Proč je lepší bydlet na vesnici než ve městě? Část 4.

4 min. čtení
shutterstock_138761771

Už třikrát jsme se společně podívali na pravdivost tvrzení o rozdílech mezi vesnicí a městem (přečtěte si díl první, druhý a třetí). Dnes nás čeká poslední pětice z dvaceti argumentů, které jsem objevila jako vtípek na internetu. I tentokrát s nimi lze v některých případech do určité míry souhlasit a v jiných zase ne. No, přesvědčte se sami.

  • Nepotřebujete budík. Ať je pracovní den, nebo víkend, o vaše probuzení se postará kohout, případně cirkulárka.

Mezi těmito dvěma probuzeními je markantní rozdíl a navíc na to ve skutečnosti nelze až tak spoléhat, a proto je lepší i na vesnici si raději budík pořídit. Na kohoutí kokrhání si totiž jako na většinu opakujících se zvyků rychle zvyknete a budete pak vůči němu imunní. Cirkulárka je alespoň v tomto ohledu lepší (odhlédneme-li od nepříjemnosti takového probuzení šokem), neboť na její zvuk se přirozeně zvyká hůře.

Nicméně ačkoliv jsou vesničané skutečně ochotní si pomáhat, žádný ze sousedů nebude takový blázen, aby řezal dříví takto neefektivně po malých dávkách, každý den trošku. Navíc byste se na něj stejně nechtěli spoléhat, obzvláště pokud on sám nemá budík a vy nového kohouta, který by ho vzbudil včas.

  • V králíkárně tu bydlí skuteční králíci a ne lidi.

No ano, na vesnici paneláky nepotkáte, maximálně bytovku. Například v naší obci jsou však i domy, kde přesto žije několik desítek lidí pohromadě, máme totiž dva domovy důchodců. I ty jsou ale samozřejmě stavěny tak, aby zapadly do vesnického rázu okolí, takže králíkárnu rozhodně ani vzdáleně nepřipomínají.

Králíky tu ovšem skutečně potkáte, stejně jako husy (a kachny a husokachny), krávy či koně. A téměř u každého domu je aspoň jeden pes a dvě kočky. Ty často ani neřeší, kde skutečně bydlí, courají se po vesnici a něco k snědku se najde všude. Vesničan je totiž od přírody člověk přející, a tak mezi svým a cizím nerozlišuje – jak u koček, tak mnohdy i u dětí.

  • Čím lepší auto máte, tím víc vás lidé nenávidí, takže pro spokojený život vám úplně postačí Škoda 100.

Jistěže postačí, jenže už jich tolik pojízdných není k sehnání. Ale jak se říká, auto nejezdí na papíry, takže není důležité, jestli má technickou nebo něco tak zbytečného, jako je poznávací značka. Na cesty do lesa a na hřiště je stará škodovka ideální, kdo by si taky chtěl ničit nový vůz na těch děravých silnicích? Navíc ji každý druhý umí opravit a náhradní díly se snadno a levně seženou na nejbližším vrakovišti.

Takovéhle praktické informace řeší určitě lidi na vsi u automobilu častěji než to, jestli by jim ho někdo záviděl, nebo je kvůli němu dokonce nenáviděl. Nenávist je příliš silná na to, aby se s ní plýtvalo kvůli hloupostem – tu si schováte na případné skutečné podrazy… a také na křivdy vašich dědečků a pradědečků. Ty totiž dokážou udržet novodobé Monteky a Kapulety od sebe i po desetiletí, protože krev není voda a to, že někdo za války ukradl vašemu dědečkovi holínky, se zkrátka neodpouští!

  • Náhodné známosti mají na vesnici úplně jinou dimenzi. Lidi, co tam nebydlí, se tam totiž dostanou jen velkou náhodou.

Musíte žít v tak kulturní vesnici, jako je ta naše, a pak to popřete. O kulturních a sportovních akcích, které pořádáme, se už léta ví široko daleko, a tak se při těchto příležitostech pohybuje na naší návsi čím dál více cizích lidí. Zvláště nezadaní tak musí být ve střehu, aby nepropásli životní šanci. Dovolená se tedy zásadně plánuje mimo předem hlášené akce.

Anebo se zabydlete jako já na konci světa, kde se vás každou sezónu desítky lidí ptají na cestu ke svému vozu, když zabloudí na houbách a z lesa překvapivě vyjdou jinou cestou, cyklisté na vás zvoní, abyste jim dolili vodu, případně chtějí poradit nejlepší trasu ke svému vytýčenému cíli. Pomoci bezradnému v nouzi, to se počítá, a když se u toho trochu zapovídáte, může být náhodná známost na světě raz dva.

  • Máte pohodový život. Jak jinak vysvětlíte, že si k vám měšťáci jezdí odpočinout?

Howgh. :-)

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email