Radosti a strasti nového bydla aneb Když vám na hlavu padá UFO

2
5 min. čtení
zařizování nové kuchyně

Stěhování je všeobecně považováno za opruz (všem, kdož si nezřízené orgie s banánovými krabicemi užívají, se upřímně omlouvám), nedávno jsem dokonce slyšela, že snad raději vyhořet než se stěhovat. Tak daleko bych já osobně nezacházela (zejména proto, že jsem paranoik paranoidní a vydala-li bych někdy podobné prohlášení, uklepala bych se na dřevo k smrti a králičí pacičku rozežmoulala na prach), stěhování je totiž už jen to nejmenší, musíte-li před ním vlastnoručně vybrané budoucí sídlo zařídit.

Po internetu se válí přehršel článků, které radí prohlížet si obrázky, zakládat inspirativní složky, vybírat, skládat koláže, modelovat hliněné figurky, až by si jeden skoro začal myslet, že zařizování nové jeskyně bude takřka orgasmickým zážitkem. Jenomže žádný z nadšených článků prozíravě nemluví o tom, že kromě měděných rámů fotek z dovolené, polštářů s flitry a kůže z půlky buvola k posteli budete potřebovat vyřešit i praktičtější záležitosti.

Jako třeba koupelnu. Protože mýt se v dešťové vodě sice může být jednou za rok romantika, ale uprostřed zimy by vám zbylo jedině se vyválet ve sněhu, což by zejména ve městě mohl být krapet problém.

A kuchyň.

Možná jste z lidí, kteří mají vnitřně blíž k prohlášení, že kuchyni mají jen proto, že byla součástí pořízené nemovitosti. Možná vás poněkud vytáčí, když se vás prodejci snaží přesvědčit, že jako žena v sobě zhruba od šesti let kromě svatby nosíte i kompletní, do detailu promyšlenou podobu a uspořádání spotřebičů v lince a každou noc usínáte s blaženými představami o počtu šuplíků. Možná jste dokonce ochotni bojovat proti zažitým konvencím a vymýšlíte si byt zcela kuchyněprostý. Nicméně dřív nebo později vás dožene zdravý rozum a vy pochopíte, že jen s horolezeckým vařičem, plastovými příbory a plechovými ešusy dlouho nevydržíte. Vystavíte se tak seznamu otázek, na něž reálně není možné znát správnou odpověď.

  • Kolik teda budete chtít šuplíků?
  • Dřez nebo myčku?
  • Skříňky s dvířky nebo bez dvířek?
  • Mikrovlnku nebo troubu, která se sama čistí?
  • A co dekor pracovní desky?
  • A obklad zdí?
  • A nedali byste si k tomu všemu ještě hranolky?

S malou pomocí nejbližšího okolí (a vydatnou ze strany lehkých drog) nakonec ale přece jen dojdete jakéhosi výsledku.

A protože oproti obecnému přesvědčení nepřehazujete peníze vidlemi, neskončíte se svými smělými návrhy v renomovaném kuchyňském studiu, ale v obchodním řetězci. No a taky proto, že jste si vymysleli ještě nějakou, jinde nesehnatelnou nenormální opičárnu. Třeba nerezová dvířka nebo tak něco.

Po měsících listování katalogy a vykřikování nesmyslů typu „Chci dřez Brloh!“ a „Potřebuju úchytky Tadá!“ kolem sebe pak několikrát máchnete platební kartou a… Pak to začne.

Přivezou vám krabice, ke kterým za týden přijde montér, okem odborníka zhodnotí návrh, dle něhož se má pustit do skládání, lakonicky vám oznámí, že s takovouhle to fakticky nepůjde, protože vloží-li vám dřez do míst, kde byste si jej představovali a kam vám jej zaměstnanci oddělení kuchyní daného obchodního domu bez potíží vložili, umyjete v něm přesně jeden hrnek a tři vidličky, než vám vycáknuvší voda rozežere pracovní desku.

Poté se jme seskládat skříňky, aby následně zjistil, že sestavil něco, co vám vůbec neměli přivézt, což vede ke dvěma hodinám napínavého tetrisu, protože na nějaké reklamace a vracení není čas.

Pak je zhruba půlnoc, z kuchyně stojí sotva třetina a je zcela evidentní, že dneska už se vše doopravdy nestihne. A jelikož poslední dobou všichni trpíme obsesí akademicky se vzdělávat, řemeslníků je málo, tudíž je nabíledni, že očekávání, že váš montážník bude schopen zakázku dodělat v následujících několika dnech, jsou naprosto scestná. Pokud máte štěstí, slíbí vám onen, že se do dvou dní ozve, takže mu ten třetí voláte vy a záhy pochopíte, že každý den je před vámi nějaké „zítra“.

Potom se zjistí, že vám chybí obkládací materiál na stěnu. Šest centimetrů. Za další týden je vám oznámeno, že nerezová dvířka jsou fakticky cool, ale nikdy vám je nikdo nedá přes pračku, která aktuálně dřepí uprostřed jinak zadvířkované linky, jakkoli ji máte zakoupenu pod střechou stejného obchodního domu. Jo a ta digestoř, co jste chtěli na zeď, je rozbitá.

Ve chvílích, jako je tato, už reálně jen čekáte, kdy na vás spadne UFO, a říkáte si, že možná kdybyste jen trochu sveřepěji trvali na své původní ideji s plynovou bombou a jednorázovým nádobím, byl by život o poznání jednodušší.

Jenomže pak byste nemohli bavit své okolí vyprávěním, kterak si zařizujete kuchyňskou linku. Ač je pravdou, že po čtyřech týdnech už se začnou stále se kupící katastrofy pomalu zajídat i nejvěrnějším z posluchačů.

A až to všechno skončí? Předpokládám, že výslednou kuchyň budete pár měsíců skutečně intenzivně nenávidět. Ale aspoň vás nebude muset děsit zhruba měsíc stará myšlenka „Ty bláho, já se těším, až budu mít novou kuchyň!“, která vás přivedla na pokraj duševního zhroucení, neboť jste si uvědomili, že už jste asi fakticky staří, dělá-li vám něco takového radost.

Závěrečné prohlášení: Autorka přirozeně nemá žádnou osobní zkušenost a jen si bohapustě vymýšlí. Kde by taky vzala vlastní kuchyň…

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

2 komentáře: “Radosti a strasti nového bydla aneb Když vám na hlavu padá UFO”

  1. svatava napsal:

    Jo, to je život. Absolvovala jsem 2x, vždycky pěkně zgruntu. Nelze si vymyslet. Blahopřeju k výkonu.

  2. PP napsal:

    ..aha..tak vydržím s tou starou! Jistota je jistota. A dojděte!!