V Česku je řada míst, o kterých kolují mýty, z nichž doslova běhá mráz po zádech. Zda jde vždy jen o pouhou fámu, nebo paranormální jev, to zjišťují členové jihočeského Paranormal týmu z Českých Budějovic. Toulají se po starodávných zříceninách duchové a je opravdu cítit zvláštní energie v odlehlém lese, kde kdysi došlo k tragédii?

Ondřej Bezouška, Kateřina Běhanová a Karel Novák se snaží přijít na kloub pověstem a všemu, co odporuje racionálnímu uvažování. O zkušenostech s nadpřirozenem a o paranormálním výzkumu jsme si povídali se zakladatelem a koordinátorem Paranormal týmu Ondřejem Bezouškou (na snímku vpravo). Přinášíme první část rozhovoru.

Vedete Paranormal tým od roku 2013. Co vás k této aktivitě přivedlo – zajímalo vás tajemno, či vás k tomu dovedla nějaká nadpřirozená zkušenost?

Úplně původně to byla touha po poznání. Je pravda, co nám ukazují v pořadech Dobyvatelé ztracené pravdy, Ghost Hunters či Ghost Adventures? Díky tomu jsem se přidal ke skupině, která se výzkumem paranormálních jevů zaobírala. Až později na základě nesouhlasu s metodikami a některými cíli této skupiny jsem s bývalou kolegyní založil Paranormal tým. Jeho výzkum na samém počátku byl ale naprosto odlišný od těch, které provádíme dnes.

Čím byl odlišný? Jakou metodiku používáte teď?

Když jsme začínali s výzkumem paranormálních jevů, stále jsme v jisté míře věřili, že jde propojit esoterické metody výzkumu s těmi objektivními. Tedy, že vědecky lze pomocí subjektivních pocitů dělat komplexní závěry o daných výzkumech. To zahrnovalo mimo jiné i nekritické přijímání různých polopravd či mýtů.

Dám příklad. Když jsme prováděli náš první výzkum na hřbitově německých zajatců v Pacově, v jeden okamžik se nám tam rozblikal EMF metr K2, který indikoval náhlou změnu v elektromagnetickém poli. Tento úkaz neměl pro nás racionálního vysvětlení. Okamžitě jsme nekriticky přijali fakt, že s námi komunikuje duch mrtvého německého vojáka. Pocitově jsme cítili, že to nemůže být nic jiného. Dnes bychom postupovali jinak.

Předně naše současná metodika maximálně upozaďuje subjektivní pocity. Naprosto vyškrtává esoterické metody jako výklad karet či kyvadlo (u našich prvních výzkumů toto bylo přítomno). A samotná událost rozblikání K2 metru by byla popsána pouze fakticky. Tedy v kolik hodin se událost stala, jak silný byl výkyv v EMF poli, kde jsme v tu chvíli stáli a co dělali. Následovaly by teorie o možném původu, které bychom buď vyvrátili, nebo vzali v potaz jako možné. A ve výsledku by přišlo shrnutí. Subjektivní pocity by v tom vůbec nefigurovaly, nebo by byly maximálně upozaděny jako doplněk. Přesně díky tomuto postupu jsme se stali skupinou se specifickou metodikou práce, která jde zcela vlastní výzkumnou cestou. Jestli je ale správná, ukáže až čas.

Za dobu fungování týmu jste jistě navštívil hodně tajuplných míst. Které vás zaručeně nejvíc dostalo a proč?

Každé místo bylo něčím zajímavé. Ať výzkumem, nebo prostě jen tím prožitkem, že jsme na něm mohli přečkat noc. Například na Landštejně jsme nic specifického až na výjimky nezaznamenali, ale vidět z tamní věže východ slunce je zážitek, na který nejde zapomenout.

Velice zajímavý na paranormální aktivitu byl velhartický hřbitov a kostel. Jde zatím o jediné místo, kde jsme zaznamenali kinetickou paranormální aktivitu na kameru. Lítaly tam na nás kamínky od půdy, kde nikdo v tu chvíli nebyl, a navíc ve stejnou chvíli se nám na půdě někdo procházel, což jsme též nahráli, ale nikdo tam na kameře není vidět.

Hrad Houska nám zase ukázal, kam až může zajít „reklama“, která tajemnosti daného místa může i uškodit. Dneska je hrad Houska znám jen jako vstup do pekla, plný negativní energie. O jeho skutečnou historii se téměř nikdo nezajímá a mýty tuto skutečnost víceméně nahradily. To je pro nás jako milovníky historie smutná zpráva.

Zámek Vimperk byl jedna velká zkušenost, co se týče rozdílu, kdy jsme subjektivně nic nepociťovali a byli pak při analýze záznamů velice překvapení.

Rád též vzpomínám na výzkum na Pohádce-Christlhofu, kde se nic velkého nestalo, ale podařilo se nám tam vyvrátit celou řadu společností tradovaných legend.

Jaké legendy se vám například podařilo vyvrátit v případě Christlhofu?

Christlhof je v podstatě jeden velký mýtus. Ještě než jsme tam jeli, varovali nás někteří, že kdo tam přespí, tři měsíce poté zemře. Dům prý obývali Pangerlovi, kteří údajně odtud utekli poté, co několik členů rodiny zešílelo a jiní zemřeli za záhadných okolností. No a pak samozřejmě sériový vrah Ivan Roubal, který tu minimálně jednu vraždu měl spáchat.

Po příjezdu na místo byly zdi popsané vzkazy o tom, jak se tam turisté skvěle vyspali. Náš výzkum odhalil, že Pangerlovi nikdy na Pohádce–Christlhofu nezešíleli a neutekli. Museli odejít v roce 1947, jelikož se na ně vztahovaly Benešovy dekrety, a chátrající dům až později načerno osídlil Ivan Roubal, který je jedinou faktickou hororovou osobností na tomto opravdu přenádherném místě.

druhém dílu rozhovoru přijde řeč na to, jestli duch a paranormální jev je jedno a to samé. Ondřej Bezouška také mimo jiné prozradí, zda existují místa, která jsou náchylnější k výskytu paranormálních jevů.игры планшет android 4.0грузовые транспортные компанииbestbinar

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email