(NE)Jsem špatná matka, když nejsem BIO?!

3
5 min. čtení
šťastné dítě

Rodila jsem v porodnici, dokonce jsem si nechala od bolesti ulevit. Nenosím dítě celý den přivázané v šátku na svém těle, celkem ráda ho odkládám do postýlky. Dělá mi problém vytáhnout prso na veřejnosti a kojit. Nechala jsem své dítě poprvé očkovat už ve dvou měsících a občas ho dokonce umyju mýdlem. Jo a používám papírové pleny. Dělá to ze mě špatnou matku? Mnoho lidí říká, že ano…

Nechci v žádném případě nikoho kritizovat ani soudit. Naopak. Jsem ráda za dobu a místo, kde žiji, a kde mám téměř neomezenou možnost volby. Nemusím se řídit přísnými pravidly ani se obávat, že mě za mé jednání společnost odsoudí. Alespoň pokud se budu držet v určitých mezích.

Co však nemám ráda, je, když někdo své přesvědčení promění ve fanatismus a začne o své pravdě plamenně přesvědčovat druhé, urážet a zpochybňovat dobrotu jejich úmyslů. Často bez logických argumentů.

Jak jsem tak za pár krátkých měsíců pochopila, mateřství a rodičovství je doslova minovým polem, kde vás každý, i ten sebemenší krůček může stát zdraví. Hlavně to psychické.

Je dobrá matka marnivá?

První velkou lekci jsem dostala ještě v době před porodem. Ke konci jsem hodně otékala a posledních pár týdnů jsem začala i ztrácet cit v prstech, ze kterých už byly v té době pěkné buřtíky. Když jsem tak na internetu hledala, jak bych si mohla ulevit a co by snad pomohlo, narazila jsem na diskuzi, kde se mladá maminka ptala ostatních, jak dlouho po porodu trvá, než prsty zase splasknou.Projevila lítost nad tím, že už několik měsíců nemůže nosit snubní prsten a že se jí po něm stýská.

Kromě několika neškodných názorů dostala velmi tvrdé školení o tom, jak z ní taková marnivost činí špatnou matku, která se víc než o zdraví svého dítěte zajímá o šperky. Celkem rychlý soud na základě jedné nevinné otázky, nemyslíte?

Porod jedině v nemocnici

Otevřeně říkám, že porod bolí. Alespoň mě určitě. Ostatně jste si to tady už před nějakou dobou mohli přečíst. I když netvrdím, že na prostředí nebylo co zlepšit, vědomí, že mám kolem sebe lidi, kteří vědí, co dělají, a porodnictví je jejich denním chlebem, bylo pro mě a mého manžela uklidňující.

Vím, že je dnes in vracet se k přírodě, říkat, že porod je euforický, bezbolestný zážitek plný krásy, mít svou dulu a domácí postel místo zdravotní sestry a porodního lůžka a také dát na svůj instinkt spíš než na rady doktorů, přesto mi co možná největší eliminace jakýchkoliv komplikací pořád přijde jako hodnota nejvyšší. Sice můj postoj k porodu pár lidí po publikování článku odsoudilo, já přesto hrdě říkám, že to ze mě rozhodně nedělá horší ženu nebo matku.

(Ne)nechte se naočkovat

Když mi doktorka zapsala do diáře termín prvního očkování, pocítila jsem obavy. I když jsem ani na chvíli neuvažovala o tom, že bych své dítě očkovat nenechala, stejně mě všudypřítomné pochybnosti nahlodaly. Proč je ale dnes povinné očkování takovým tématem? Copak bychom se chtěli vrátit do doby, kdy se běžně umíralo na dnes vymýcené nemoci? Nechci tady teď rozpoutávat jistě vášnivé debaty o tom, co může očkování způsobit a čemu naopak předchází, přesto si aspoň malou poznámku neodpustím. Neprofitují náhodou ti, kteří očkování odmítají, z toho, že většina naočkovaná je, a tudíž je velmi malé riziko nakazit se některou z těchto nemocí? Samozřejmě že se děsím toho, abych vědomě nezpůsobila svému dítěti jakoukoliv újmu na zdraví, nemám ale adekvátní vzdělání na to, abych mohla něco tak důležitého posoudit sama. Jsem opravdu tak špatná matka, když věřím odborníkům?

Na matce záleží

Být matkou na mateřské dovolené je jako letět letadlem. Pamatujete, jak vás tam upozorní, že máte nasadit kyslíkovou masku nejprve sobě, až pak dítěti? Platí to tak, i když jste na zemi. Abyste mohla zajistit, že bude vaše dítě šťastné a spokojené, musíte být nejdříve šťastná a spokojená vy sama.

Takže pokud vám stejně jako mně nejde úplně snadno kojení na veřejnosti (vnímám to jako intimní záležitost), nejste ortodoxním zastáncem zdravé stravy, přírodní kosmetiky a biomateriálů, používáte papírové pleny, protože chcete místo praní a žehlení dělat i něco jiného (omlouvám se, planeto, pokusím se to vynahradit jinak), dáte dítěti občas i nějaký ten koupený příkrm a klasické léky, nemusíte se bát, že tím váš rarášek utrpí. Protože dokud se v rodičovství cítíte dobře vy, cítí se dobře i dítě.

A pokud náhodou zabloudíte na různá fóra a poradny na internetu, nenechte se otrávit. Protože se v nadpisu tak trochu ptám, sama si rovnou odpovím: Nejsem špatná matka. Bio nebio.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

3 komentáře: “(NE)Jsem špatná matka, když nejsem BIO?!”

  1. irena fuksová napsal:

    jj. ahoj. Irena

  2. Ivan Lachman napsal:

    Autorce pravděpodobně spolu se zmizením opuchlých prstů zmizel i pud sebezáchovi – vystavovat se takto veřejně a dobrovolně riziku linčování ze strany BIO „fanatiků“ ??? klobou dolů za odvahu 😉

  3. Miriama napsal:

    Tak pani co napisala clanok uplne s nou suhlasim. A ze napisala pravdu ako to je ved zijeme v dobe kde si slobodne mozeme vyjadrit nazor. A ano ani ja si servitku pred usta nedavam a poviem na plne usta ze ked nekojim,nenosim dieta nonstp na sebe,nespi so mnou v posteli,pouzivam jednorazove plienky vlhcene obrusky,dudle,ockujem a rodim v porodnici zo mna ani zo ziadnej zeny to nerobi zlu matku! Ci sa musime riadit podla nejakej sablony na modrom koniku alebo na mamila.cz? Ved na mamickovskych forach to vyzera ako na bojovom poli uz len zbrane do ruk a mame tu 3.svetovu a netreba ani zbrabe hromadne nicenia. Pomaly niektore fanaticke mamicky vydajte nejaku brozuru bibliu a ktora matka sa nebude tym riadit tak je vacne zatratena v pekle Lebo najlepsie vie mamicka z mamickovskych skupin co je pre cudzie dieta to najlepsie palec hore presadzuju svoje idei o vychove pomaly ako taliban a kto s tym nesuhlasi tak podme dourazat ponizit aka je to krkavcia mater co nekoji nenosi nelatkuje ockuje a nespi s deckom.