Potulná kuchařka: Toulat se a vařit pro děti a s dětmi je můj osud

8 min. čtení
IMG_5699

Bodrou Evu Takovou z Království ve Šluknovském výběžku jsem potkala na Světu knihy. Míchala tam s dětmi různé pomazánky, které vypadaly velmi zdravě, k tomu byly barevné a navíc chutnaly. To vše mě zaujalo, tak jsem si s ní při výborné zelené paštice na chlebu začala povídat o vaření s dětmi, o životě, potulnosti a její kuchařce Kuchyně: Dětem vstup povolen, nominované na Zlatou stuhu.

Proč si říkáte Potulná kuchařka?
Je to osudové. :-) Stala jsem se kuchařkou a jezdím vařit na různá místa v naší republice. Vždycky sbalím hrnce, děti, spacáky a vyrazíme. Většinou na festivaly nebo místa, kde se konají různé kurzy, někdy svatební a jiné veselice. Zrovna jsem se vrátila ze Sázavského kláštera a chystám se na týden na Jezeří, je tam den pro dětské domovy. Nějak se pořád harcujeme. (smích)

Odtud tedy přezdívka Potulná kuchařka?
To vzniklo vlastně úplně na začátku – někdo chtěl po mně kontakt, tak jsem na kousek papíru připsala ke jménu i to „potulná kuchařka“, protože jsem mu chtěla nenápadně naznačit, že je možné mě najmout a že nejsem žádný stálý zaměstnanec místní kuchyně. :-)

Kam si vás třeba najímají?
Většinou jsou to centra, která nabízejí prostor na školení a kurzy – a ne každý z nich má kuchaře. Často to bývají také akce, kde chtějí i vegetariánské jídlo. Pak to jsou festivaly, alternativní konference, svatby. Někdy dělám kurzy vaření nebo workshopy pro mateřská centra, dílničky na festivalech… Je to cesta, která se otevřela, a mně je za těmi hrnci opravdu dobře a neměnila bych. Z kuchyně mám nejmystičtější zážitky. S některými skupinami putuji tam, kam jedou, jedu s nimi.

Jak to myslíte, že s nějakými skupinami putujete dál?
Mám několik takových srdečních záležitostí – je to třeba úžasné seskupení lidí z Čech a Německa, jsou to lektoři afrických tanců, kteří se každoročně setkávají a vzhledem k tomu, kolik vydají za ten den energie, jsou to ti nejlepší strávníci. Pro ty vařím moc ráda, a protože se tento workshop koná na různých místech, jedu s nimi každý rok jinam.

Vy jste vyučená kuchařka?
Ne. Nikdy jsem o tom ani nesnila. Vystřídala jsem několik profesí. Učila jsem na střední lesnické škole německý jazyk a občanskou výchovu. Protože jsem studovala psychologii komunikace, školila jsem ve firmách. Také jsem pracovala v neziskovém sektoru, kdy jsem se starala o kulturní program a třeba zachování Loretánské kaple tady u nás. Když vznikl Národní park České Švýcarsko, tak jsem zase spoluvytvářela síť informačních center pro návštěvníky, taky jsem překládala a tlumočila. Do toho se mi dostalo daru porodit dvě děti.

Takže jste začala pro děti vařit, a dokonce tak dobře, že si vás najímají a vydala jste kuchařku?
Překládání mě už přestalo bavit, protože jsem seděla u počítače po nocích, tak jsem vnímala, že je čas dělat něco jiného. Jednou jsem měla takový nápad, který s tím zdánlivě nesouvisel. Navrhla jsem svým kamarádkám, abychom si pronajaly stánek na Svatojánské slavnosti bylin, které se každoročně konají u nás na Vlčí hoře, a v něm prodávaly mrkev, chleba se sádlem a s pomazánkami, domácí limonády a uvařily bychom „dětskou polévku“. Na akcích většinou nemají jídlo pro malé děti. Rodiče pak utratí hodně peněz za to, co tam nabízí k jídlu, a ještě to kolikrát není pro menší děti úplně ideální. Nakonec to mělo velký ohlas. Začali nás zvát na jiné akce a mě nějakým způsobem začala předcházet pověst výborné vegetariánské kuchařky, tak jsem pod tlakem okolností tomu byla nucena dostát. A tím to všechno začalo. (smích)

Kuchyne_Detem vstup povolen1A pokračuje to knihou Kuchyně: Dětem vstup povolen
To byla náhoda. Když byly děti malé, hodně a rády mi pomáhaly v kuchyni. Nakreslila jsem jim malé kartičky, které jsme používali při nákupech a přímo při vaření. Do šuplíku jsem si dávala poznámky ke všemu, co jsme kdy vymysleli za hry a nehry. Když jsem učila v lesní školce a vařila jsem tam každý týden s dětmi na ohni, tak jsme založili knihu s kreslenými recepty. Shodou náhod jsem později potkala ve virtuálním světě FB redaktorku z nakladatelství Jota a jen tak nezávazně jsem se jí optala, co člověk musí udělat, když by chtěl vydat knihu? Ona mi napsala: poslat mi ji. Tak jsem jí vylíčila, co mám doma v šupleti, a ona se tím nadchla a chtěla po mně poslat aspoň dvě kapitoly. Přiznám se, že se mi do toho úplně nechtělo. Ale ta dobrá duše byla tak neodbytná, že mě nakazila svým nadšením. Oprášila jsem starý sešit s poznámkami a malůvkami a kniha nakonec vyšla.

Vám to přichází do života všechno samo…
Vždyť říkám, že je to osud, být potulná kuchařka. :-) Nedokážu si představit, že bych vařila někde denně. Mne na tom nejvíc baví, že je to kreativní, jsem svobodná v tom, co si jak naplánuji a rozhodnu. Také mě na tom baví, že člověk potká hodně lidí z nejrůznějších oborů a zemí. Navíc moji kluci toho hodně zažívají: stavěli jurty, asistovali při porodu jehňat, zatančili si flamengo přímo se španělským mistrem, bubnovali, vyřezávali, vyráběli nože, nocovali na zámcích a pod širým nebem na farmách a vyjmenovala bych toho ještě spoustu. Také zatápěli v kamnech na těch nejkrásnějších místech, která nás přijala s otevřenou náručí. Ne nadarmo se říká, že láska prochází žaludkem. Na oplátku hostitelům podstrojuji vybrané dobroty. Za to harcování a spaní na seníku nebo někde na matraci ta setkání stojí.

To ještě zvládáte spát někde na matracích?
Nejezdím vařit do pětihvězdičkových hotelů, ale takové nocování v kastelánském domečku, na starém statku, kde straší, nebo v klášteře, v zapomenuté vodní elektrárně či na horské chatě je větší lákadlo. Tento rok jsem přibrzdila, protože jsem ve stavu požehnaném a budeme mít v září třeťátko. Nechala jsem si jen několik dobročinných akcí a od července se ráda stáhnu do své nory v Království a budu se oddávat jen rodinným radostem.

Do vaší kuchyně je vstup dětem povolen. Poraďte nám rodičům, jak mít trpělivost na vaření s dětmi?
Moje základní rada zní: do ničeho se nenuťte. Není potřeba dělat každý den dětem dokonalou estrádu. Ale když své potomky do kuchyně přizvete, pak se na to nalaďte a připravte se na to, že všechno půjde pomaleji, možná vznikne něco úplně jiného, bude to trvat mnohem déle a uklízení bude také trochu víc. Zkuste méně řídit a více pozorovat. Potom to totiž není otázka trpělivosti, ale toho, že si ten společný čas užijete. Jsou to chvíle, kterých v současné poněkud hektické době ubývá, a proto využijte této příležitosti a nechte věci plynout. Jen se radujte. I z rozlitého mléka. Máte možnost být u důležitých životních zkušeností svých dětí a ty jsou ještě ve věku, kdy jsou ochotné je s vámi sdílet.

Vaše recepty pro vaření s dětmi jsou velmi hravé. Kde berete nápady? Třeba mě zaujalo nevolské oko…
Když vaříte s dětmi, není třeba připravovat několik chodů a dodržovat složité postupy. U nás doma nepoužíváme žádné polotovary. Nakupuji základní potraviny a z těch se dá vykouzlit chutné jídlo. Spoustu kombinací navrhnou děti, když je pustíte do kuchyně. Nevolské oko je jeden z tajemných receptů z mé kuchařky a vznikl proto, že je přeci nuda dát na talíř jídlo, které všichni známe. Kuchyně je srdcem domova a také místem veselých taškařic. Ráda osazenstvo domu něčím překvapuji, tak nechám čtenáře pátrat, co to tedy vůbec je to oko a navíc nevolské. :-)

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email