Český obložený chlebíček slaví 100 let. Svého času byl i vražednou zbraní

2 min. čtení
shutterstock_129642305

Byly součástí významných historických událostí na našem území, dokonce otrávily kolaborující novináře v roce 1941 a nikdy nechyběly na stolech při jednání politiků o budoucnosti státu. České obložené chlebíčky jsou s námi už sto let a nevypadá to, že by se chystaly do gastronomického důchodu.

První chlebíček připravil Paukert

Kde jinde než v lahůdkářství Jana Paukerta mohl začít příběh našeho chlebíčku. Jan a Štěpánka Paukertovi si založili lahůdky v roce 1916, v tom samém roce také přišli s novinkou: nakrájeli veku a navrch dali antipastu a sardelové očko. Přesně tak vypadal první chlebíček, měl to být kompromis mezi jednohubkou a krajícem chleba. Sortiment lahůdkářství na Národní třídě si brzy oblíbila i rodina prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, do níž dodával Paukert pravidelně svoje pochutiny.

Nejprve se chlebíček připravoval na chlebové vece. Po čase užívali lahůdkáři ve větší míře spíše bílou tukovou veku, aby jednotlivé ingredience neprosakovaly. Lidé si chlebíček velmi rychle oblíbili a k Paukertovi se přidala lahůdkářství Lipperta nebo Zoufalého, kde si mlaskali na dobrotách hlavně bohatí měšťáci.

Chlebíčková aféra

Historicky platily chlebíčky samozřejmě za výbornou svačinu, ale jednou se staly i prostředkem k umlčení kolaborujících novinářů, a to v době druhé světové války. Na setkání proněmecky orientovaných novinářů v září roku 1941 se z chlebíčků otrávili čtyři zúčastnění. Karel Lažnovský, který tehdy působil jako šéfredaktor Českého slova, na následky otravy zemřel. Chlebíčkovou aféru měli zřejmě na svědomí tehdejší předseda protektorátní vlády Alois Eliáš a jeho manželka. Jed v jídle prý obsahoval bakterie tuberkulózy a tyfu a botulotoxin. Nejednalo se tedy o žádný amatérský kousek, Eliášovi pomáhali s tvorbou jedu mikrobiologové.

Tento chlebíčkový „atentát“ byl v československých dějinách pravděpodobně jedinou událostí, kdy měla namazaná veka smrtící účinek.

České versus cizokrajné

Bylo by asi krásné říct, že český chlebíček je unikát. Jenže není. Různé druhy obložených chlebů najdeme i jinde ve světě. Známé jsou ve Skandinávii, podobně vypadají i anglické „open-faced sandwiches“ v různých variacích obložení. Útěchou nám snad může být fakt, že český chlebíček se podává na bílé vece. I u chlebíčků v zahraničí se užívá bílý chleba, ale naše veka to většinou není. Historik stravování Martin Franc odhaduje, že chleby čímsi obložené se mohly připravovat už někdy v šestém století. Velký boom však přišel až s rozšířením pikniků z Anglie od 18. století. I tak si dnes můžeme říkat, že chlebíček je náš, protože tu krásně zdomácněl… Jen ať hodí kamenem ten, kdo nikdy nepronesl větu „Udělám aspoň chlebíčky“.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email