostáváme do doby, kdy bude technika rozhodující součástí neskutečných celosvětových malérů.

Máte kromě hudby čas i na nějaké další koníčky?

V dávných dobách jsem docela aktivně sportoval – hokej, fotbal, kola a další sportovní aktivity. Dnes se občas snažím „něco dělat“. Dokonce jsem si opatřil cvičební stroj a už jsem ho i vyzkoušel… Na letošní rok mám ale odvážnější plán, uvidíme. Musím ale upřímně říci, že výdej energie po koncertní šňůře jednoznačně cítím. Rád také chodím na houby, a to i když moc nerostou.

V současné době nabývají na popularitě různé gastronomické projekty a programy. Jak jste na tom s vařením vy?

V oblasti vaření si docela věřím. Zvládnu většinu běžných českých jídel a strávníci jsou (alespoň myslím) spokojeni.

Posloucháte písničky svých kolegů? Kteří domácí a zahraniční interpreti patří k vašim nejoblíbenějším?

Luboš Pospíšil

Luboš Pospíšil

V době mého působení v C&K Vocalu jsem měl to štěstí, že jsem se mohl seznámit (a v některých případech i spřátelit) s nespočtem skvělých osobností (muzikantů i autorů) rockové, folkové i jazzové scény. I když jejich tvorbu dnes už tolik nesleduji, mám stále možnost ji slyšet na společných koncertech. A tak je pro mne každé setkání s kolegy, jako jsou Vladimír Mišík, Michal Prokop, Vladimír Merta nebo Roman Dragoun, velmi důležité. Samozřejmě rád potkávám i celou řadu dalších přátel z kapel jako Jasná páka, Buty, Sto zvířat a jiných.

Bohužel nás řada mých nejdůležitějších spolupracovníků jaksi předčasně opustila (Petr Skoumal, Ota Petřina, Ladislav Kantor, Radim Hladík a další kamarádi). Jsem rád, že jejich tvorba s námi stále žije. S kapelou omlazených 5P se ji na koncertech snažíme stále připomínat.

Začátkem loňského roku vám vyšel reprezentativní box sedmi CD s názvem Route 66 Exit 1, který zahrnuje kolekci desek z let 1978–1993, a závěrem roku box šesti CD s názvem Route 66 Exit 2, kde jsou písně z desek z let 1998–2016 včetně rarit a zajímavých bonusů. Jaké máte ohlasy na tyto komplety od fanoušků a posluchačů?

Route 66 - exit 1

Route 66 – exit 1

I když jsem věděl, že se určitému bilancování nevyhnu, dnes Route 66 (komplet 13 CD) vnímám jako uzavřenou hudební i celoživotní kapitolu. Reakce příznivců jsou velmi pozitivní, což mimo jiné dokazují neustále vzrůstající návštěvností na našich koncertech. Příjemná je i skutečnost, že podobně jako na našem vyprodaném vánočním koncertě 5P v Malostranské besedě přibylo mladých lidí. Někteří jaksi zdědili můj repertoár po svých rodičích, narůstá i zájem lidí, kteří si naši hudbu tzv. „našli“. Jejich názory jsou zajímavé, neuspokojuje je nabídka na současném hudebním trhu ani bezduchá dramaturgie. Hledají hudbu, která je osloví, a já v tomto postoji cítím určitou naději.

P.S. I když Route 66 vnímám jako uzavřenou kapitolu, mohl bych se v budoucnu pokusit něco přidat…

Děkuji za rozhovor a přeji neutuchající inspiraci nejenom do další hudební tvorby. Rád bych vás pozval na panáka, a tak se symbolicky loučím textem jedné z vašich úžasných písní: „Tak navštiv bar a pusť si starý Jethro Tull, ať nám čas zkamení, přijmem ten dar, s hejnem ryb táhnout dál…“

Zdroj foto: archiv Luboš Pospíšil, Kačka „Dorlene“ Smidová, Jan Hrdý, Supraphon

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email