Na vlastní kůži: Hot jóga

4 min. čtení
jóga

Taky patříte k těm, kteří týdny, měsíce či roky hovoří o tom, že zase začnou cvičit? Jistě znáte pořekadlo „kovářova kobyla chodí bosa“. Také umím vždy všem poradit, jak si pomoci s bolestmi zad, s otráveností z dětí a partnera, ze šéfa nebo kolegy, a mám radost, když vyrazí a poté mi sdělí, že jim to úžasně prospělo. Spokojená žena rovná se spokojená máma a partnerka. To taky víte! Teď bychom si ještě mohli všichni vyjmenovat, jaké knihy k osobnímu rozvoji a k tomu, jak se mít rád, jsme už přečetli.

Mnohdy si člověk hledá alibi, proč něco nezměnit či někam nevyrazit. U někoho k rozhodnutí udělat první krok pomůže kamarádka, která řekne: „Tak jdeme.“ Na jiného zapůsobí až několik migrén po sobě. Patřím k druhému typu.

Už dlouho jsem se přemlouvala jít cvičit. Vždyť hot jóga je jen 400 metrů od mého domova! Jenže mi hned naskočily desítky výmluv: už jsem mnoho let jógu necvičila, je zima, nikam se mi nechce, budu radši s dětmi, všichni budou namakaní, budou mít super sportovní oblečení, ne povolené tělo po dvou dětech jako já…

Konečně se dostavil chybějící impulz

Když mi konečně povolila bolest od krční páteře, vystřelující do půlky hlavy, naštěstí přišel jasný záblesk a v mé mysli najednou žádné výmluvy nebyly. Během chvíle jsem si dohledala, že pro mě ještě mají volno, připravila si dva ručníky, legíny a tílko a vyšla do zimního večera. Možná mi dodávala sílu i ta vidina horka.

V šatně jsem zjistila, že nemám boty na přezutí. Místo pro mě zbylo jen před zrcadlem hned vedle lektorky. To mě značně vyděsilo a natočila jsem se radši bokem. Samozřejmě k zrcadlu. Při úvodní relaxaci mi začalo být blaze. Představovala jsem si, že jsem na pláži, slunce mi rozehřívá zatuhnuté ramenní a zádové svaly, a začala jsem se usmívat jako pitomec. Úvodní cviky byly ležérní. Rozhodně jsem se při běžném zhlédnutí sebe sama v zrcadle neleskla jako některé kolegyně za mnou. To jsem dobrá po tolika letech necvičení, řekla jsem si. Nebo že by zabíral pořád ještě pudr?

A bylo řádné horko

Sestava Pozdrav slunci mi však přinesla první výstrahu. Prudce se mi rozbušilo srdce a po několika pozdravech jsem si řekla, jestli to mám ve svém věku zapotřebí se takhle huntovat. Po deseti minutách cviků v sedu, kdy se většina žen už nejen leskla, ale na krku a hrudníku měly perličky potu a musely si je utírat, jsem zjistila, že také mám čelo a zátylek mokré, jen to není vidět. Teplý vzduch jsem pořád vnímala jako ten horký u moře a nechala se jím ovívat. Dokonce mě napadalo, že by mohl být více „hot“.

Než přišel Bojovník. Nejen že jsem nedostala nohu tam, kam ostatní jogíni, a musela si pomoci rukou. Setrvat v této bojovné pozici a nezařvat, že už to nevydržím a jdu domů, mi dalo velkou práci. Rozhodně jsem nedýchala nosem, jak jsme měly doporučeno. Po Bojovníkovi jsem se svalila do polohy mrtvoly, ručník si jen přehodila přes obličej a nebyla schopna se ani utřít. Jediným mým přáním bylo usnout v tomto teple na věky věků.

Správná únava otevírá mysl

Cestou domů jsem byla nadšená tím, čeho bych si jindy ani nevšimla. Nočním osvětlením, tichem v ulicích i zazvoněním tramvaje. Když nikdo nebyl v dohledu, trochu jsem si zavýskala. Na zastávce jsem si na mobilu hned rezervovala další dvě hodiny. Pořád se mi odněkud vybavuje věta, že lidé, kteří jsou zdraví i ve vysokém věku, říkají, že je důležité každý den udělat alespoň jednu fyzickou činnost, u které máte až kapičky potu na těle. Už je chápu: z těla se vyplaví škodliviny, do mozku se dostanou endorfiny a je vám nádherně.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email