Strašidelný Grévin: Zatímco mně tuhla krev, můj autistický syn roztál

1
5 min. čtení
Halloween v Muzeu Grévin

Jako matka syna s autismem a mladšího, který je „běžné“ dítě, vždy řeším, kam s nimi jít, aby to mohli absolvovat spolu. Mladší má rád Halloween, strašidla a horory. Baví ho strašit a převlékat se do různých obleků. Starší si naopak nenechá nikde ani namalovat masku na obličej jako všechny ostatní děti. Je prostě jiný. Přesto souhlasil, že s námi bude chodit na halloweenské party. Nejvíce bodů od nich obou získala party v pražském Muzeu Grévin.

Samozřejmě jsem se snažila zejména staršímu předem říci, o co půjde, co tam uvidí, jak dlouho to bude trvat, a podívali jsme se na trailer, aby ho nic nevykolejilo. Jakub se nebojí ani čerta, toho odmala tahá za ocas, tak jsem očekávala jeho taškařice. Má Aspergerův syndrom, ale aktivní typ. Je tedy společenský (pokud se to o autistovi dá takto říci), nebojí se mluvit mezi lidmi, oslovuje je často i sám. Samozřejmě svým způsobem a přes svá témata.

Strašení hned u vstupu

Již od vstupu do vnitřních prostor byla vidět jedna figurína s mrtvolným výrazem. Vešli jsme a já jen stačila říci, že to vypadá strašidelně a že se začínám bát. Kluci nestačili říci nic, jen zavýskli, když krvavý pohled ožil a postava prohlásila, že je doktor Frankenstein a jestli prý mu někdo z nás dáme svou končetinu, která mu chybí. Jakub vážně prohlásil, že jen přes jeho mrtvolu a že si má vzít máminu. Není nad přímočarost autistů. Naštěstí moje noha svými centimetry neodpovídala Frankensteinovým potřebám.

Halloween v Muzeu Grévin v konfrontaci s Aspergerovým syndromem

Halloween v Muzeu Grévin v konfrontaci s Aspergerovým syndromem

Už jsme chtěli jít dál, když vtom z lůžka vedle nás nečekaně a bleskurychle vstal člověk. Ve mně by se krve nedořezal, kluci naopak vyskočili pár centimetrů nad zem. Kuba to samozřejmě ještě přitom hlasitě opepřil sprostým slovem. Tentokrát jsem mu ani neřekla, že se to nesmí. Ještě za rohem jsem slyšela, jak se pánové tomu našemu ántré smějí. Když jsme je později potkali na party ve foyer, tak mi vyprávěli, že nebyl nikdo, kdo by se u vstupu nelekl.

Aspík ve svém živlu

Muzeum jsme prošli se skupinkou dalších návštěvníků a stejně jako někteří z nich i průvodkyně měla na obličeji bílou barvu s jasně červeným zraněním. My jsme ještě v muzeu voskových figurín nebyli, takže jsme si všechny postavy prohlédli, samozřejmě se s nimi vyfotili a vyzkoušeli si všechno, co bylo interaktivní.

Kuba si taškařice neodpustil, tudíž na lidi z různých koutů bafal. Všude byl první a okamžitě věděl, kde si co může vyzkoušet. Nafotil se s voskovými kamarády „aspíky“. Bylo jich tam mezi slavnými dost. Mozart, Warhol, Kafka, Einstein… O všech se mluví jako o těch, co měli aspergerovské rysy.

Máte tu volno, pane Lennone?

Malé divadélko, v němž sem tam na sedadle seděla vosková figurína, navozovalo podivný pocit. I když člověk věděl, že nejsou živí, stejně měl chuť se Lennona zeptat: „Máte tady volno?“ Matěj se málem optal Formana, kudy se jde na představení.

Ve vedlejším komorním sálu bylo připraveno povídání s Kamilou Nývltovou a Pepou Vágnerem z muzikálu Drákula. Téma se točilo kolem Drákuly, strašidelných historek a mnoha operací Josefa za poslední rok. I na setkání přišel s bandáží, tak se nejprve řešilo, zda je to halloweenský kostým, nebo pravé ošetření.

Mladšímu synovi se jejich představení líbilo. Ten starší utekl při zpěvu, protože jako autista je smyslově přecitlivělý. V tak malém prostoru to bylo příliš hlasité i pro mé bubínky.

Poprvé v životě neodolal

Halloween v Muzeu Grévin nadchl i autistického Jakuba

Halloween v Muzeu Grévin nadchl i autistického Jakuba

V kavárně Grévin jsme si dali výbornou halloweenskou bábovku a kluci navíc zombie lízátko. Ve foyer se Matěj nechal správně zezombíkovatět. A světe div se, tentokrát i Jakub. Poprvé v životě. Obličej si nechal změnit na mrtvého vojáka.

Neuvěřitelně tak vynikly jeho oči a měla jsem pocit, že díky „masce“ udržuje i více očního kontaktu, když s námi mluvil. Vzpomněla jsem si, že ve starověku se v divadelnictví věřilo silnému vlivu masky nebo líčení na obličeji na psychiku člověka.

Nečekaný zážitek

Každopádně Muzeum Grévin prostě na Halloween zabodovalo. Přestože jsme se domů vraceli až s blížící se půlnocí, tak kluci byli uvolnění a veselí a Kuba si s bráškou vyprávěl zážitky, což pro něho není typické. Cestou od metra si dokonce prozpěvoval.

Tyto chvilky jsou u něj vzácné a mě ještě na dlouho nabíjejí. Cestou na strašidelný svátek mě vůbec nenapadlo, že si kromě vzpomínek na zombíky a voskové figuríny odnesu i obraz šťastných výrazů obou svých dětí.

Foto: Dagmar Edith Holá

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

Jeden komentář: “Strašidelný Grévin: Zatímco mně tuhla krev, můj autistický syn roztál”

  1. […] Havas, z jehož dílny aplikace pochází, se do diskuse také vloží s tím, že byla mým minulým článkem o tom, kolik voskových figurín v Muzeu Grévin je považováno za autisty, též […]