Co je krásné a co ne, nemusí být vždy vnímáno všemi stejně. Je to relativní. Jak se říká: někdo má rád holky a jiný zase vdolky. Obecně bylo vždy považováno za krásné to, co místní kultura v daném století za krásné uznala. Rysy lahodící oku se měnily, nároky však byly vždy vysoké, a to většinou na úkor dobrého zdraví.

Požadavky na fyzickou dokonalost se napříč všemi stoletími týkaly především žen. Mužům přeci jen stačila k úspěchu u druhého pohlaví naditá peněženka, inteligence a šarm (nebo pouze jedno, či druhé, či třetí). Jisté je, že ideály ženské krásy se mění stejně rychle jako módní trendy. Na gotických obrazech naleznete štíhlé, vysoké, bílé krásky. Baroku zase dominovaly boubelky. Od 60. let, kdy převrátila svět vzhůru nohama modelka Twiggy, se zdálo, že nastávají dlouhá hubená léta. Média se chytla jejího vzhledu a čile ho začala všude propagovat. Každá dívka chtěla vypadat jako ona, jenže ne všechny dostaly do vínku geny štíhlosti. I přesto však u mnoha žen nakonec vedla touha k činům a jméno Twiggy se už navždy začalo skloňovat společně s anorexií.

Obzvláště feministky dávají současnému ideálu krásy za vinu mnoho nemocí. I když je anorexie často označována za civilizační nemoc způsobenou právě kultem štíhlosti, není tomu tak. Známa svou posedlostí vahou byla i Alžběta Bavorská (1837–1898), jinak také Sisi. Dokumenty uvádějí, že jedla jen ovoce a pila šťávu ze syrového masa, tělo si utahovala do těsných korzetů a ve volném čase se většinou věnovala pouze sportu. Nejvyšší váha, kterou při svých 172 cm měla, byla 55 kg (většinou se však pohybovala mezi 44 a 48 kg).

Anorexie však není to jediné, co feministickým hnutím na propagaci ženského ideálu krásy vadí. Brojí také proti modelkám, kterým mají za zlé, že vystavováním svého těla podrývají důstojnost žen a pomáhají šířit teorii mužské nadřazenosti. Někteří s feministkami souhlasí, jiní je obviňují ze závisti. Pravdou je, že se kvůli těmto tvrzením modelky už asi nikdy nezbaví přívlastku „hloupé“.

Ideál krásy současné doby se liší kraj od kraje, zem od země, světadíl od světadílu. V civilizovanějších zemích pořád ještě převládá požadavek na co největší štíhlost u žen, naopak tam, kde vládne chudoba, se upřednostňuje plnoštíhlá postava. Stejně jako ženy u nás, i tam polykají pilulky, které jim mají zajistit postavu snů, a tou je co největší tloušťka. Dámy mají reprezentovat svého muže a obezita ukazuje, že je manžel dobře živí a že na to má. Svět je zkrátka plný paradoxů. Tam, kde jsou lidi bohatí a mohou si dovolit dobře se stravovat, nejí, a tam, kde trpí chudobou, se ženy snaží tloustnout, jako kdyby všeho měly nadbytek.

Zdá se, že co se týče kultu krásy, nastává menší revoluce. Není už žádnou výjimkou, že někteří z návrhářů pouští na svá mola modelky, které mají do ideálních měr hodně daleko, ale až donedávna bylo nemožné, aby se na ně dostal člověk s postižením. Madelin Stuart se stala první modelkou s Downovým syndromem, zbořila všechny hranice a ukázala, že vše je možné. Třeba už za pár let nebude médii prezentován žádný oficiální ideál krásy a nechají každého z nás svobodně vyjádřit, co se nám líbí.чугунные радиаторы отоплениялучшие Моноблоки Acer100 стратегия бинарных опционов

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email