Postava z telenovely? Kdepak, ze Simpsonových. Petr Čech, pan Dokonalý

7 min. čtení
Petr Čech - kredit: CosminIftode / Shutterstock.com

Kdysi mi jeden novinářský kolega ze zahraničí řekl: „Bylo by snadné mít z Petra Čecha komplexy, kdyby byl smrtelníkem, a ne přírodním úkazem.“ Ta věta mě uklidňuje i po pondělku, kdy byl brankář podeváté vyhlášen nejlepším českým fotbalistou. Navíc Petra Čecha musí mít člověk rád, i kdyby nechtěl.

Bohatý, talentovaný, inteligentní, úspěšný, pohledný… Skoro to vypadá, jako by vypadl z nějaké kýčovité jihoamerické telenovely. Na co svýma rukama či brankářskými rukavicemi sáhne, to se mu podaří. Když se mi v jednom rozhovoru svěřil, že by v budoucnu rád napsal knihu – rozumějte: nikoliv „tuctové“ memoáry, ale klasickou beletrii – zavtipkoval jsem: „Takže Nobelova cena za literaturu má v budoucnu jasného vítěze.“ Čech nehnul brvou, neusmál se. „Ještě ne,“ odpověděl zcela vážně s tím, že psaní kvůli nedostatku času zatím odložil… Tipuji, že českého laureáta na nejvyšší literární ocenění můžeme očekávat kolem roku 2030.

Anglicky, francouzsky, německy, rusky, španělsky, portugalsky, japonsky…

Petr Čech je tak trochu jiný fotbalista. Vlastně dost jiný. Jiný na první pohled. Zatímco mnoho jeho kolegů má po těle víc tetování než všichni vězňové Alcatrazu dohromady, Čech nemá jediné. Mnoho kolegů si na hlavě vytváří kreace, jako by byli pod vlivem halucinogenů, Čech se o nic takového nesnaží. Je výjimečný obyčejností, o to je výjimečný víc. V současném světě to působí jako osvěžující vánek v parném dusnu. Nejde však jen o první pohled.

Ve volných chvílích, například při častých cestách na zápasy, si fotbalisté zhusta krátí čas listováním v motoristických časopisech. Čecha spatříte například s učebnicí jazyků. Své lingvistické schopnosti sám v minulosti popsal na svém blogu: „Nejlépe jsem na tom s angličtinou a francouzštinou, obě řeči zvládám na sto procent. Ve škole jsem měl i němčinu – někdy déle hledám slovíčka, ale rozumím všemu a na běžných věcech se domluvím. Poslední dva roky se učím španělštinu. Po příchodu do Chelsea mě rusky učil spoluhráč Smertin. A když k nám pak přišel Žirkov, dokázal jsem s ním komunikovat. Díky působení v Chelsea jsem se naučil i něco z portugalštiny. A když jsme loni letěli s nároďákem do Japonska, vedoucí týmu pan Dudl mi vypsal asi 50 základních slovíček a frází v japonštině a já se je cestou naučil.“ Ech!

Složitý kriket? Já mu rozumím

Skoro to vypadá jako vychloubání, ale to by bylo nedorozumění. Z jeho strany jde pouze o věcné konstatování bez falešné skromnosti. Petr Čech, a to je také dar, dokáže jaksi mimoděk podtrhnout vlastní vysokou inteligenci, která vynikne ještě zřetelněji proto, že se pohybuje v prostředí, kde – bez urážky – není právě hustá koncentrace genetických inženýrů.

Kouzelně výstižná je v tomto směru jeho věta v souvislosti s tím, že rád sleduje všechny sporty, a protože si vydělává v Anglii, přišel na chuť i kriketu: „Ten možná navenek vypadá složitě, ale já mu rozumím i se všemi pravidly.“

Výstižné jsou i přezdívky brankáře londýnského Arsenalu: „Google“ či „pan Dokonalý“. Nevadí mi, jde o pozitivní nadsázku,“ reaguje na ně Čech. „Pan Dokonalý určitě nejsem, ale jestli si někdo myslí, že dělám věci dobře, tak mě to těší.“

Strašná soutěž, kterou brankář vyhrát nemohl

Jak už bylo řečeno, Petr Čech je přírodní úkaz, takže je zbytečné mít z něj mindráky. Přesto je člověk tváří v tvář takovému zázraku nervózní, a proto na něm zkouší najít mouchy.

„Pardon, ale opil jste se někdy, Petře?“

„I mně se to stalo, nebudu zapírat,“ řekne a člověk potlačí úlevné: „Uf!“

Úlevu střídá zvědavost: „Jak se to stalo, Petře? Povídejte!“

„Když je člověk mladý a neví, kolik vydrží, najednou ho alkohol položí pod stůl a ani nemusí jít o bůhvíjaké množství. Ne že bych do sebe házel jednu vodku za druhou a prokládal to pivem – bylo mi šestnáct a po ukončení sezony jsem se nechal od kluků vyhecovat a vypil obrovského panáka vodky. Protože jsem do té doby nikdy alkohol nepil, bylo mi zle celou noc. Přespával jsem u kamaráda, takže se o mě museli starat. Strašný! Kamarádův otec se mi ráno smál: ‚Ty jsi takový vůl! Soutěžíš v hospodě s frajerama, co tam sedí od rána do večera!‘“

Ne, tuhle soutěž Petr Čech vážně nemohl vyhrát. Zato vyhrál spoustu trofejí. Devětkrát nejlepšího fotbalistu Česka, čtyřikrát se stal mistrem fotbalové Anglie a v roce 2012 sebral i nejprestižnější klubovou trofej na světě – pohár pro vítěze Ligy mistrů.

Noční scéna před stadionem: „Moment! Nemůžu odejít!“

Vítězné finále Ligy mistrů absolvoval Čech v dresu předchozího klubu čili Chelsea na stadionu v Mnichově. Čekal jsem tam tehdy na něj po zápase ve skromném hloučku českých novinářů. Ve tmě po půlnoci jsme čekali dlouho, poněvadž gólmana zdržela antidopingová kontrola.

Ostatní hráči už byli v autobusu, když vyšel Čech před stadion. Mluvčí klubu jej okamžitě hnala za nimi, tahala ho poměrně nekompromisně za bundu. Téměř každému jinému hráči (neboť vztah většiny fotbalistů s novináři je asi tak stejně vřelý jako vztah táborů Obamy a Trumpa) by takový spěch posloužil jako vítané alibi, aby se nemusel se žurnalisty bavit. Čech se naopak ohradil, trhl bundou, po níž se mluvčí neustále sápala: „Moment! Čekají na mě čeští novináři, nemůžu odejít!“

Následně dlouho a velmi chytře hovořil, v jeho slovech nezaznělo žádné „tak určitě“, abychom použili zprofanovanou floskuli fotbalových profesionálů. No, uznejte – jak ho nemít rád?

Fanouškům se věnuje, pitomce odpálí

Stejnou ochotu a vstřícnost projevuje brankář vůči fanouškům. Trpělivě jim pózuje při společném focení, prohodí vtípek, naslouchá jim. Ani to není zcela obvyklé.

Ovšem pozor, ani náhodou nelze Čechovu vlídnost zaměňovat se servilitou. Při jednom on-line rozhovoru se čtenáři mu jeden tazatel poslal velmi vulgární dotaz, žurnalisté ho do seznamu otázek, na něž měl Čech odpovídat, nechtěli zařadit. On si ale urážlivě pitomou otázku vysloveně vyžádal. „To je vše, co dokážete vymyslet?“ odepsal.

Petr Čech, kredit: yakub88 / Shutterstock.com

Aby toho nebylo málo, Petr Čech je i zdatný bubeník. Dokonce si zabubnoval s legendárním Rogerem Taylorem ze skupiny Queen, čehož si velmi považuje. Král českého fotbalu se potkal s hudební „královnou“. Kredit: yakub88 / Shutterstock.com

I autogram musí být bez chyby

Petr Čech je vzorný profesionál. Já se při jednom rozhovoru s ním tak úplně profesionálně nezachoval: kvůli slibu známým jsem požádal Čecha o podepsání fotografií.

Brankář se začal podepisovat, záhy však přestal: „Tohle je fixa na textil.“

Krčil jsem rameny: „Jinou nemám, nevadí.“

Čech: „Vadí, bylo by to špatné.“

Sám se pak vydal pro vhodnou fixu z vlastních zdrojů a teprve tou „autogramiádu“ dokončil. Kromě nevídané ochoty v tom byl podle mě i perfekcionismus – i podpis musel být bez chyby.

Znovu se nutně dostavuje pocit, že je Čech postavou z telenovely, ne-li rovnou z pohádky. Tím spíš, že dnešní fotbalový miliardář – jenž zbohatl vyloženě zásluhou svých schopností a tím, jak s těmito schopnostmi nakládal – pochází z nemajetné rodiny, která žila v plzeňském paneláku.

Telenovela? Brankář tvrdí, že seriály nesnáší, jejich sledování mu přijde jako ztráta času. Sám si ovšem v jednom zahrál, respektive jeho kreslená karikatura – a to v epizodě Simpsonových. „Na tohle jsem se jako malý díval často a byla pro mě velká čest objevit se v tak kultovním pořadu.“

Komu z Čechů se něco takového podaří? Jednomu Čechovi ano. Křestním jménem Petr.

Zdroj foto: úvodní: CosminIftode / Shutterstock.com, v textu: yakub88 / Shutterstock.com 

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email