Proč je lepší bydlet na vesnici než ve městě? Část 1.

7 min. čtení
shutterstock_190702481

Na internetu najdete spoustu trefných postřehů, jejichž autoři si dělají legraci z určité skupiny lidí. Nedávno jsem objevila seznam důvodů, proč se údajně vesničanům žije lépe než obyvatelům velkých měst, a protože mohu vzhledem ke své stěhovavosti posoudit oboje, musela jsem mnoha z nich dát za pravdu. Pro ty, kdo je snad neznají, přináším detailnější rozbor a praktické ukázky. Shledaných důvodů je celkem 20, dnes si představíme prvních 5.

  • Nejen, že víte, jak vypadají vidle, ale umíte je i používat.

Nejsem si jistá, zda právě tato schopnost či zkušenost člověku z města v jeho životě schází, spíše bych se přiklonila k názoru, že když vám párkrát někdo „hodí vidle“ do vaší rozdělané práce či plánů, na tento pracovní nástroj poměrně slušně zanevřete. Osobně jsem vidle v ruce měla naposledy v dětství u babičky, protože ačkoliv bydlíme na vesnici, seno nesušíme a skot nechováme, tudíž hnůj nekydáme.

Nicméně si dovolím tento postřeh rozšířit obecněji na přirozené povědomí vesničanů o mnoha předmětech, rostlinách či zvířatech, jež lidé z města znají jinak pouze ze starých filmů či dětských knih, a názorně jej demonstrovat na vlastní zkušenosti: Kdysi jsme se syny v předškolním věku navštívili soukromou farmu, kde se chlapci překřikovali v rozpoznávání lamy, osla, vietnamských prasat, pštrosa, muflona a spousty dalších zvířecích druhů, až se oba zamračeně zarazili při pohledu na několik exemplářů středně velkého černého ptáka (berete-li to v měřítku od vrabce k pštrosovi).

Jejich vykulená otázka: „Co je tohle?“ nás překvapila snad ještě více než kluky naše odpověď: „Slepice.“ Ty jsme v té době dokonce i chovali (!), ovšem pouze béžové (!!!). Děti na návsi běžně potkávají více barevných variant, a proto je černá slepice jistě nerozhodí. Pro mnohé městské děti je však identifikace živočišného druhu častokrát obtížná, zejména pokud se realita odlišuje od kresleného obrázku v leporelu.

  • Nemusíte hledat manžela nebo manželku. Desítky párů očí to dělají za vás.

Podepisuji. Někdy je to dobře (nemůžete se mu dovolat? Máte minimálně deset dalších možností, koho zkusit: tři z nich ho/ji viděli v posledních minutách, minimálně dva znají jeho/její plány na příští hodinu, ze zbytku pak někdo přesně ví, s kým teď je, případně sám stojí vedle něho/ní) a jindy špatně (jakmile žádný z těch deseti neví, minimálně půlka ve skutečnosti pravdu zná, ale nechtějí vám to říct, takže v tu chvíli se zřejmě máte proč obávat), každopádně to funguje, ať chcete nebo ne.

Odnaučí vás to lhát o tom, kde jste byli nebo nebyli, nedovolí vám to pod vlivem alkoholu rozšafně (byť zcela nevinně) flirtovat (neboť o té nevinnosti jste přesvědčeni pouze vy sami, přičemž zbytek vesnice ví své, což znamená, že velmi brzy vsí koluje hromada detailů, které se ve skutečnosti nikdy nestaly, a pokud se k nim nějakým nedopatřením dostanete i vy, nikomu je nevymluvíte), ani páchat po obci žádnou trestnou činnost od odhození nedopalku na chodník po nesebrání exkrementu po svém psíkovi. Tudíž to z vás logicky dělá poctivého a lepšího člověka. S ostudou se totiž na vesnici skutečně žije velmi špatně a pověsti o vašem poklesku sousedům vydrží až do té doby, kdy přijde jiný a lepší drb!

  • Nepotřebujete fitko, protože z uklízení domu a šlechtění polnosti jste vytrénovaní až až.

Dovolím si částečně nesouhlasit, a to hned z několika důvodů. Kromě faktu, že domy jsou i ve městě, je třeba si uvědomit, že taková majitelka vily v Praze (pakliže nemá hospodyni), musí uklízení budovy věnovat výrazně větší péči než vesničanka. Tam, kde se chodí v teplákách a na botě se holt občas vnese slepičinec až do kuchyně, se to zas tak nehrotí.

Pole, pokud jste skutečně zemědělec, se navíc šlechtí stroji, takže většina sedláků, které znám, má postavu typicky spokojeného Čecha s řádným pivním mozolem. Ne každý člověk žijící na vesnici tráví den okopáváním svého řádku brambor, i oni běžně mívají zaměstnání, v němž tráví výraznou část dne, a za utržené peníze si umí zeleninu nakoupit.

Jedno se však musí nechat: je pro ně přirozenější dojít si ke známému, do hospůdky či místního krámku pěšky namísto popojíždění autem, a tak jistou dávku pohybu mají tak nějak automatičtěji. Navíc nejsou zvyklí zůstávat asociálně zavřeni v bytě, ale běžně se setkávají se sousedy, takže kromě toho, že k nim musí dojít, tráví spoustu času venku na čerstvém vzduchu. A jít do fitka je opravdu většinou ani nenapadne.

  • Pokud kolem vás zrovna neprojede náklaďák ze statku, nedýcháte zahnojený vzduch.

Tak on velmi často i projede, ale to neřešíte, to k tomu zkrátka patří. I když vzduch bývá někdy cítit hnojem, určitě voní lépe než ve smogovém městečku, to každopádně.

Na druhou stranu, kdybyste někdy viděli, čím je některý vesničan schopný zatopit v kamnech! A je-li vaše víska v údolí, poznáte i na druhém jejím konci po čuchu, jestli už dnes rozdělal oheň, nebo ještě není doma. Někteří z nich to opravdu řeší méně, jejich svět se totiž zdá být tak nějak menší, a tak globální problémy nechávají na jiných.

  • Nebojujete o přežití pokaždé, když přecházíte silnici.

Bývávalo! Jak už bylo zmíněno, i vesničani jezdí pracovat do měst. A slovo „jezdí“ je v této větě podstatné. Běžně dojíždí každý člen rodiny jinam, čili i na vesnicích stoupá počet automobilů a mnohde téměř atakuje hranici počtu obyvatel.

Vísky však na rozdíl od měst nemívají velkokapacitní parkoviště, takže se ty vozy odpoledne šoupnou k plotu, a chcete-li úzkou uličkou projet, celkem slušně se pocvičíte ve slalomu. Jen musíte být ostražití, protože v tu chvíli má zákonitě většina místních koček potřebu přecházet tam a zpět přes vaši trasu, takže obloučků je zpravidla dvakrát tolik než zaparkovaných aut a musíte počítat i se zdržením, než přemluvíte flegmatického voříška, aby si lehl aspoň o kousek dál a dalo se kolem něho projet.

O přežití pak bojujete zejména v případech, kdy stejně jako já bydlíte na vesnici, kde na příjezdu varuje řidiče značka „slepá ulice“, kterou pravidelně všichni neznalí ignorují. Jejich navigace jim tvrdošíjně hlásí, že to tudy určitě jít musí a bude to pravděpodobně rychlejší než stát tu frontu na dálnici. Nemusí, nejde a nebude, protože se stejně jako všichni před nimi nakonec vrátí a vystojí si tu Strakonickou. Fakt.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email