Jak zahodit smartphone a žít šťastně se starou Nokií

1
5 min. čtení
smartphone nebo stará Nokia?

Chytré telefony v posledních letech přišly s příslibem snadnějšího života. Jakákoliv informace je teď okamžitě na dosah ruky a dopřáváme si pohodlí, které bylo před pár lety pouhým přáním z říše science fiction. Tisíce geniálních mozků vymýšlí každý den lepší a lepší aplikace pro miliony spokojených uživatelů. Mobilní telefon překročil svůj stín, stal se vševědoucím společníkem a pro mnoho lidí i nejlepším přítelem.

Za těch posledních pár let jsme ho měli možnost dobře poznat a za sebe můžu říct, že chytrý telefon je dobrý sluha, má ale i své temné stránky. Podívejme se kolem sebe. Vidíme lidi hypnotizované barevnými displeji s vysokým rozlišením, rodiny, které spolu sotva mluví, partnery, kteří tráví společný čas spolu, a přeci odděleně. Vidíme sami sebe, jak vyplňujeme střípky svého času surfováním po internetu, hledáním nových aplikací a mezitím na nás marně mluví naši blízcí.

Zkontrolovat přátele na facebooku, kompilaci kočičích videí a fotky Brada Pitta po rozchodu. Stačí pár tahů po displeji a máte vše, na co si vzpomenete. Nemusíte vlastně ani vstát z gauče. Zombie se zrodila.

To všechno mám z první ruky. Stejně jako většině lidí, co znám, i mně přirostl smartphone k dlani a do říše za displejem jsem se nořil několikrát za hodinu. Jak říká můj dobrý přítel: „Dejte mi cokoliv, co se mi bude líbit, a já to začnu potřebovat.“ Telefon byl moje orákulum i kouzelná hůlka, která mi přinášela instantní stimulaci, kdykoliv jsem si vzpomněl. Cílené používání chytrého telefonu se v mém případě proměnilo v nevědomou potřebu nechat na sebe zasvítit jeho kouzelné světlo v každé vhodné chvíli. Nějaký důvod se vždycky najde.

Asi před dvěma měsíci jsem přišel o nabíječku ke svému chytrému telefonu. Pamatuju si na ten zvláštní pocit ztráty v momentě, kdy se mi vybil a zhasnul. Než si pořídím nový nabíjecí kabel, vytáhl jsem prozatím ze šuplíku starou Nokii, která umí v podstatě jen posílat textovky a telefonovat (nutno poznamenat, že v případě potřeby splní i funkci kalkulačky a zahrajete si na ní „hada“).

Pobavila mě myšlenka, že bych si na pár dní zkusil zacestovat do minulosti, nechal smartphone odpočívat a dopřál si trochu digitálního detoxu. Celé to dopadlo tak, že jsem si nabíječku do dnešního dne nekoupil. Během používání tohoto telefonu minulosti jsem si totiž uvědomil několik věcí:

  1. Jsem soustředěnější: Od té doby, co smartphone přestal odvádět mou pozornost, jsem schopný věnovat se každodenním činnostem hlouběji a hladce dokončovat osobní i pracovní projekty. Mlha informačního smogu se o trochu více rozpustila. Můžu si v klidu vychutnat jídlo, hudbu a dlouhý spánek. Když mí blízcí mluví, skutečně poslouchám. Tomuhle „hloupému“ telefonu jsem brzy začal z legrace říkat zenphone, což naznačuje funkci, kterou na něm oceňuji nejvíc. Návrat do přítomnosti.
  1. Mám víc času: Chytrý telefon přišel do mého života mimo jiné jako nástroj pro zvýšení produktivity. Paradoxně se stal ale nástrojem prokrastinace a víc času mi bral, než dával. Sice teď neznám nejnovější virální videa, netuším, co se stalo před hodinou někde na druhém konci světa, a mí známí mě často bez úspěchu uhánějí na messengeru… ale daří se mi číst víc knížek, víc tvořit, mluvit s lidmi, být na čerstvém vzduchu… nebo psát tenhle článek.
  1. Má své nesporné kvality: Když spadne na zem, odrazí se bez šrámu, a vydrží fungovat na jedno nabití baterky 7 dní. Když jsem na cestách, často beru nabíječku úplně zbytečně. Oproti těm frustrujícím vteřinám, kdy s poslední čárkou běžíte k zásuvce, aby se vám telefon vybil těšně před připojením, je to rozhodně osvobozující. Jeho obstarožní vzezření je navíc dostatečně demotivační pro potenciální zloděje.

Momentálně necítím potřebu vracet se k novějšímu modelu. Známí se na mě sice občas dívají, jak kdybych z kapsy vytáhl tomahavk, ale popravdě se tím bavím a z rozhovoru nás to vyruší o dost méně, než když mi na stole cinkaly notifikace z mailu a sociálních sítí.

Oproti životu se smartphonem teď samozřejmě zažívám i omezení… když jdu například do terénu, musím se předem vybavit informacemi o jízdních řádech nebo poloze destinace, případně vyřešit tyto úkoly přímo v ulicích. To ale není nic, co by nezvládli už naši otcové a dědové. Funguje to pořád dobře.

Nechápejte mě špatně. Mám rád počítače i internet a vážím si všech těch zjednodušení, která nám tyto technologie přinesly. Během několika let se ale všechen ten proud informací dostal od psacího stolu až do našich postelí, aut, kuchyní, restaurací, parků i obýváků a všechno nenápadně změnil.

Strávil jsem dospívání s mp3 přehrávačem, foťákem, stolním počítačem a spoustou dobrodružství a snů. A hádejte co? Bylo to perfektní. Poslední týdny tenhle ráj opět dobývám a nejsem si jistý, jestli budu ochotný se ho někdy znovu vzdát.

Zdroj foto: Peter Gudella / Shutterstock.com    

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

Jeden komentář: “Jak zahodit smartphone a žít šťastně se starou Nokií”

  1. Ivča napsal:

    Tohle by prospělo celé populaci. Skvělý článek :)