Jak jsme si koupili „starou ruinu“

4 min. čtení
rekonstrukce starého domu

Ve světě hypoték dochází k pořádným otřesům na základě nového zákona o spotřebitelském úvěru. Určitě vám tak přijde na mysl, že je možná poslední vhodná chvíle, kdy si ještě nějaký ten baráček koupit. A třeba se vám líbí zrovna nějaký starší, jako mně tenkrát…

Jako dnes si pamatuji, jak jsem v roce 2014 spolu s přítelem vcházela do prvorepublikového domku z roku 1927 a rozhlížela se po vybydlených místnostech i půdě, která měla místo podlahy jen přitlučená prkna. V každé místnosti jsem si říkala, že tady by mohla být kuchyň, tady obývák a tu pracovna. Už jsem se viděla, jak sedím u jídelního stolu v nové kuchyni, a byla dočista nadšená. Rekonstrukci jsem dávala tak tři měsíce, maximálně půl roku. Po krátkém handrkování o ceně jsme na koupi baráčku kývli a po vyřízení hypotéky se z nás stali hrdí majitelé se závazkem na dalších třicet let. Říkali jsme si, že za půl roku budeme spokojeně bydlet v novém… a co myslíte?

Očekávání versus realita

Uběhl rok, barák s apetitem pořádného gurmána spolkl půl milionu korun a já jsem ráda, že máme alespoň natažené rozvody vody, vybetonovaný sklep a začínáme s elektrikou. Jinak dům vypadá téměř stejně, jako když nás tu provázel realitní makléř. O kuchyni si ještě dlouho nechám zdát, protože stěhování se přesunulo na jaro 2017 a bůh ví, kam se posune ještě.

Chraň bůh, nechci vás od koupě staršího domu odrazovat, spíš se jen podělit o své zkušenosti, aby váš sen neměl podobné zpoždění, jako je tomu u mě. Existuje totiž pár jevů, které vás na množství práce, jež rekonstrukce bude vyžadovat, upozorní dopředu. Kdybych tenkrát věděla to, co teď… stejně bych asi domečku s kouzelnou atmosférou první republiky podlehla. Ale já jsem holt nepoučitelná.

Voda je dobrá, není-li ve zdi

Vlhkost je u starších nemovitostí alfou a omegou všeho. Pokud máte dům nasáknutý jako houba, bude jeho vysušení dosti nákladné. Vlhkou stavbu poznáte podle plísní na stěnách, vlhkého a rovněž plesnivého sklepa, odlupování omítky nebo vzlínání mokrých map na omítce.

Osobně bych po svých zkušenostech do hodně vlhkého domu neinvestovala, budete ho totiž muset podřezat, anebo vyřešit hydroizolaci (obkopat celou stavbu dokola a instalovat odvody a fólii). Ani tak vám nikdy nikdo nezajistí, že váš dům bude suchý. Potom je problém i se samotnou rekonstrukcí, může se vám nepříjemně drolit zdivo, nedržet omítka, a nadto se stále mohou objevovat zdraví škodlivé plísně. Navíc ani pořádně nevyužijete sklep.

Střecha dělá dům

Střecha bývá tou největší investicí, pokud si kupujete starší dům. Dobře si proto prohlédněte, v jakém stavu se nachází. Zda do ní někde neteče, jestli je krov dostatečně pevný, a v případě, že toužíte po obytném podkroví, počítejte s tím, že půda musí být dostatečně nosná. Ve svém rozpočtu si na střechu vyhraďte alespoň 300 tisíc v závislosti na velikosti nemovitosti.

Dřevomorka a další dřevokazné plísně a houby jsou peklo, a pokud se u vás doma usídlí, může vás to přijít na pořádné peníze. Především tak u střechy, plánujete-li zachovat stávající krov, prověřte kvalitu trámů a všímejte si všech podezřelých fleků, map či dírek značících, že tam bydlí nějaký nevítaný hmyz. Pozornosti by neměly uniknout ani jiné dřevěné části, jako je podlaha, futra, okna či prahy. Občas stačí na trám poklepat a poznáte, jestli už v něm nevedou tisíce vychroupaných cestiček.

A v neposlední řadě…

Komín je další nezanedbatelnou položkou rozpočtu rekonstrukce. Jestliže je v dobrém stavu, i přesto počítejte u starších domů s jeho vyvložkováním (cca 10 tisíc za metr komínu). Pokud chcete stavět raději nový (starý se může rozpadat nebo klonit na stranu), připravte si raději částku kolem sta tisíc. Ale zase nic neudělá doma hezčí atmosféru než teplo vycházející z kachlových kamen.

A to není zdaleka všechno. To máte udělat rozvody odpadu a nové podlahy, opravit stará okna (na plastová ani nemyslete), odvozit odpad, který vznikl vybouráním příček, zazdít nepotřebné otvory, oškrábat stěny, udělat nové stropy, koupit nové dveře a futra… Dospěla jsem nakonec k názoru, že si budu muset také sehnat svého pana Lorence, jako tomu bylo v Na samotě u lesa.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email