Zásady zázračného úklidu

6 min. čtení
shutterstock_404207218

Jedna z nejprotivnějších domácích prací je pro mě uklízení. Často mi přijde škoda věnovat čas právě této, pro mě tak nudné, i když nutné, činnosti. Na druhou stranu, ve špíně také žít nemůžu a ani nechci. Na rozdíl od mužů, kteří se velmi často podivují, proč jejich partnerka kmitá s hadrem a ruší tak jejich poklidné sledování např. fotbalu v televizi.

Že je potřeba utřít prach? Podle nich je to naprosto zbytečné a žádný nevidí. Jedna moje přítelkyně si stěžovala, že jí ten její miláček vyčetl, že svým rychlým pohybem při kmitání s prachovkou dělá průvan a ona přece dobře ví, jak právě tohle on bytostně nesnáší. Také jsem někde slyšela větu: i prach chce žít. Velmi se mi zalíbila. Vždycky když chci úklid přesunout na jiný den, vzpomenu si na ni a trochu mě uklidní. Občas mám pocit, že u nás se mu daří docela dobře a pak, nebudu přece zbytečným pobíháním s hadrem dělat průvan.

Horší situace je, když zjistíte, že se věci okolo vás jaksi přemnožily. Skříně jsou najednou povážlivě plné, některé drobnosti, z nedostatku vlastního místa, se povalují tam, kde by rozhodně být neměly. A co teď? Na to běžný úklid zpravidla nestačí.

Přesně tahle situace nastala i u nás. Věděla jsem, že to chce buď a) vyhořet, nebo b) veliký generální úklid. Ať mám ke svému bytu jakékoliv výhrady, pořád je to pro mě „můj dům, můj hrad“. Rozhodla jsem se, že b) je správně, a vyhlásila, že se bude konat obrovský úklid, mnou osobně nazývaný běs přeměny. Moje rodina tento termín zná poměrně přesně a právem se ho obává. Podle mě „lítá i to, co peří nemá“. Nejhorší ale je, že po poměrně krátké době zažijete „návrat do starých kolejí“ a nepořádek je zase na světě.

Právě v té chvíli se mi dostala do ruky kniha japonské autorky Marie Kondo: Zázračný úklid s podtitulem: Pořádek jednou provždy. Jak by mohl být úklid zázračný? A hlavně jednou provždy? Při bližším seznámení s knihou jsem zjistila, že se velmi brzy stala bestsellerem. A to už je co říct, když se týká takového tématu. Autorka, odbornice na uklízení (jakkoli to zní legračně), se stala podle časopisu Times jednou ze 100 nejvlivnějších osob roku 2015. Vrhla jsem se na čtení, abych objevila, v čem její úspěch spočívá.

Metoda KonMari, jak je nazývána, představuje opravdu účinný způsob, jak nepořádek navždy zlikvidovat. Nejvíc mě na tom zaujalo to, že svůj byt uklidíte jednou. A navždycky! Nejprve začnete vyhazováním. Pak si svoje obydlí uspořádáte důkladně a vše naráz. Pokud tuto strategii přijmete za vlastní, návrat do starých kolejí se nekoná. Jak úžasně to zní!

Hlavním tématem knihy je naučit se uklízet. Jestliže uklidíte něco málo každý den, budete to provozovat navěky. Ukliďte jednou a pořádně, ponechte si jen to, co máte opravdu rádi a co vám dělá radost, nabádá nás Marie Kondo. Zjistíte, že se vám mění celý život, získáte větší sebejistotu a načerpáte novou energii.

A zde jsou základní pravidla úspěšného úklidu:

  • Třiďte podle kategorie, nikoli podle místa. Kategorie jsou:
  1. oblečení
  2. knihy
  3. písemnosti (papíry)
  4. rozmanité drobnosti
  5. sentimentální záležitosti
  • Dodržujte správné pořadí kategorií.
  • Neměňte metodu tak, aby vyhovovala vaší osobě.
  • Začněte vyhazováním všeho najednou.
  • Stanovte si cíl svého úsilí.

Jak přesně máte postupovat?

Při popisu správného postupu budu vycházet z vlastní zkušenosti i ze zkušenosti mé přítelkyně. V obou případech jsem se aktivně podílela na úklidu první kategorie OBLEČENÍ, samozřejmě jsem přísně dodržovala metodu KonMari.

I když jsem měla prádelník v jiném pokoji než šatní skříň, všechny kusy oblečení i prádla jsem snesla na jednu hromadu. Za mnou zůstala prázdná skříň a prádelník. Musím podotknout, že během chvilky vytvoříte přímo velehoru „hadrů“. Nesmíte se toho zaleknout. A teď ta zázračná metoda. Berete do ruky kus po kusu a ptáte se:

  • Budu tohle ještě někdy potřebovat?
  • Kdy jsem si to oblékla naposledy?
  • Nosím to?

Pokud se rozhodnete, že např. dané šaty byly sice vaše oblíbené, ale už dosloužily, pěkně se s nimi rozloučíte a poděkujete jim, že vás dělaly šťastnou a že vám to v nich slušelo. Poté je odložíte na hromadu určenou k vyhození. Asi nemusím dodávat, že tím se úklid rázem stane příjemnou záležitostí, zejména když na něm pracujete s přítelkyní. Tato metoda získává trochu magický ráz, když ke každému kousku šatstva přistupujete takhle citlivě. Do skříně pak vracíte opravdu funkční oblečení, to, které máte ráda a budete ho skutečně ještě nosit.

Během relativně krátké doby je viditelný výsledek: poloprázdná skříň a prádelník a několik pytlů šatstva. V prvé řadě přijde radost z dobře vykonané práce a navíc ještě spousta nepotřebného oblečení poslouží dobré věci – poputuje na charitu. Co mě úplně nadchlo, je to, že při jednom uklízení máte kompletně přebráno a vytříděno šatstvo z celého bytu a vůbec nezáleží na tom, v které místnosti bylo předtím.

Druhou kategorií podle metody KonMari jsou KNIHY. Přiznám se, že jsem zatím nebyla schopná to v praxi vyzkoušet. Vyhodím téměř cokoli, ale odnést knihu do sběrny nebo do kontejneru na papír je pro mě, vystudovanou knihovnici, nadlidský výkon. Snad jen kdyby šlo o život. Pořád přemýšlím a na mysl se mi vkrádá nerudovské Kam s nimi? Kdyby je někdo chtěl, ráda a ochotně se podělím. Podle KonMari mám nechat jen těch pár, ke kterým mám citový vztah a chci si je ponechat. Ostatní bez milosti vyřadit. Pro mě však neproveditelné. Známí mi doporučují řešení: místo obrovské knihovny si pořídit čtečku a za odměnu prý získám prázdný pokoj. Asi bych se s tím, v mém věku, nesmířila. Starého psa zkrátka novým kouskům nenaučíš. Další kategorie jsem tedy prozatím odsunula na někdy příště. Vím totiž, že podle Marie Kondo je třeba postupovat podle správného pořadí.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email