Pán tvorstva na lovu – pardon, na nákupu

6
6 min. čtení
muž na nákupu

Pokles venkovních teplot v mnoha domácnostech nastartoval prověrku vhodného oblečení do nepohody. Možná jste pátráním ve skříních zjistila, že nekritičtější je situace bohužel právě u vašeho partnera, přičemž některé součásti jeho garderoby jsou v přímo žalostném stavu. Že zkompletovat a obnovit šatník vaší drahé polovičky bude úkol tak obtížný, jako pro horolezce zdolat pětitisícovku, je vám nad slunce jasnější.

Je třeba vzít v úvahu, že muž je především lovec s cílem uspět co nejrychleji – tedy ulovit bez velké námahy. Na základě svých letitých zkušeností s muži mohu potvrdit, že nakupování nesnáší a pokud se týká oblečení, to patří v žebříčku neoblíbenosti na jedno z předních míst. Smiřte se s tím, že radostné tleskání ručkama, že bude mít něco nového v šatníku, se opravdu konat nebude. Jeho taktika je tiše vniknout, obhlédnout terén, ulovit a s kořistí co nejrychleji opustit nepřátelské území.

Ačkoliv jste dospěla k závěru, že váš muž nové džíny skutečně nutně potřebuje, podle něj ty staré ještě docela „ujdou“ a nákup není potřeba. Obrněna obrovskou dávkou trpělivosti použijete ženskou přesvědčovací taktiku. Nejprve mu vysvětlujete, že je škoda zahodit image „ještě pořád pěknýho chlapa“, a jako bonus přidáte slib, že mu v neděli konečně uvaříte jeho oblíbenou svíčkovou i s domácím knedlíčkem. Když už ho máte skoro na lopatkách, nejistě se zeptá, kam pro ty zatracený džíny půjdete a jak dlouho to bude trvat. Máte na jazyku odpověď, že určitě ne k řezníkovi, ale radši ji rychle spolknete a zašvitoříte, ať to nechá na vás. Jde přece o jediné: sehnat správnou kvalitu a velikost, a to za rozumnou cenu. Když je mu to tak jedno, tak proč přehnaně utrácet?

Konečně vcházíte do vhodného obchodu. Pán tvorstva s odhodlaným výrazem lovce s napnutou tětivou neomylně zamíří k regálu s džínami. Popadne první, co mu přijdou do ruky. To, že jsou dámské nebo v podivné barvě a s kapsami, které nesnáší, v tuto chvíli naprosto neřeší, jen aby to měl rychle za sebou. Překvapeně to zjistí o chvilku později, načež konstatuje, že nic pořádného nemají, a urychleně se chystá opustit obchod.

Naštěstí v ten okamžik přiskočí ochotná prodavačka. Máte-li štěstí, je to opravdu prodavačka, a ne podavačka, a perfektně se vyzná jak ve velikostech, tak v psychologii zákazníků. Dokáže zabránit mužským pokusům o úprk, a na druhou stranu hbitě reagovat na vaše požadavky o odstínu indiga, střihu, a hlavně „velikosti tady na pána“. Vy po chvilce třímáte v ruce hned několikery kalhoty a směřujete ke kabinkám, zatímco on se za vámi neochotně plíží, jak se už dopředu děsí zkoušení.

Při představě, že stojí jak sám voják v poli v kabince pouze v trenýrkách či slipech, mu naskakuje kopřivka. Do toho vy každou chvilku odhrnete závěs a podáte mu další kus oděvu. Za minutu to přijdete zkontrolovat, pokud možno s prodavačkou. Nutíte ho otáčet se na všechny světové strany a společně hodnotíte, v čem má větší či menší zadek a jak mu to sedí přes stehna. Nejradši by se stal menším a ještě menším, až neviditelným. Občas se přemůže a vrhne na prodavačku úsměv chovance z pomocné školy. Na vaše dotazy, které se mu líbí nejvíc, odpovídá s odevzdaným výrazem: „Mně je to jedno, něco vyber.“

Pokud se vám podařilo mu „navléct“ několikery džíny, jste neobyčejně úspěšná. Šance na „úlovek“ se několikanásobně zvýšila, a nakonec tak nejspíš, vy s vítězoslavným pocitem a on s úlevou, že je po všem, odhopkáte k pokladně. Radila bych vám, milé dámy, pokud jste objevily opravdu dobrý střih, který vašemu partnerovi pěkně sluší, neváhejte a kupte kalhoty nejméně dvoje. A mají-li rozdílnou barvu, pak to vůbec nemá chybu. Mnohokrát jsem si za toto rozhodnutí blahořečila.

Cestou ven z obchodu na vás, jak říkáme my ženy, „skočilo“ docela pěkné tričko a košile. Nesměle navrhnete, jestli by se aspoň očkem nemrkl, když už jste byli tak úspěšní. „Ne, nemrkl, nešli jsme přece kupovat trika ani košile, a pak, už jsem z toho úplně zničený,“ brání se urputně „lovec“. Naštěstí trička, košile, prádlo a ponožky zvládnete koupit sama. Jinak by totiž patrně chodil nahý a bos. Kalhoty bohužel vyzkoušet musí.

Pokud máte, dámy, jinou zkušenost, například ten váš milý chodí nakupovat rád a ochotně si zkouší a pózuje v kabince, buďte šťastné. Prostě výjimka potvrzuje pravidlo. Naše generace může jen závistivě sledovat některé mladé muže, jak si umí poradit, jak si svůj „lov“ na značkové „hadříky“ vysloveně užívají a jak kmitají od regálu k regálu a zkušeně osahávají kvalitu oblečení. Pokud se jim podaří ulovit něco z výhodné nabídky, jsou šťastní. Přeju jim, aby jim to nadšení a radost vydržely. Bohužel, většina mých vrstevníků bere takový nákup jako trestnou výpravu.

Vracíte se s nákupem džín k autu. Máte pocit, že váš muž už ani nemá sílu tam dojít a nejspíš cestou upadne. Po chvilce se však najednou rozzáří, když potkáte jeho oblíbené teritorium, tedy obchod s elektronikou, počítači, telefony a jinými „vymoženostmi“. Necháte-li se přesvědčit, že se jenom „jukne“, co mají nového, lovec se záhy změní v mírného beránka, který dělá velmi zevrubnou rekognoskaci terénu a vás vleče s sebou. Rozhodně nezůstane u letmého pohledu. Při tom vám s úsměvem na líci vysvětlí, v čem je ten či onen model dokonalejší a čím se liší. Teď zíráte pro změnu zase vy.

A běda, jak včas nenasměrujete vaše kroky jinam, je-li cestou před vámi ještě Ráj kutilů. Váš miláček se jako mávnutím kouzelného proutku opět promění, tentokrát v malého kluka, který vesele pobíhá od jednoho regálu ke druhému a radostně sděluje, co úžasného objevil. To úžasné jsou pro vás nepochopitelné šrouby, šroubky, matičky a hřebíčky. Paradox je, že se raduje jak ten, který už nic nevyrábí, tak i ten, který to ani v budoucnu nemá v plánu. Asi to patří k mužským vlastnostem a nezáleží na věku.

Tady mě napadá myšlenka zřídit v těchto kutilských mega obchodech „koutek pro odložené ženy“. Určitě by se to vyplatilo. Jak by bylo úžasné trpělivě čekat na toho svého, popíjet kávičku a listovat časopisem! Věty typu: „Cos tam proboha dělal tak dlouho?“ by vystřídalo laskavé: „Už ses opravdu dostatečně pokochal?“

Jistěže my, ženy, nakupujeme úplně jinak. Ale o tom až někdy příště.

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

6 komentářů: “Pán tvorstva na lovu – pardon, na nákupu”

  1. Tibi napsal:

    Pravdivé a navíc zábavné. Tibi

  2. Vlasta napsal:

    Bezva vypozorovane a napsané. Ke změně postoje dochází, pokud muže v práci obklopují mladé a pohledné kolegyně. To potom dojde i na zděšení, zda opravdu ten zadek v kalhotách nějak divně nevisi…
    Těším se na další postřehy autorky.

  3. margareta napsal:

    super, smála jsem se jako blázen, přesně vidím svou drahou polovičku, koutek pro odložené ženy bych udělala všude.

  4. Lenka napsal:

    Moc hezké Vlasto! Dám přečíst doma. U nás už averze z nakupování došla tak daleko, že nevadí ani půl roku děravé boty. Brzy ho zachrání výměna za zimní a na jaře vážně nevím.

  5. David Hlavacek napsal:

    Moc krasne cteni. I my mladi muzi mame stejny problem s nakupovanim. Preju krasny den. :)

  6. Hana Líbalová napsal:

    Skvělé, H.L.