Vyhlasme 1. září Mezinárodním dnem rodičů!

4
5 min. čtení
shutterstock_446042872

Světový den rodičů už tři roky připadá na 1. června, stejně jako Mezinárodní den dětí. OSN zřejmě celkem logicky předpokládá, že by měli slavit spolu. Společně se radovat z toho, že jsou, protože bez jedněch by nebyli ti druzí. Kalendář nám však nabízí ještě jedno datum, kdy srdce mnohých rodičů radostně zaplesá a chuti bouchnout šampaňské není snadné odolat. A tím datem je bez ohledu na nechutí zkroucené obličeje našich ratolestí právě 1. září.

Pojďme se podívat na tři největší důvody k rodičovské radosti:

  1. Nižší nároky na plánování času dětí

Máte za sebou nejtěžší období v roce, trvající celou jeho šestinu. Dva dlouhé měsíce, kdy :

  • v případě, že máte děti ještě poměrně malé (tedy než se naučí nasadit otrávený obličej, doprovázený přesvědčivou argumentací, že kdybyste je měli aspoň trochu rádi, nikdy byste jim to nemohli udělat, korunovaný výhrůžkami telefonátem na Dětskou linku bezpečí), jste s vypětím všech sil klečeli na kolenou střídavě u prarodičů, tetiček a nakonec i u sousedů vaší sestřenice z druhého kolene, jestli by vám od celodenní péče o potomky na chvíli nechtěli ulehčit, a našli-li se mezi nimi slabší jedinci, kteří neumí říci ne, pak jste opakovaně děti vyzvedávali, převáželi na další smluvené místo a mezitím prali špinavé prádlo a balili nové čisté, přičemž jste jim zároveň se zabalenou tašku předávali značnou část své hotovosti jako odpustek, tedy aby si mohly koupit aspoň zmrzku
  • v případě, že vaše děti tento boj již dávno vyhrály nebo vám babičky každý rok od června záhadně nezvedají telefon a zvonek u všech sousedů té sestřenice vyzvání marně, ačkoliv se záclonky v jejich oknech hýbou, jste permanentně googlili všemožné akce pro děti a tipy na výlety, abyste si u dalšího hradu opět potvrdili, že nic jiného než aquapark spokojený výraz na tvářích vašich ratolestí nevykouzlí, a ve zbytku času jste zvažovali, zda je skutečně nutné limitovat čas, který tráví u počítače, když zákaz pokaždé vyvolá salvu „já-se-nudím“ reakcí, kdy si ani kafe v klidu nevypijete a místo toho hrajete fotbal a ping-pong a Prší a kostky a Člověče nezlob se, abyste splnili výzvu v jejich očích: „Tak si mě teda zabavte sami!“

Že jste uštvaní, jen když to čtete? No a teď to celé konečně skončí. Jasně že budou brblat, ale každé ráno stejně nakonec chtě nechtě překročí práh školní budovy a o jejich program bude po značnou část dne postaráno. Až přijdete z práce, smrskne se čas mezi jejich úkoly a večeří na pár desítek minut, kdy si je s veškerou rodičovskou láskou ochotně užijete.

  1. Školní jídelna vám bodne

Čím je dítě starší, tím víc se jeho komunikace s vámi zužuje, až se v pubertě omezí na: „Co bude k jídlu?“ Jenže o prázdninách, je-li s vámi doma, to pro vás znamená dát mu najíst nejméně třikrát denně, z toho vždy minimálně jednou teplé, zdravé a kvalitní jídlo. Po několika dnech či týdnech se i váš slovník zúží na prosebné: „Co mám zítra uvařit?“ a vaše bezradnost po vždy stejném pokrčení ramen zvolna narůstá. Omezíte-li se na ověřené rodinné krmě, nejen že vám nápady brzy dojdou, ale ještě sílí výčitky, že vaše děti už dlouho neměly rybu ani luštěniny a jejich tělíčkům to jistě musí brzy začít chybět. Zkusíte-li něco nového, reakcí jsou až příliš často protažené obličeje a nedojedené talíře, doprovázené vážně míněnou kritikou.

Ode dneška to máte za plus mínus třicet korun denně vyřešeno. Žádné dlouhé přemítání při nákupu, žádná složitá logistika toho, kdy máte uvařit, aby se děti mohly najíst včas. Sem tam se blýsknete teplou večeří ze šuplíku ověřených a budete se kochat spokojenými tvářičkami vašich ratolestí, z nichž nakonec vyleze, že tác s hrachovou kaší v jídelně vrátily netknutý a vlastně obědvaly jen pár lžic polévky. Už zase uslyšíte, že vaříte úplně skvěle.

  1. Chaos vystřídá režim

Všechno u vás doma bylo v posledních týdnech vzhůru nohama a hranice mezi dnem a nocí setřeny. Zatímco vy jste vstávali v brzkých ranních hodinách, vaše děti nezřídka opouštěly své vyhřáté pelíšky až v době oběda (mají přece prázdniny!), aby pak večer dlouho ponocovaly a nedovolily ani vám jít si v klidu lehnout. I když třeba pracujete na směny, v žádné denní době jste neměli doma klid, na který jste zvyklí a během něhož jste si běžně třeba pořádně vygruntovali, nebo naopak dali dvacet. Váš byt či dům se náhle smrskl, děti a jejich připomínky byly neustále všude.

Dneškem začíná drnčení budíku opět znít jako rajská hudba. Kromě vás totiž nový den vytáhne na nohy i vaše školáky a večerní televizní program bude opět znamenat, že i v dětském pokoji se zhasne a nastane noční klid. Šťastlivci pracující z domova či na směnný provoz opět zažijí to blažené ticho a klid, kdy mohou být chvíli úplně sami.

Jistě mi tedy mnozí z vás dají za pravdu, že dnešek je pro nás rodiče skutečným svátkem, a ačkoliv není oficiálně vyhlášen, je to zcela přirozený a jistě mezinárodní den rodičů. Jeden z těch pohyblivých, závislých na tom, kdy přesně školní rok začíná, nicméně rozhodně příjemný a toužebně očekávaný. Tak všechno nejlepší, milí rodičové!

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

4 komentáře: “Vyhlasme 1. září Mezinárodním dnem rodičů!”

  1. Janicka napsal:

    Naprosto souhlasím! Jak já se těšila, až bude doma zase všechno, jak má být! Ale asi jsem měla štěstí v tom, že dcerka se těšila do školy za kamarádkami taky.

  2. Hana napsal:

    Moc pěkně napsané :-) Sice se mě to už netýká, děti jsou dospělé, ale stále to mám čerstvě v paměti. Opravdu ze života! :-)
    A docela jsem se i zasmála. :-)

  3. Dagmar Čechová napsal:

    Dámy, to mě velmi těší 😉 Ono to není příliš populární přiznat, ale je nás spousta 😉

  4. Carlos napsal:

    Ze života :)