Říkanky pro děti – mají se rýmovat, nebo dávat smysl?

1
3 min. čtení
shutterstock_7983073

Malé děti milují říkanky, to je známý fakt. Rodič si možná nějaká říkadla pamatuje z dětství, ale většinou se stejně musí nakonec poradit s knihami, aby repertoár rozšířil a neopakoval pořád dokola „Paci paci pacičky“. Časem ovšem narazí na problém v podobě říkanek, které znějí jinak, než si vybavuje, že mu je recitovala maminka. V horším případě dojde k tomu, že nějakou básničku zná každý člověk v okolí zcela jinak. Jak danou situaci řešit?

Doma jsme s ženou narazili na problém jménem „Pec nám spadla“. Dokud se protagonisté říkanky zabývají otázkou, kdopak jim ji opraví, a že starý i mladý pecař nepřipadají v úvahu, je vše v pořádku. Následně jsme se ale s ženou názorově rozešli. Moje verze zněla:

Zavoláme kominíka, ten má na to nářadí,
strčí štětku do komína a už je to hotový.

Manželka namítla, že se to přece ani pořádně nerýmuje a navíc to nedává smysl. Kdo kdy opravil spadlou pec štětkou v komíně? Ta básnička má prý znít:

Zavoláme na dědečka, ten má velký kladivo,
dá do toho čtyři rány a už je to hotovo.

Sarkasticky jsem odvětil, že ač se jí to rýmuje lépe, pořád se mi mlácení do pece kladivem nezdá jako správný postup. Ani dědeček by zjevně nemohl být servisním technikem. Synek, tehdy ještě opravdu malý, ležel mezi námi na hrací dece a smál se na vše okolo. Vůbec nevnímal, jaký zásadní spor probíhá mezi jeho rodiči.

Korunu tomu ovšem nasadila jedna z babiček. Otázali jsme se jí, jak tu básničku zná ona, aby nás rozsoudila.

Zavoláme na dědečka, ten má velký kladivo,
dá do toho čtyři rány, pak mu dáme na pivo.

V okamžiku, kdy se ukázalo, že babička zná ještě jiný závěr říkanky, náš problém nabral úplně nové obrátky. Jak z toho ven? Kominík nebo dědeček? Štětka nebo kladivo? Po dlouhých debatách jsme došli ke kompromisu, že se nám vlastně ani jednomu nelíbí nezvyklý styl opravy pece, takže vytvoříme úplně nový konec. S těžkým srdcem jsem dal sbohem kominíkovi a rozhodli jsme se pro následující:

Zavoláme na dědečka, ten má velký kladivo,
a když nám to dobře spraví, tak mu dáme na pivo.

Ano, mnohým by se nemusela líbit zmínka o alkoholu, ale přeci jen, potomek již oba dědečky viděl pít pivo, takže se nejedná o nic, co by mu mělo přijít zvláštní. Raději jsme vynechali detaily opravy pece. Dědeček nejspíš kladivo použije, ale postup práce nechť je radši v mlze a nejedná se o značně specifické čtyři rány.

Obáváme se však dne, kdy syn bude pořádně mluvit a začne porovnávat svoji verzi říkanky s ostatními dětmi. Moment, kdy mi sdělí, že je zmatený, protože sousedovic Pepík tu říkanku zná špatně, a já mu budu muset vysvětlovat tvůrčí proces vzniku jeho verze… Doufám, že v ten den dohledám rychle tento článek, aby mu to bylo jasné.

Na závěr – vařila vaše myšička kaši v zeleném, nebo železném rendlíčku?

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

Jeden komentář: “Říkanky pro děti – mají se rýmovat, nebo dávat smysl?”

  1. Kája napsal:

    Mamka mi kdysi zpívala písničku o Kájince, která šla do zelí a natrhala lupení. Přišel za ní Kubíček, rozšlapal jí košíček… Použila do písničky moje a bratrancovo jméno, aby se mi to víc líbilo. Pak jsem byla ve školce nemocná z toho, jak to ostatní děti zpívají špatně. Cože, jaká Nanynka?!?

    Myšička má zelený rendlíček.