Proč je lepší bydlet na vesnici než ve městě? Část 2.

5 min. čtení
shutterstock_287242910

Proč je lepší bydlet na vesnici než ve městě? Část 2.

Jistě jste zaznamenali první díl rozboru, proč se vesničanům žije lépe než lidem ve městech. Slíbili jsme další, a tak si v dnešním pokračování tohoto miniseriálu představíme dalších 5, kde opět s některými lze souhlasit více a s jinými méně.

  • Místo peněz se tu dá přepočítávat na flašky slivovice.

Tak jako… ne všechny vísky jsou na Moravě, že? Povzneseme-li se však nad konkrétní výrobek a pojmeme to opět šířeji, pak tento rozdíl oproti městům zcela určitě platí. Skutečně lze i v dnešních vesnicích pozorovat jisté pozůstatky dřívějšího výměnného obchodu a na peníze se tu všechno nutně nepřepočítává.

Vzhledem k naprosté absenci městské anonymity tu lidé k sobě mají přirozeně blíž, více se přátelí a ochotněji si i pomáhají. Nejenže dojde-li vám při pečení bábovky náhodu cukr (což se ale běžně nestává, protože zásoby ve spížích se tu dělají v rámci efektivity nákupů větší), sousedka vám ho půjčí a namísto vracení si počkáte, až jí bude chybět česnek do bramboráků, ale za pomoc sousedovi při vyklízení stodoly běžně dostanete domácí vajíčka či med a za průběžná drobná přátelská gesta se vám později dostane výslužky při zabijačce. A je to opravdu milé! (Minimálně u prvních dvou, tří. Vzhledem k tomu, že zabijačky probíhají tradičně všude v rámci jednoho krátkého období, osmnáctá jitrnice a pátý litr prdelačky v jednom týdnu už vás spíše děsí.)

  • Neřešíte, jak oznámit doma, že máte novou lásku, protože to všichni už dávno vědí.

Můžeme jít i dál. Na některých vesnicích v podstatě vyrůstáte s tím, že na vás nejspíš vyjde tenhle sousedovic potomek, takže se tomu přizpůsobujete od raného dětství. Nakonec se v podstatě jen oznámí datum svatby, zbytek je přirozeně daný.

A pokud se vám to zdá v dnešní době jako nemožné, uvědomte si, že z vesnice se málokdo odstěhuje jinam – nemovitosti se dědí z generace na generaci a je-li potomků v rodině více, pole se s předstihem vymění za pozemky ke stavbě.

Když jsou v alespoň zhruba podobném věku (nějaký rok sem či tam se neřeší) například dva chlapci a tři dívky, je velmi pravděpodobné, že vzniknou dva páry a společně dohodí zbývající slečně kamaráda z vedlejší vsi. Setkáte se i s dospělákem, který vám (s nižší dávkou nadsázky, než byste čekali) sdělí, že mu manželku přidělil národní výbor.

  • Jelikož konstantně zdravíte lidi na ulici, máte posílené hlasivky.

A to zase jo! Nejde ale až tak o posílené hlasivky, jako spíš o otevřené oči a srdce. To, že jsou si na vesnici lidé blíž, není ani trochu přehnané klišé. Rozhodně by se tu nikdy nestalo, aby někdo potřebný zůstal bez povšimnutí, jako to občas z měst vídáme v médiích.

Než přejdete náves, nejenže minimálně pětkrát někoho pozdravíte, ale s těmi, jež znáte alespoň zběžně, prohodíte i pár slov o počasí nebo poslední kulturní akci (rozuměj zábavě s místní kapelou, při níž jste všichni zpívali dechovku do ranních hodin tak vehementně, že vaše hlasivky dostaly pěkně na frak) a s přáteli se domluvíte na večerní pivo.

Rozhodně neprojdete kolem nikoho bez povšimnutí, to se na vsi nenosí. I kdybyste náhodou nevěděli, kdo ten druhý je, on to o vás nejspíš ví – a vy nechcete být zapsáni jako neslušní sousedé. Je vhodné do toho zapojit i všechny vaše městské návštěvy, které vezmete mezi lidi. Až oni, na rozdíl od vás, ten markantní rozdíl zaregistrují a upozorní vás na něj. Ale nebojte, zvyká se na to rychle a dost možná si budou po návratu domů spíše těžko odvykat a přijde jim líto, že ve městě se to nenosí.

  • Budete opálení, protože chodit venku do půl těla je standard.

Standard úplně ne, ale opravdu ani nic výjimečného. Ovšem pouze u mužů! Žena si případně nechá (většinou) alespoň podprsenku…

Samozřejmě je to míněno poněkud s nadsázkou, protože takovýto úbor se i na vesnici hodí pouze pro jisté příležitosti (jichž se ovšem najde dost). Obecně zde ale není nutné být oblečený podle poslední módy, preferuje se spíše pohodlí a praktická stránka oděvu. No, a když je třicet stupňů a při práci se potíte, pak je vám skutečně nejlépe svlečenému do půl těla.

  • Není třeba přemýšlet, ve které hospodě jsou vaši kámoši, protože jsou stoprocentně v té jedné jediné.

Zde si dovolím opět vznést námitku. Například u nás jsou na pětistovku obyvatel v provozu dvě až tři hospody (záleží na tom, jaký je právě den v týdnu, a pak také na straně vesnice, kam to máte blíž), a to ještě stavíme pivovar!

Tím skutečným důvodem, proč nemáte pochybnost o tom, kde své přátele najdete, je fakt, že se zde dodržují tradice a pravidla. Čili jistá skupinka chodí každou středu a jiná zase v pátek. No a pak tu máte pár štamgastů, kteří chodí v úterý, ve středu, v pátek a v sobotu. V neděli pak pouze jednou za dva týdny, po fotbalovém zápasu místních hvězd. :-)

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email