Tradiční pohádky upravené pro moderní dobu

4 min. čtení
shutterstock_209605705

Každý večer před spaním vyprávím synovi pohádku. Bez přemýšlení a v polospánku jsem schopen jich v tuto chvíli odříkat devatenáct. S každým dalším vyprávěním však stále víc a víc vnímám jistou neaktuálnost těch příběhů a mezery v nich. Z tohoto důvodu jsem do několika pohádek zakomponoval drobné změny, které mají zacelit díry v ději nebo příběh přiblížit současné generaci.

Když jsme se na základní škole snažili definovat, co je to pohádka, jedním ze základních rysů bylo, že se tam může dít v podstatě cokoliv. Zvířata mluví, kouzla jsou na denním pořádku a je zcela normální, že v jedné domácnosti žije malý chlapec a jelen (ví o tom sociálka?). Přesto se najdou příběhy, které odmítám dítěti vyprávět, protože jejich děj podle mě nedává ani trochu smysl.

Například pohádka Honza Hlupec o ošklivém, chudém a osamělém chlapíkovi, který když si něco přeje, vyplní se to. Fakt, že se stane krásným a bohatým (a ihned se do něj zamiluje princezna) až nevím jak dlouho poté, co poznal svoji schopnost, snad hovoří za vše. On ví, že mu stačí na něco pomyslet a stane se to. Proč tedy nevyřešil svoje životní problémy už dříve? Tahle pohádka byla v mých očích ztracená, ale jiné šlo napravit poměrně snáz. Jaké třeba?

Dejme tomu Hrnečku, vař. Na začátku dá chudá dívka hladovému starci kus suchého chleba, načež je odměněna hrnečkem, který sám vaří kaši. Z jakého důvodu by ten muž byl hladový, když vlastní takový předmět? Vysvětlení je velmi snadné! Synkovi vždy během vyprávění sdělím, že kaše se vaří z mléka a tenhle pán má alergii na laktózu, takže mu je hrneček platný jako mrtvému zimník. Také nezapomenu zmínit, že měl vždy vynikajícího zubaře, protože ve verzi pohádky, kterou znám já, dostane tvrdou patku chleba, do které se s chutí pustí a nedělá mu navzdory věku problémy.

Nebo například pasáž Červené Karkulky, v níž se vnučka falešné babičky táže na nadměrné části těla. Moje oficiální vysvětlení je, že Karkulka je silně krátkozraká a ten den si zapomněla vzít brýle (které mají jistě červené obroučky). O tom, že děvče je asi pěkně nevychované, že se tak neomaleně ptá na nedostatky babiččina vzhledu, zatím mlčím.

Šípková Růženka zase příliš nevysvětluje, proč do království zarostlého růžemi putuje princ cíleně za účelem záchrany princezny, o které ani nic bližšího neví, protože usnula dávno předtím, než se on narodil. Moje verze zní, že se zákazem ostrých předmětů toto království muselo zrušit textilní průmysl a veškeré šaty dovážet z okolních zemí. Princ byl obchodním zástupcem ze sousedního království a jel zjistit, proč už sto let nepřišla žádná objednávka. Proč až po takové době? Audit v jejich zemi není oblíbenou činností. Princeznu princ – obchodní zástupce probudil, protože ji považoval za vedoucí nákupního oddělení.

Tři prasátka, která si stavěla domečky, jsem ponechal více méně v původním stavu. Pouze třetí prasátko, abych naznačil, jak je pokrokové, staví domeček s betonovými základy, z ytongu a hlavně jej vybaví dvojitými plastovými okny.

Když se v pohádce objeví oslíček, který při otřesení trousí zlaťáky, neopomenu zmínit, že díky němu jeden chytrý mudrc vymyslel bankomat, plus varuji před rizikem hyperinflace.

Perníková chaloupka zůstává kupodivu netknutá. Tady za mě už udělali práci filmaři se snímkem Jeníček a Mařenka: lovci čarodějnic. Scénu, v níž si Jeníček píchá inzulín, protože jej kdysi čarodějnice předávkovala perníkem, ničím překonat nemohu.

Důležitou úpravou každé pohádky je však na konci sdělení, že všichni hrdinové šli posléze spát, spali celou noc, a potomek si z nich má vzít příklad. Většinou je mu to jedno.

Navzdory uvedeným příkladům však spoustu pohádek nechávám (prozatím) bez úprav. S postupujícími roky a nutností rozšiřovat repertoár budu muset asi zapojit fantazii nejednou. A musím přiznat, že se na to někdy i těším, protože děti mají vtipné úpravy rády. Jaká byla moje nejoblíbenější pohádka, kterou jsem od maminky neustále vyžadoval? O salámové chaloupce. Snad stačí říct, že plot byl z klobás, ve studni byl místo vody hovězí vývar a za komínem místo holoubka sedělo selátko.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email