3 důvody, proč vzít dítě na samotu u lesa

4 min. čtení
shutterstock_112840195

V minulém článku jsem si povzdychl nad tím, že život slaměného vdovce asi není pro mě. Už z toho důvodu, že když nevidím svého potomka, netuším, o čem psát články. Stačil však týden s ním na chalupě a náměty se hrnuly ze všech stran. Například jsem přišel na to, že péče o jinak dost náročné dítě tam byla podstatně jednodušší. Proč například?

1) Příroda všude kolem

Naše chalupa bývala hájovnou a nejbližší sousedi jsou půl kilometru daleko za polem. Zatímco na sídlišti je každá procházka venku s dítětem akcí, při níž musíte myslet na to, zda s sebou máte pití, svačinu, bábovičky atd., na chalupě stačí otevřít dveře a pobídnout potomka, aby si šel hrát. Klidně jen tak, bez oblečení, bez plínky. Ve výsledku tak získáte neskutečně špinavé, ale neuvěřitelně šťastné dítě. Jediným rizikem by mohl být snad jen hmyz a klíšťata, ale upřímně, na včelu tam dvakrát šlápla žena, zatímco synek klidně celé odpoledne pobíhal rozkvetlým jetelem bez úhony.

Jiné prostředí obecně poskytlo nové zdroje zábavy. Z našeho potomka se například stal vášnivý houbař. Koupili jsme mu na trhu malý košík, který vždy popadl a rozběhl se k lesu, jen někdo řekl slovo „houby“. Dokonce se podle našich instrukcí naučil obstojně poznávat ty jedlé, a ač ještě nemluví, jak nějakou viděl, hned na ni ukázal. Košík se tak plní o dost rychleji. Snad jen před ním babička neměla labužnicky k nalezeným houbám přičichávat. Syn gesto pochopil špatně a je přesvědčený, že každé nalezené musí dát pusinku. To pak bylo lepší tvrdit, že klouzky nejsou jedlé, a sbírat je potají.

2) Zvířata na každém kroku

Tento bod by se dal zapojit do předchozího, ale raději jej zmiňuji zvlášť. Bydlíme na kraji Prahy a les není daleko, takže zahlédnout čas od času na ulici zajíce není úplně nezvyklé. Přesto ho člověk pravděpodobně nepotká každý den. Na samotě u lesa není výjimkou ráno vyjít na zápraží a vyplašit srnku (chodí nám okusovat kopretiny, potvora jedna) nebo jednou dokonce dvojici lišek (pěkně urousaných a ušmudlaných, ty zářivě zrzavé z knížek musel předtím asi někdo vykoupat). Synek byl vždy neskutečně nadšený, když jsem chytil a ukázal mu žábu, slepýše nebo brouka velkého jako jeho dlaň. Klidně vydržel sedět na zahradě a sledovat nad polem kroužící káňata nebo čápy. Zkrátka, ačkoliv tam nepotká tolik psů jako na sídlišti, repertoár zvířat je rozhodně větší. Mnoho z nich znal jen z obrázků, tam si je mohl prohlédnout zblízka.

Snad jen ti broučci jsou problém. Stále ještě je potomek ve věku, kdy na „Hele, brouček!“ reaguje divokým dupnutím, aby zjistil, co se stane. Naštěstí nemá moc dobrou mušku.

3) Zábava, i když prší

Přeci jen není neustále krásně a občas je potřeba schovat se do chalupy. Hraček je v ní dostatek, dětských knížek také. Přesto jsem ale nejednou nachytal dítě, když si navlékalo pracovní rukavice (jsou mu nad lokty) a následně přenášelo po jednom polínku dřevo mezi uhláky v kuchyni a obýváku. Taková zábava mu obvykle vydržela i na půl hodiny (a já pak podobnou dobu uklízel všudypřítomné třísky). Z nějakého důvodu též rád vyrovnává brambory do plat od vajec.

Dále si doma například nemohu sednout v klidu k počítači. Hned mám synka na klíně a musím mu ukázat nějaké video startující rakety nebo dinosaury. To se člověku zají neskutečně rychle. Na chalupě není počítač, ani televize a tato zábava se změnila v něco jiného, tak příjemného, že jsem ho občas sám vyzval, jestli si spolu nesedneme.

Ono konkrétní křeslo se nachází vedle knihovny, na které stojí gramofon. Desky prcka fascinují a museli jsme si je všechny prohlédnout. Pak mi vždy jen ukázal, kterou mám pustit, načež jsme si začali listovat v knížkách. Našemu dítěti bylo paradoxně jedno, jestli poslouchá Písničky z Rosy a Magionu, nebo Black Sabbath (máme tam Heaven and Hell, kdyby to někoho zajímalo). Když došlo na věc, prostě muselo něco hrát a neexistovalo, aby bylo ticho. A já sám si ty chvíle opravdu užíval, protože jsem nesledoval už pomilionté klipy z filmu Hodný dinosaurus. Tohle mě bavilo.

A jen tak mimochodem mu změna prostředí a čistý vzduch prospěly i v tom, že o něco lépe jí a spí. Dovede se snáz zabavit sám a nám nechává trochu klidu. Proto – pokud máte děti, zkuste s nimi jet na samotu u lesa. Rodiče si odpočinou a dítě si vyhraje jako nikdy předtím.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email