Hledáme domov. Zn.: Vysněný

1
4 min. čtení
hledání domova

Udělat rozhodnutí, že si pořídíte vlastní bydlení, se může zdát jako velká věc. Z vlastní zkušenosti mohu ale potvrdit, že je to z celé té anabáze nakonec to nejjednodušší. Najednou jsme totiž stáli před kopcem nezodpovězených otázek: Chceme bydlet spíš ve městě, nebo na periferii? V domě, nebo v bytě? Chceme se pouštět do rozsáhlé rekonstrukce, nebo jít raději do hotového? Budou se nám tam dobře vychovávat děti? A kde na to všechno vůbec vezmeme peníze? Uklidním vás. Bydlíme už pár let a jsme spokojení. Zatím bychom neměnili, víte ale, jak se říká: nikdy neříkej nikdy…

Krok první: Lokalita

I když je to možná trochu netradiční řešení, místo abychom začali hledat vyhovující nemovitost, vytiskli jsme si velkou barevnou mapu Prahy a přilehlého okolí. Několik následujících týdnů jsme pak vyráželi na výlety a hledali, kde se nám bude líbit. Zjišťovali jsme si dopravní dostupnost, procházeli se po centrech sídelních celků, okukovali vybavenost a zjišťovali, jak daleko je nejbližší les. Jak se nám mapa začala plnit různobarevnými špendlíky, ukázalo se, že počáteční představy budeme muset trochu poupravit. S lokalitou jsme dnes moc spokojení, i když se to v okolí začíná čím dál víc zastavovat. Možná za pár let sbalíme kufry a potáhneme zase o kousek dál. To ale člověk příliš neovlivní.

Krok druhý: Město nebo vesnice

Protože jsem vyrůstala doslova na samotě u lesa, pořád jsem rodičům „vyhrožovala“, že se jednou přestěhuju do města, ideálně do Prahy, kde nebudu odkázaná na autobus, co jede pětkrát denně, budu moct chodit do kina i divadla a celkově využívat všechna lákadla velkoměsta. V devatenácti se mi sen splnil. Dostala jsem se na vysokou školu a na pět let zakotvila na Strahovských kolejích. Prvotní nadšení po pár letech ochladlo, a když jsme se s manželem (tehdy ještě přítelem) rozhodovali o koupi vlastního bydlení, po centru města jsem už netoužila ani náhodou. Protože jsme kvůli práci museli zůstat Praze věrní, nezbývalo než volit byt na okraji s výhledem do zeleně. Dnes už vím, že člověk se mění a jeho názor na to, kde chce trávit svůj život, vyvíjí. Možná že se jednou na tu samotu u lesa ještě ráda vrátím.

Krok třetí: A co děti… mají si kde hrát?

Od narození jsem bydlela v domě s velkou zahradou. Byla jsem pozdní dítě, takže jsem vyrůstala jako jedináček. Spoustu času jsem proto trávila běháním venku, stavěním bunkrů a jedením ovoce. Většinou sama. Teď bydlím v paneláku na okraji Prahy. Sice na tom lepším kraji, kde máme hned za domem les, ale děti tu samotné asi dlouho nevypustím. Když jsme zvažovali pro a proti, na jedné misce vah ležel dům se zahradou dál od Prahy, kde bychom ale každý den museli trávit spoustu času dojížděním, a na druhé byt umístěný tak, abychom to sice do přírody měli kousek, zároveň ale byli také v přímém dosahu MHD. Jestli jsme vybrali dobře, ukáže čas. Zatím to pro nás znamená více času s rodinou, který ale člověk musí lépe organizovat, protože nejde prostě říct: běž si hrát ven.

Krok čtvrtý: Nepodlehnout falešnému nátlaku

Velkou neznámou byly také finance. Bohužel jsme po kapsách neměli miliony ani nám za zády nestáli bohatí příbuzní, takže bylo jasné, že si budeme muset půjčit od banky. Něco do začátku jsme našetřené měli, vydat to ale jako zálohu se nám přeci jen moc nechtělo. A s každým bytem, na který jsme se byli podívat, to bylo stejné: máme druhého vážného zájemce, peníze musíte složit co nejrychleji, ideálně ihned podepíšeme smlouvu o smlouvě budoucí. Nakonec jsme byt, který nám na první dobrou padl do oka, našli. Vlastnili ho ale cizinci a podmínky prodeje byly trochu zvláštní. Protože jsme se nechtěli nechat podvést, dupli jsme si, že žádnou zálohu skládat nebudeme. Jednoduše jsme si řekli, že buď to klapne a bude to super, nebo to neklapne, ale nikdo nás nevezme na hůl. Ostatní „vážní“ zájemci kupodivu jeden po druhém odpadli, a prodej tak proběhl hladce, podle našich pravidel.

Pokud právě teď stojíte před podobnou velkou změnou jako my před čtyřmi lety, nenechte se natlačit do ničeho, v čem se necítíte. Přemýšlejte, navštěvujte, kreslete si, představujte a pak nechte zrát. Nové bydlení je sice možná jedna z největších životních investic, nikdo ale neříká, že to musí být napořád. Vybírejte proto spíše podle požadavků v současnosti a blízké budoucnosti. Kdo ví, co bude za deset let…

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

Jeden komentář: “Hledáme domov. Zn.: Vysněný”

  1. irena fuksová napsal:

    dobréé