Jan Těsnohlídek: „Literárně je tu nuda, ale zase nám nezavírají spisovatele.“

6 min. čtení
Jan Těsnohlídek

Vyzpovídala jsem spisovatele Jana Těsnohlídka, který mi prozradil, jak vidí současnou českou literaturu, proč je podle něj poezie pro dnešního čtenáře stravitelnější než próza i jak vnímá kritiky. A pokud je vám jeho příjmení povědomé, vězte, že psaní má doslova v krvi. Strýcem jeho dědy nebyl nikdo jiný, než Rudolf Těsnohlídek, autor slavné Lišky Bystroušky.

Jaká byla první věc, kterou jste napsal?
Někdo mi na chatu poslal odkaz na svou báseň, která mě tenkrát, někdy v patnácti, hodně oslovila, rýmovaná, nedobrá věc, ale tenkrát jsem to vnímal jinak. Napsal jsem stejně špatnou báseň, která byla o kácení stromů, smrti a tak. Samozřejmě si naštěstí detaily nepamatuju.

Která ze svých děl máte nejraději? A proč?
Mám to štěstí, že ačkoliv vyšla moje první knížka už v roce 2009, tak zatím mám rád všechny čtyři. Každá je trochu jiná, nicméně všechny mají svůj příběh a i s odstupem jsem rád, že jsem na každé z nich pracoval do posledního slova a ani po letech k nim nemám výhrady.

Věnujete se převážně psaní poezie, ale máte za sebou i nějakou tu prózu. Jaké to je, nepsat najednou ve verších? Nebál jste se kritiky?
Kritiky jsem se nikdy nebál. Kritici jsou taky jen lidi. Vědí toho o literatuře samozřejmě daleko víc než já, ale to neznamená, že se bojím toho, co napíšou. Nejvážnější rozhodnutí je knížku vydat – a protože jsem redakčně připravoval mnoho knih, vím, že než něco vyjde, je potřeba si uvědomit, že to už potom nepůjde vzít zpátky a že už to pak bude napořád spojené s autorovým jménem. Psaní prózy bylo složitější, ale přišlo to tak nějak samo. V té době jsem nedokázal psát o ničem jiném, než o vztahu, který jsem v té době měl, a to není pro básně příliš dobré. Píšu perem na papír a namísto náčrtů básní jsem tehdy začal psát poznámky, ze kterých potom vznikla ADA. Je potřeba říct, že jsem dal knížku dohromady jen díky stipendiu od Visegrádu. Básně jsou v tomto snadnější. Několik je jich rozepsaných, postupně se dopisují. Nad prózou je potřeba ve finální fázi sedět a sedět a psát a na to bych si, nebýt stipendia, hledal při normální práci čas hodně těžko. Jsem rád, že se to všechno dobře poskládalo a knížka vyšla. Recenze na ni byly nakonec až nečekaně dobré.

Rád pořádáte autorská čtení poezie. Co Vás na tom tak baví?
Důležité je, že to baví posluchače a pořadatelé mě tak na čtení zvou. Číst svoje básně na autorských čteních je pro mě přirozené a je to skvělá příležitost, jak se setkat se čtenáři i kritiky, konfrontovat se, diskutovat.

Jak si podle Vás vede současná česká literatura ve světě?
Je nevýrazná. Ani bych nebyl schopný odpovědět na to, jak si vede v Čechách, natožpak ve světě.

Jan Těsnohlídek

Jan Těsnohlídek

Jak vnímáte podporu české literatuře ze strany Ministerstva kultury?
Ministerstvo kultury s českou literaturou nějak souvisí? Upřímně mi přijde, že ačkoliv by samozřejmě mělo, tak projektů, které by mířily tímto směrem, příliš mnoho není (a neříkám rovnou, že nejsou žádné, protože je možné, že mi v zahraničí něco uniklo). Existují léta stejné dotace, které dostávají stále ti samí lidé, a těch rozdělovaných peněz ubývá. Ono se není čemu divit, když žijeme v době, kdy lidé sedí na internetu a do knihoven příliš nechodí, a i když třeba čtou, čtou to, co viděli na plakátu v metru, nebo na co četli recenzi/reklamu v nějakém lifestylovém časopise. Poslední dobou se společnost radikalizuje a volá po zachování lokální kultury. Kolik z těch lidí ale četlo Haška nebo jiného českého klasika? S podporou literatury to není velká sláva, ale literatura vždycky byla a bude – dalo by se říct, že je na autorech, jak se prosadí. Nicméně Ministerstvo kultury je přímo zodpovědné za podmínky, ve kterých spisovatelé tvoří a vydávají knížky, a pro to podmínky v Čechách moc příznivé nejsou (Ale spisovatelé nesedí ve vězeních za svou tvorbu, hurá!).

Pracujete teď na nějaké nové sbírce poezie?
Ano. Zatím poslední sbírka „Ještě je co ztratit“ vyšla v roce 2013, letos by měla vyjít knížka s názvem „Hlavně zachraň sebe“, na které intenzivně pracuji a v níž budou ilustrace od Gaji Naji Rojec.

Čím se v současné době živíte? Jaké je Vaše zaměstnání?
V Polsku pracuji na plný úvazek od pondělí do pátku osm hodin denně. Práce jako práce. Ta moje je aktuálně na zákaznické podpoře pro Google.

Myslíte si, že se dá psaním všeho druhu uživit?
Myslím, že nepříliš a jen v ojedinělých případech a za výjimečných okolností.

Jak jste trávil a trávíte léto? Měly v něm své místo i knihy?
Tohle léto trávím hodně netradičně. Na jaře jsem měl stipendium od Visegrádského fondu, na které jsem využil všechnu dovolenou, takže léto bez dovolené, od pondělí do pátku v práci. Do toho se v mém životě hodně změnilo. Vzal jsem si z útulku psa a rozvádím se, takže osobní starosti, nové bydlení a tak, nezajímavé věci, o kterých se mi ani moc nechce mluvit. Při tom všem pracuji na nové knížce, která by měla vyjít do konce roku.

Myslíte si, že má poezie v dnešním světě ještě své místo? Jaká je vlastně podle Vás funkce poezie?
Nadále si myslím, že dnešní doba je pro poezii výborná. Většina lidí není schopná číst delší texty, koncentrovat se na čtení po delší dobu. Báseň je krátký útvar, do kterého lze vtěsnat mnoho sdělení, pocitů. Tak jako třeba do písniček.

Co byste vzkázal všem těm, kteří knihy vůbec nečtou?
Ať jsou k sobě i k druhým fér a žijí dobré životy. Umberto Eco napsal, že čtení literatury připravuje člověka na smrt, smiřuje ho s ní, a to fakt o literatuře platí. Platí to ale třeba i o filmu. Kdo nečte, není pro mě nijak horším člověkem. Pokud nikomu neubližuje, má můj respekt. Každému podle jeho gusta.

Foto: archiv Jana Těsnohlídka

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email