Nesdílej, nelajkuj – mysli a čti!

3
7 min. čtení
shutterstock_210593740

Ačkoliv se v médiích čím dál více skloňují slova jako hoax či úmyslné manipulování s informacemi, prostředí internetu a zejména sociálních sítí je a zřejmě ještě dlouho bude dokonalou živnou půdou pro bezbřehé šíření obsahu, jemuž ochotní sdíleči nerozumí, či jej dokonce vůbec neznají. V rámci rychlovnímání obsahu své facebookové zdi pak stále mnozí uživatelé postřehnou pouze obrázek, doplněný alarmujícím titulkem, a rázem je jim zcela jasný jak obsah, tak jejich vlastní postoj k této věci. A to, aniž by si skutečný obsah zjistili, či se, nedej bože, dokonce pídili po jeho zdrojích. 

Všichni jste pravděpodobně zažili ty nejtypičtější příklady:

Ztracené dítě a štěňata, jež musí být utracena

Vzbuzování lítosti funguje spolehlivě a šířiči mají dokonce zvrácený dojem, že dělají dobrý skutek, když každý takový srdceryvný příspěvek okamžitě pošlou dál, aby se tomu chudáčkovi dostalo větší pomoci. Kliknou na „sdílet veřejně“ a ještě přidají uplakaného smajlíka, aby všem bylo (stejně jako jim) jasné, že je to opravdu smutný příběh. V dalším kroku tak ovlivní mnohé ze svých přátel, kteří důvěřují jejich úsudku. Přece, když to Petra sdílí a má tam uplakánka, tak je potřeba to co nejrychleji sdílet také!

Problémy jsou tu ovšem hned dva: jak si šířiči mohou vůbec myslet, že jakkoli pomáhají, když si ani neověří, kdy a v jakém městě se to stalo, co má dítě na sobě, případně co přesně je třeba pro záchranu štěňat udělat? Jediné, čemu by snad mohli sami věřit, je naděje, že „třeba pomůže někdo dál, kdo se to díky mně dozví“.

A jak víme, že si to neověřili a daný příspěvek skutečně sdíleli bez čtení? Kromě toho, že nás zeď informuje o lavině sdílených příspěvků ve stejné minutě (tedy jakmile vidím, sdílím), podstatou bývá, že tyto emotivní příspěvky jsou ve většině případů již několik let neaktuální. Stačí rozkliknout článek s názvem „Karolínka (8) se nevrátila ze školy, matka prosí o pomoc!“ a zjistíte, že to bylo v květnu 2014 a že se ještě tentýž den našla, jak si s kamarádkou hraje na pískovišti.

Stačilo by jednou kliknout a řetěz zastavit. Číst místo sdílení. Kromě toho, že fakticky nepomáhají, tito slepí šířiči dokonce brání v pomoci dalším, kteří by ji mohli skutečně aktuálně potřebovat. Budete-li mít zeď zamořenou starými neaktuálními srdceryvnými příspěvky, vaše pozornost přirozeně otupí a až se něco opravdu stane, možná to mezi těmi ostatními spamy přehlédnete.

Uprchlíci a jejich brutalita

O tomto nesmírně citlivém tématu je vůbec těžké se jakkoliv vyjádřit, aby vás okamžitě neoznačili za sluníčkáře či xenofoba a nezahltili stovkami hejtů, ať už z jedné či z druhé strany. Nenávist a strach, jež hýbou celosvětovou veřejností, jsou dokonalou živnou půdou nejen pro dezinformaci a rychlé soudy, ale také pro vědomé podsouvání nepravdivých informací, fotografií a videozáběrů mase zmatených lidí.

Je totiž velmi snadné sehnat si například v historii krimi zpráv věrohodný záběr, na němž zlodějíček tmavší pleti kope do bělocha, který ho vyrušil při lupu, a vymyslet si k němu příběh. Stačí označit za místo útoku zemi, kde se skutečně uprchlíci pohybují (nikdo přece nepozná, že to není z Německa, když vidí jen kus ulice), a dát tomu burcující titulek „Další uprchlík kousek od českých hranic bezdůvodně napadl náhodného kolemjdoucího! Chcete to i tady?!?“ Jen velmi malé procento lidí se při prohlížení záběrů zamyslí nad tím, zda skutečně vyjadřují to, co hlásá titulek. Je vidět brutalita a násilí – a spojení s uprchlíky nám podsunul autor hoaxu, jemuž jde o jediné – rozšířit stádo vystrašených oveček. Nám se tu kvůli uprchlické krizi takové věci nestávají, tak je třeba lidem připomínat, že nebezpečí je hned za hranicemi a může se nás kdykoliv bezprostředně týkat.

Problémem u těchto hoaxů je to, že spojení „viditelného důkazu“ a strachu, bezpečně zasutého hluboko do našich myslí, je soběstačné. Nic víc už většina lidí nepotřebuje. V tu chvíli je pro ně informace kompletní. Nic dalšího, jako racionální úvaha či dokonce logické dohledávání zdrojů v tu chvíli nemá v jejich uvažování místo. Obavy z neznámého (co by se všechno vlastně mohlo stát, kdyby sem přišli…) je ochromují a autoři hoaxů si mnou ruce.

A pokud si někdo tu práci dá, pravost záběrů vyvrátí a věc uvede na pravou míru, NIKDY se mu nedostane tolik pozornosti, jako šiřitelům strachu. Zatímco panika se šíří neuvěřitelnou rychlostí, zprávy napravující dezinformaci, už sdílí málokdo.

Zkreslující bulvární titulky

Další nešvar, vyplývající z rychločtení obsahu internetu, se týká čtení článků obecně. Spoustě lidem totiž stačí samotný zavádějící titulek k tomu, aby šířili tuto hroznou novinu a dokonce ji podpořili svým nesouhlasným komentářem. To už si snad dělají srandu?!? Kam ten svět spěje? Otřesné!!!

Funkcí titulku je ale právě to, aby upoutal, šokoval, lákal k přečtení obsahu samotného článku, v němž povětšinou nejde o nic tak dramatického, vše se vysvětlí a nadpis se vezme jako nadsázka. Typické je to zejména pro bulvár, jehož častá metoda při hledání témat (a ono se jako potvoru právě nic zajímavého neděje) je dělat z komára velblouda a překrucovat nudná fakta tak, aby se z nich něco šokujícího dalo vykřesat.

Typickým budiž konkrétní (pár let starý) příklad, kdy tištěný bulvární časopis lákal ke koupi svého nového šokujícího čísla dokonce i televizní reklamou, hlásající, že jednoho z našich nejslavnějších zpěváků opustila jeho o poznání mladší žena. Kolika lidem bylo v tu chvíli naprosto „jasné“, že to byla zlatokopka, která ho oškubala o všechny peníze? Ve skutečnosti byl celý článek o tom, že si bez manžela vyrazila na nákup. Nic víc. On byl doma, ona nakupovala. Zcela banální zápletka. Ale titulek fungoval – a být to na Facebooku, šířil by se jako lavina, doprovázený stovkami hejtů o potvorách, co jdou po penězích.

Nečteme obsah. Mrkneme na obrázek a titulek a když se nám to zdá zajímavé, dáme mu lajk, nebo ho dokonce sdílíme. Jen tak. Bez čtení. Předpokládáme, že víme, co je v něm napsáno.

Předpoklady ale bohužel mnohdy nefungují. Ačkoliv se na toto téma napsalo již mnoho textů a i když se například na stránkách hoax.cz či manipulatori.cz lidé mohou dozvědět skutečné pozadí mnoha podvrhů, jen malá část z nich to skutečně udělá. Namísto toho jsou nám stále servírovány manipulující nesmysly a my je v lepším případě ignorujeme. Občas zkusíme někoho ze šiřitelů upozornit na pravdu a většinou se nám ani nedostane zpětné reakce.

A tak nezaškodí si to znovu a znovu připomínat a opakovat: nesdílet, nelajkovat, ale nejprve číst a myslet!

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

3 komentáře: “Nesdílej, nelajkuj – mysli a čti!”

  1. Carlos napsal:

    jj, taky už jsem si kvůli tomu musel pár známých zablokovat.. akorát se pak nedozvím ani to zajímavý nebo důležitý, co si na FB dávaj… takže svatá pravda!

  2. Jarmila Hálková napsal:

    Skvěle a výstižně napsáno! Ten nadpis by se mohl používat jako slogan pro osvětu v tomto směru. Souhlasím s každým vaším slovem. Jarmila

  3. Janicka napsal:

    Taky jsem se nedávno nechala chytit a sdílela nějakého chlapečka, kterého hledali asi před rokem a čtvrt a přitom byl už večer doma. Je snadné naletět, když to vidíte u ostatních. Ale máte pravdu, že stačilo to otevřít a zjistila bych to. Příště si dám pozor : – )