Bylo – nebylo… Bio – nebio

4
5 min. čtení
biomatky

Než se stanete babičkou nebo dědečkem, máte o této situaci představy opravdu jen mlhavé. Když pak vypukne den D, jste celí pryč ze své nové role a pak pochopitelně z toho malého drobečka. Je podobný vašemu synovi, nebo má bradičku po nevěstě? Ať tak či tak, od prvního okamžiku se dmete pýchou a děťátko, bez vašeho přičinění, utěšeně roste. Těšíte se, co spolu v budoucnu podniknete a jaké dobroty mu uvaříte a upečete. V paměti máte chuť a vůni babiččiných buchet a toužíte předat to dál. Sama jste léty praxe ve vaření a pečení dosáhla dostatečné zručnosti, a tak nic nebrání tomu, aby si i váš miláček užil poctivé české kuchyně.

Uplyne několik let. Během té doby jste stála trošku stranou, mladá rodina vše zvládala a vaši pomoc nepotřebovala. Při občasných vzájemných návštěvách jste si uvědomovala, jak rychle to všechno utíká.

Zaděláváte těsto a vnučka vám zvědavě kouká přes rameno. Když jí ještě dovolíte, aby pomáhala, její nadšení nezná mezí. Hnětete, vyprávíte, odpovídáte na dotazy. Maličká v ruce žmoulá kousek těsta a zručně napodobuje vaše pohyby. Než těsto vykyne, přijde na řadu oblíbená pohádka „O koblížkovi“.

„Ano, dáme ho chladit na okýnko, neboj se, neuteče nám,“ uklidňujete ji. Najednou vám dojde, že holčička neví, co to je vdolek ani buchta, a tuhle starou pohádku opravdu nikdy neslyšela. Nevadí, říkáte si, svou vnučku všechno naučím, tak jako kdysi moje babička mě. Od toho přece babičky jsou. Přesně takhle jste si to přála.

Ten kousek těsta, který s nadšením zpracovala, pak také dáte péct do trouby. Krásně do růžova usmažené vdolečky ozdobíte povidly a tvarohem a jde se obědvat. V troubě se mezitím dopékají buchty s mákem. To ještě netušíte, co bude následovat.

Všechno je dnes jinak

Mladá maminka, poučena jinými maminkami, facebookem, instagramem a nevím čím ještě, vám rozhořčeně udělá obsáhlou přednášku, že to, co jste dítěti dala k obědu, je jed. Mouka nebyla bezlepková a cukr, ten je vůbec nejhorší.

„Panebože, ona má snad bezlepkovou dietu?“ vyděsíte se. Dostane se vám vysvětlení, že celiakii nemá, ale dnes se nejí „normální“ mouka, nýbrž bezlepková, sladkosti se vůbec nekonzumují a nápoje sladí jen úplný barbar. Vaše námitka, že trochu cukru lidský organizmus opravdu potřebuje, stejně jako tuk, a pokud je člověk zdravý, lepek mu také nevadí, vyvolá jen pokračování přednášky na téma biopotraviny. Teď už to nechápete vůbec.

Je člověk ještě stále všežravec?

Proč by zdravý člověk měl držet jakousi dietu? Četla jsem různá pojednání lékařů a shodují se v tom, že člověk bez zdravotních omezení by měl jíst pestrou stravu. Několik 90letých stařečků a stařenek mi vyprávělo, jak celý život jedli normálně, protože člověk je všežravec a všechno ke svému zdárnému vývoji a životu potřebuje.

A navíc, nikdy o svém jídelníčku moc nepřemýšleli. Maso měli maximálně jednou týdně a jinak konzumovali, co zahrádka či políčko dalo. Lidi z města pak to, na co jim finance stačily. Hlavní bylo, že neměli hlad, a to zejména za války. Jednou týdně bylo běžné si dát „sladký“ oběd. A jak jsme se na to těšili.

Soustřeďme se na výběr a přípravu

Asi namítnete, že dnešní potraviny jsou v poněkud jiné kvalitě, než byly za mého mládí. Jenže, řešit to tím, že budu vegetarián nebo vegan? Nebo odmítat mouku? Pak to nahrazuji různými produkty, které nemají s naší zeměpisnou šířkou nic společného. Tak potom opravdu nevím, nakolik jsou pro nás opravdu zdravé. Musíme jen pečlivěji vybírat, co nakoupit a co uvařit.

Že by biomaso bylo něco zázračného? Finančně zajisté, dál si tak jistá nejsem. Moje teorie je, že i v dnešní době se dají koupit kvalitní potraviny, například na farmářských trzích nebo u vyhlášených řezníků. Pak ale musí nastoupit chuť do vaření a pečení. Nechci podceňovat dnešní mladé ženy, ale není pro ně zkrátka jednodušší pořídit s minimálním úsilím něco s nálepkou bio než stát u plotny a vařit?

Studená zelenina nezahřeje

Poslední dobou mě upřímně fascinuje nadšení pro raw, tedy syrovou stravu. Vždyť tento druh pokrmů nemá u nás žádnou tradici. Nebudu tu rozebírat, že některé druhy zeleniny za syrova obsahují látky, které pro lidský organizmus nejsou nejvhodnější. Nějak si ale neumím představit, že v době, kdy venku mrzne, si dáme místo oběda nějakou zeleninu, nebo šťávu, samozřejmě studenou. Jiná situace je tam, kde je pořád teplo. Naši předkové také často konzumovali zeleninu, jenže ve formě husté zeleninové nebo luštěninové polévky, a pořádně horké.

Pokud se o výživu zajímáte dlouhodobě, jistě jste zjistili, že potraviny, které byly včera doporučovány, jsou dnes zatracovány a naopak. Co je vlastně pravda? Tak si tak říkám, že nejlepší je zdravý selský rozum, a ne „módní“ trendy za každou cenu. To, co je skutečně léty prověřené, jsou dvě rady: nepřejídat se a jíst pravidelně.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

4 komentáře: “Bylo – nebylo… Bio – nebio”

  1. Anna Konopásková napsal:

    Ve veslařské loděnici jsme měli takové úsloví: „Tělo sportovce si žádá kalorie a neptá se, kde je získalo!“
    Někde jsem četla, už nevím kde, ale byl to seriózní časopis, že tělo dítěte, které nedostává cukr, se ho nenaučí odbourávat. A když bude mít od začátku jen bezlepkovou stravu, může mít jeho tělo později problémy, až někde narazí na normální jídlo.
    Jedna bývalá kolegyně, která se dožila v duševní i tělesné svěžesti 92 let a 14 dní před smrtí ještě přednášela na VŠ, říkala: „Mozek potřebuje kyslík a cukr!“ A tím myslela skutečný cukr, ne nějaké náhražky.
    Jím to, na co mám chuť, a co nevyžaduje složitou přípravu, a při své výšce 166 cm mám 57 kg.

  2. Stepanka napsal:

    Články pani Kostínkové mě opravdu baví. Líbí se mi jeji objektivní pohled na svět a danou problematiku vždy řeší s nadhledem sobě vlastním….. patřičně okořeněný vtipem. Vždy poskytne čtenáři veškeré informace a nechá ho udělat si na věc svůj názor. Už teď se těším na další.

  3. Mirka napsal:

    U nás se v sobotu pekly vdolky, vnoučata pomáhala, hlavně s ochutnáváním syrového těsta. Ale i upečené jsou výborné. Mojí mamince je 89 let a jí všechno. Žádná dieta a ke kafíčku cigárko.

  4. Betka napsal:

    Jsem take maminka rocni holcicky a nazor mam stejny jako Vasta. Nejhorsi jsou facebook a dalsi stranky, kde si maminky radi navzajem. A to neni jen u jidla, setkala jsem se s tim pri vyberu kocarku, kdy me tzv. „Bio matky“ malem ukamenovaly, ze jsem nedala prednost noseni v satku nebo nositku!Nedala a s pobavenim ctu diskuze, kde maji maminky problem, ze jejich dite nechce usinat samo!Proc asi, kdyz ho maji neustale v satku nebo nositku! Vlasti clanek perfektni, jen tak dal. . .