Proč je lepší bydlet na vesnici než ve městě? Část 3.

5 min. čtení
shutterstock_427619452

V prvních dvou dílech našeho miniseriálu o nejdůležitějších rozdílech života na vsi a ve větším městě (zde si můžete přečíst první a zde druhou část) jsme už rozebrali polovinu udávaných bodů z internetového vtípku. Dnes načneme druhou půlku a podíváme se na zoubek dalším pěti. Platí, nebo neplatí?

  • Skutečnost, že nejbližší obchod je buď zavřený, nebo daleko, podporuje kreativitu v kuchyni.

V prvé řadě člověka naučí lepší logistice zásobování, jak už bylo zmíněno. Prostě si nekoupíte jen dva rohlíky a deset deka salámu, když musíte na nákup dojet několik kilometrů. Nakupujete ve velkém a pak vaříte z toho, co zrovna máte doma pohromadě.

I v tom se ale doba mění. Například v naší vesnici si hýčkáme vietnamského obchodníka Tomáše (jeho skutečné jméno si nikdo nepamatuje či neumí vyslovit a on je se svým českým spokojený), který má v malém místním krámku sedm dní v týdnu od rána do večera k dispozici většinu věcí, které by vám mohly doma dojít – a ten zbytek vám rád objedná a doveze.

Kreativita v kuchyni přichází spíš proto, že na vsi není tak jako ve městě běžné zajít si na oběd či večeři, takže vaříte častěji, a tudíž logicky potřebujete obměňovat jídelníček a rozšiřovat nabídku. Vzhledem k tomu, že pěstovat bylinky na zahrádce je dnes v podstatě automatické až nutné, zkoušíte minimálně jejich kombinace – a když k tomu přihodíte uzené, které jste neplánovaně dostali od souseda, hned to dostane jiný šmak.

  • Většina vašich nejlepších a nejděsivějších historek má stejný začátek: „Když mi ujel poslední autobus…“.

Zde bych nejprve rozdělila obyvatele vesnice na dvě části – pro jednu to platit nebude, protože ta autobusem nejezdí. Nikdy. Veškerý čas tráví ve své obci a na nákup či k lékaři si případně dojede autem. Ta druhá si ovšem, zejména v případě, kdy je vaše vesnice, tak jako ta naše, spojena s velkým (třeba i hlavním) městem příměstskou MHD, určitě minimálně jeden takový případ okamžitě vybaví.

Má to ale dvě vady. Jednak bude síla takové historky záležet na vzdálenosti, již bylo třeba náhradním způsobem překonat. A jediný rozdíl v tom, jestli vám ujel poslední autobus do vesnice či města, pak bude ten, že v jízdním řádu do malé vísky je pravděpodobně významně delší „díra“ mezi posledním a prvním ranním spojem.

Ještě bych dodala, že se mi nedávno podařilo vydedukovat si, že když kavárna v Praze, v níž sedím, zavírá ve 22:30 a mně jede poslední autobus v půl jedenácté, mám na přesun celou hodinu. Svůj omyl jsem pochopila přesně tři minuty poté, co mi poslední autobus překvapivě skutečně ujel. Ale to by byla dlouhá historka… 😀

  • Za každé kilo navíc vás pochválí, protože nejste zdechlina a unesete těžkej kýbl.

S upřímným politováním musím konstatovat, že to neplatí. Ani jednu z těch sedmi pochval, kterou bych musela v posledním roce obdržet, jsem totiž nezaznamenala. Na druhou stranu ale ani výčitku či kritiku (což nesouvisí ani tak s vesnicí, jako spíše náturou či vkusem manžela – ten můj vždycky dával přednost holkám, co mají „těžiště nízko“).

To ovšem neznamená, že se chlapi z vesnice nekouknou rádi na hezkou ženskou nebo že tu takové nemáme! Máme, takže kouknou. Ale je tu i dost těch „normálně stavěných“, jako jsem já, u nichž se cení spíše vtip či pracovitost, takže se i ve větším kolektivu cítím dobře bez ohledu na mírnou nadváhu (svou i jejich). Má to zřejmou souvislost s věkem a rodinným stavem (svobodná/vdaná/rozvedená – kde pouze v tom prostředním si můžete dovolit na váhu nekoukat), ale zdechliny se tu fakt nenosí.

  • Mekáč je daleko a to prospívá vašemu zdraví.

Na druhou stranu si častěji dáte guláš či bůček než celerové hranolky a rukolový salát, takže se to tak trochu vyrovná. Obecně to ale souvisí s bodem 11 ohledně vaření doma a také s přirozenou spořivostí lidí z vesnice.

Rozhodně nejsou zvyklí rozhazovat peníze za zbytečnosti, takže než by si takový typický vesničan dal jedno McMenu (počítejme střední za 109 Kč), raději si za stejnou cenu koupí klobásu (45 Kč) a dvě piva (dvakrát velká desítka, to máme 2 x 24 = 48 Kč) a ještě mu zbude přesně na jedno pro manželku (té stačí malé za 16 Kč), takže to vydrží na déle a uspokojí dva lidi namísto jednoho (nebojte, hlady ji nenechá, může si té klobásy klidně kousnout).

  • Oblečení nedegenerují módní výstřelky a kabát děděný z generace na generaci je tudíž stále in.

Ale jistěže není! To ovšem neznamená, že ho nebudete či nemůžete nosit. Například na zahradu přece bohatě stačí a navíc jsou to poctivé kousky, které opravdu zahřejí, ne jako ty dnešní čínské hadry!

A když občas zejména mladší generace zahlédnete oblečené jako ze žurnálu, můžete si vsadit na to, že vyrážejí do města. I vesničané mají ve skříni módní a hezké oblečení, jen si ho šetří na lepší příležitosti, třeba právě na cesty.

Nenechte se tedy mýlit – mnozí z těch nejlépe a nejmoderněji oblečených lidí, jež potkáváte v městských ulicích, jsou ve skutečnosti návštěvníci z vesnic!

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email