Teorie jednoho oka

4
3 min. čtení
shutterstock_215732866

Znáte to všechny. Minimálně vy, milé dámy, které se denně líčíte a neumíte si bez toho představit samy sebe mezi lidmi. Po prvním ranním pohledu do zrcadla se zděsíte. Co s tou divnou osobou provedu? Nejprve ji umyju a pak se pokusím jí namalovat nějaký pěkný obličej. Nobelovu cenu všem vynálezcům dekorativní kosmetiky!

Saháte po tužce na obočí, řasence, očních stínech a linkách. Nachystáno a jde se na to! Jen kdyby tak na to bylo více času, pomyslíte si. Na moment zadoufáte, že by pro tentokrát nemusela platit teorie jednoho oka. Kdyby byl pan Murphy ženou a líčil se, určitě by definoval nějaký trefný zákon také pro tuto situaci. Teorie jednoho oka je totiž stejně neúprosná jako Murphyho vtipné postřehy, a tak se téměř jistě nestane, abyste dnes byly ušetřeny.

Teorii jednoho oka jsem si definovala sama dlouholetým a pečlivým každodenním studiem. Spočívá v tom, že jedno oko jde vždycky nalíčit nádherně. Klidně by mohlo konkurovat obrázku v módním magazínu. Vše dokonale provedené. Samo oko se dívá jistě a sebevědomě. Zato to druhé! Ačkoliv postupujete naprosto stejně, výsledek bývá obvykle zhruba následovný.

Každé obočí máte jinak široké a dlouhé. Pokud jste podlehla nejnovějším módním trendům a snažíte se ho celé vykreslit štětečkem, pak hustota, barva i tvar jsou zákonitě zcela odlišné. I když používáte stále stejnou řasenku s totožným kartáčkem, jehož úkolem prý má být vaše řasy nevídaně zahustit a prodloužit, nic takového se běžně neděje. Většinou se buďto nedaří na řasy nanést ani trochu požadované barvy, nebo vám naopak poslouží jako dokonalé razítko. V momentě máte úžasné otisky na horním i dolním víčku. O tom už reklama překvapivě nehovoří.

Samostatnou kapitolou jsou pak oční stíny. Víte jistě, že je nanášíte na obě víčka zcela stejně, vždyť už máte nějakou praxi! Pečlivě hlídáte osvědčený způsob a totožné množství nánosu. Je naprosto lhostejné, jedná-li se o stíny pudrové, nebo krémové konzistence. Výsledek, za který by se nemusela stydět ani majitelka střelnice a její kolegyně od kolotoče. Každé oko naprosto odlišné intenzity barvy a občas dokonce rozdílného odstínu. Nepochopitelné. Linka je samozřejmě rozmazaná. Opět se v koutku oka ošklivě rozpila.

Ačkoliv teorie jednoho oka funguje v podstatě stoprocentně, v praxi vás stejně vždycky znova zaskočí a překvapí. Nemá žádná pravidla. Snad jen se svými nejbližšími můžete hádat, bude-li to dnes levé či pravé oko, a případně uzavírat sázky.

Úplně vyčerpané a vzteklé si při pohledu na hodinky pomyslíte, že už je vám to pro tuto chvíli docela fuk. Testováním svého manžela jsem zjistila celkem uklidňující informaci. Poměrně dlouho totiž vůbec nechápal, na co se ho vlastně ptám. On přece opravdu žádný, ale vůbec žádný rozdíl nevidí! Zapomněla jsem. Pánové zase mají jednu ryze mužskou teorii. Teorii slepoty. Ale o tom až jindy.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

4 komentáře: “Teorie jednoho oka”

  1. Ludmila Pavlasová napsal:

    Hezké, pravdivé.

  2. Mirka M. napsal:

    Úplně se vidím, pobavilo mě to!

  3. Mary Jílková napsal:

    Ano, ano, je to tak …

  4. Tibi napsal:

    Aťko, trefila jsi do černého, už jsem myslela, že jsem taková nešika sama. Pobavila jsi mě, líbilo se.