Jak správně zaměřit čas dětí strávený u elektronických zařízení – 1. díl

5 min. čtení
shutterstock_146207189

Kdysi byla televize nejmodernějším vynálezem století, pak přišlo video, osobní počítač… Dnešní děti vyrůstají v rapidně se měnícím digitálním světě, zásadně odlišném od toho, který jsme v dětství znali my nebo naši rodiče. Pokud jsou však technologie využívány s rozvahou, mohou přispět k efektivnějšímu učení a upevňování vztahů.

V posledních 10 letech se hodně diskutovalo o využívání technologií u dětí předškolního věku. Mnoho expertů u dnešních nejmenších dětí  upozorňuje na negativní dopady dlouhého zírání do obrazovek, stejně jako na narůstající převahu času stráveného pasivními aktivitami. Na toto téma se objevilo i několik publikací, které srovnávají sedavé aktivity u elektronických zařízení s aktivním (sportovním) stylem trávení volného času.

Po několika letech obecné kritiky obrazovek se však začaly vynořovat i protiargumenty. Objevily se podrobnější studie hájící názor, že všechny obrazovky nejsou stejné a navíc že mnohem podstatnější je způsob, jak dítě zařízení po danou dobu využívá.

Fenomén dnešní doby

Bez ohledu na tyto diskuze naše děti zkrátka vyrůstají v době interaktivních médií. Technologická zařízení se automaticky stávají součástí naší kultury, školy, práce i celé komunity. Využíváme je ke komunikaci, spolupráci, sociálnímu networkingu. Posouváme se k nutnosti řešit technologickou i mediální gramotnost, která bude nadále utvářet život i učební prostředí všech mladých lidí.

Narůstající převaha elektronických médií v životě mladých znamená i to, že tráví více času před monitory všeho druhu, včetně televize, počítače, telefonu, tabletu či herní konzole. Rozlišovat můžeme mezi přístroji z hlediska obsahu, zkušenosti uživatele, v úvahu berme jak dotykové obrazovky, tak i zařízení se senzory lidského pohybu, jak uvedla americká Národní asociace pro vzdělávání malých dětí (NAYEC) v roce 2012.

Existují obavy, zda by děti předškolního věku vůbec měly mít k těmto technologiím a obrazovkám přístup. Několik profesních organizací, stejně jako organizace veřejného zdravotnictví (včetně Americké asociace pediatrů – AAP), upozorňují na negativní vliv pasivní podoby trávení volného času a dávají ho do souvislosti s narůstající obezitou. Na základě těchto zkušeností doporučují zejména u dětí kojeneckého a batolecího věku omezit dané technologie na minimum.

Všechny obrazovky nejsou totožné

Šíření digitálních zařízení a obrazovek zároveň znamená, že můžeme jen těžko postihnout ideální „screen time“ (tedy čas strávený u obrazovky) a tato doba dokonce přestává hrát zásadní roli. Množství času je totiž jen jedním z více faktorů, které můžeme měřit a hodnotit.

Rodiče i děti mohou volit ze široké nabídky „obrazovek“, počínaje počítači, tablety, smartphony přes příruční či prostorové konzole a přenosné videopřehrávače až po digitální kamery, videorekordéry atp. Screen time je obecně chápán jako celkový čas, strávený u jakéhokoliv z těchto přístrojů. Jak se digitální technologie v dnešní době šíří v rozsahu více než lineárním, je dle závěrů NAEYC zřejmé, že každý typ obrazovky musí být posuzován samostatně a vyžaduje vlastní kritéria pro optimální využití.

Jak bylo například zmíněno v jednom rozhovoru s MUDr. Ari Brownovou z Americké asociace pediatrů, „existuje konzumace, existuje kreativní činnost a existuje komunikace. Když sledujete dvouleté dítě, existuje značný rozdíl mezi hodinami strávenými sledováním kreslených pohádek na YouTube od času, kdy si přes monitor povídá se svou babičkou.”

Zkušenost mají i ti nejmenší

Výzkum Common Sense Media v San Franciscu roku 2013 ozřejmil, že 38 % dětí ve věku do 2 let již má zkušenost s využíváním mobilního zařízení. „Některá tradiční doporučení, k nimž patří i zamezování veškerého kontaktu s obrazovkami dětem ve věku do 2 let, už prostě neodpovídají dnešní realitě,“ řekl James Steyer, výkonný ředitel společnosti Common Sense Media, která pro rodiče dětí různého věku hodnotí obsah médií.

Jiné studie zdůrazňují osobní interakci při učení dítěte. Děti ve věku mezi 24 a 30 měsíci se však od učitele naučily stejné množství slovíček formou videochatu jako z prezentace naživo. Čím více obrazovka napodobuje živou interakci, tím více může být pro děti přínosná, řekla Ari Brownová v rozhovoru pro Wall Street Journal v roce 2015.

Existuje skutečný rozdíl mezi čtením papírové knížky a té, kterou čteme dítěti na iPadu? Americký sociolog a lékař Dr. Nicholas A. Christakis k tomu podotýká: „Skutečná hodnota čtení s dítětem nespočívá v nějaké magické síle samotné knihy. Knížka je pouhým nástrojem interakce mezi rodičem a dítětem. Hlavní otázkou však je, zda technologické zařízení dokáže tuto aktivní interakci zajistit stejně dobře. Dle mého názoru zcela jistě může. Je to pouze o tom, jakým způsobem jej používáme.”

Ve druhé části jsme se zaměřili na to, jak daný čas dítěte u obrazovky co nejlépe využívat.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email