Unschooling – připravila vás škola na skutečný život?

5 min. čtení
shutterstock_433253965

Je tomu pár týdnů, co jsem narazila na unschooling. Metodu vzdělávání založenou na úplném opaku toho, na čem stojí současný systém výuky. Nejprve jsem byla poměrně skeptická, pak mě začaly zajímat podrobnosti a nakonec jsem se pro unschooling nadchla. Už jste o něm slyšeli? Myslím si, že alespoň pro rozšíření obzorů určitě stojí za to si o jeho filozofii něco málo zjistit.

Malé děti jsou jako houby. Nasají úplně všechno, co se v jejich okolí „rozlije“. Proto nás často překvapují výrazy nebo názory, které je zaujmou, a také nám kladou mnoho otázek. Nebývá zvykem, abychom u dětí předškolního věku dodržovali nějaké osnovy, podle kterých se učí. Prostě si s nimi hrajeme, odpovídáme na zvídavé otázky, necháme je pomáhat s tím, co je baví, čteme jim knížky nebo je bereme na výlety. A nestačíme se divit, s jakou chutí chtějí poznávat svět a rozumět novým věcem. Kdy o to nadšení a vášeň asi přijdou?

Co nás škola (ne)naučila?

Protože čerstvou zkušenost s dětmi školou povinnými zatím nemám, všechno, co jsem o unschoolingu četla, jsem porovnávala s vlastními prožitky. Jsou, pravda, už poměrně letité, přesto vytvořily základy pro můj současný život. A musela jsem uznat, že právě v těch zásadních bodech, o kterých se v této metodě „vzdělávání“ hovoří, to klasická škola nezvládla. Unschooling můžeme přeložit jako „neškola“ nebo „zájmy řízené učení“ a stojí na jednoduché a o to závažnější myšlence, že pokud bychom děti nikdy nezavřeli do jedné místnosti a nepřikázali jim, co mají v jakou chvíli dělat a jak moc v tom mají být dobré, nikdy by o svou přirozenou zvídavost a schopnost neuvěřitelně rychle se učit nepřišly. Pokud by si totiž mohly regulovat, o co se v danou chvíli mají zajímat, daly by do toho mnohem víc energie. A nemusí to být jen „klasické“ učivo, vždyť pro život potřebují víc než to.

Opravdu se děti učí „z donucení“?

Jak by tedy mělo vypadat ideální prostředí pro přirozené rozvíjení našich dovedností? Mnoho lidí v mém okolí, kteří před nedávnou dobou začali umisťovat svoje děti do školy, popisují celý proces jako velmi stresující. Některé děti mají nepřekonatelný problém se vstáváním, jiné nevydrží sedět v lavici, některým vůbec nejde počítání nebo čtení, nerozumí si s ostatními dětmi a život celé rodiny se od 1. září radikálně podřizuje pravidelnému režimu školy. Možná namítnete, že děti potřebují, aby jim někdo řekl, co a kdy mají dělat, protože jinak nebudou dělat nic. Copak se tak ale chovaly před tím, než nastoupily do školy? Copak lidstvo se před zavedením tohoto systému nic neučilo a nevyvíjelo se? Já si naopak živě pamatuji, že když jsem se pro něco jako malá nadchla, chtěla jsem to dělat každou volnou chvíli. A to nejen v rámci her, ale i v rámci školního učiva. Problém byl ten, že na všechno byla vymezená doba, v danou chvíli jsem se měla dozvědět jen určitou část informací a za 45 minut mě mělo zajímat zase něco úplně jiného. Vždycky jsem si říkala, že se k tomu tématu vrátím, ale ono už to většinou tak úplně nešlo.

Děti nepotřebují vševědoucího učitele, ale průvodce

Uschooling vznikl jako odpověď na celoživotní pátrání učitele Johna Holta, který se od snahy vylepšit systém školství přes domácí vzdělávání dostal až k něčemu, co nazval unschoolingem – tedy dospěl k názoru, že lidé se učí rádi, jsou v tom dobří a přirozeně to potřebují. Tahle touha je v nich ale zadupaná ve chvíli, kdy do procesu přirozeného učení někdo zasáhne a pokusí se ho regulovat a kontrolovat. Ve prospěch unschoolingu silně hraje dnešní doba, v níž se k informacím můžeme dostat neuvěřitelně snadno. Mění se tak podstata toho, jak bychom se měli učit. Nemusíme už znát všechno nazpaměť, musíme jen vědět, kde máme co hledat a jak filtrovat relevantní a nerelevantní zdroje. K tomu nepotřebujeme řadu učitelů, spíš průvodců, kteří jsou připraveni zodpovědět naše dotazy a podat pomocnou ruku ve chvíli, kdy si nevíme rady.

Jak ale takový proces nevzdělávání vlastně funguje? Po přečtení stohů internetových stránek a článků jsem se rozhodla pro získání informací přímo „od zdroje“. Na řadu otázek, které „studiem nestudia“ vyvstaly, jsem se zeptala Zdeňky Pukové, ženy, jež o unschoolingu poprvé slyšela před pěti lety. Začala tehdy shromažďovat informace, setkávat se s podobně smýšlejícími lidmi a dnes tak vychovává svoje čtyři syny. Jakým způsobem unschooling funguje, co Zdeňka Puková vidí jako největší výzvy a jak se jí tato metoda výchovy osvědčila, si můžete přečíst za týden.

Do té doby se můžete podívat na www.svobodauceni.cz, kde najdete mnoho zajímavých informací.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email