Nelovme Pokémony, lovme knihy!

2
5 min. čtení
lovci knih

V Belgii se před časem v hlavě Aveline Grégoire zrodil nápad, jak užitečně naložit s přečtenými knihami. Namísto elektronických zařízení a GPS souřadnic využívá síly sociální sítě a desetitisíce lidí už díky ní neloví Pokémony, ale knihy. Tento nový trend se už dostal i k nám, a tak se můžeme na smysluplnější lov vydat i my. Kde a jak?

Prvním krokem je stát se členem facebookové skupiny lovců, či, chcete-li, hledačů. Zatímco belgická skupina, již Aveline založila v půlce srpna, už má téměř 78 tisíc členů, u nás se tento koníček teprve rozjíždí. V tuto chvíli jsem dohledala tři takto zaměřené skupiny. Vzhledem ke vzrůstající oblibě lze očekávat, že počty jejich členů se budou poměrně rychle měnit.

Hledači knih

Skupina, která u nás vznikla jako první, má v tuto chvíli již 766 členů. „Přečetl jsem si v Independentu článek o skupině, která byla založena v Belgii. Vzhledem k tomu, že už od mala čtu, jsem kontaktoval zakladatelku tamní skupiny. Ta mi obratem odpověděla, že mi dává svolení iniciativu rozjet v České republice,“ řekl nám její zakladatel Jan Weisser a dodal: „Myšlenka se mi líbila a vnímal jsem to jako skvělý způsob, jak vybudovat těsnější vztah lidí ke knihám a četbě obecně.“ V této skupině můžete hledat knihy ukryté převážně v Praze, ale také ve východních Čechách (v Jičíně, Trutnově, Kostelci nad Orlicí nebo Hradci Králové) a několik kousků by mělo být i v Ostravě.

Hledači knih – Praha

Když tuto skupinu Michaela Bejblová zakládala, netušila, že není první. Se svými 300 členy je v tuto chvíli druhou největší skupinou, byť vznikla až jako třetí v pořadí. Michaela tedy přemýšlela, jak je logicky rozlišit, a přišla na to, orientovat svou skupinu pouze na hlavní město. „Zatím se Praha drží a nepřidávají se příspěvky odjinud. Skupina je ale ještě mladá, tak uvidíme, kam to půjde dál, ale pouze Prahu chci určitě zachovat.“ Chcete-li tedy hrát v jiném městě, budete upozorněni na to, že do této skupiny váš příspěvek nepatří.

„Osobně hraju Pokémon Go a toužila bych i po mobilní aplikaci pro hledače knih. To by byla paráda. Knihy totiž miluju a ráda navštěvuju knihovny či knihkupectví, tak proč si to neudělat zajímavější a nehledat takto knihy,“ svěřila se nám Michaela a vyslovila zajímavou myšlenku: „Přece jen je čtení individuální ‚sport‘, tak proč ho více nezkolektivnit?“

Lovci knih – přečti je všechny

Třetí skupinu v půlce září založil Marek Frick z Liberce. V tuto chvíli má nějakých 156 členů. Knihy jsou v Liberci a Praze a v posledních dnech Marka díky vzrůstající popularitě oslovili i lidé z Brna a Olomouce, kteří se chtějí přidat. „Nicméně je to i na samostatných hráčích, tedy stejně jako v Praze může kdokoli a ‚kdekoli‘ umístit nějakou knihu a čekat, jestli ji někdo objeví,“ vyzval i naše čtenáře Marek. I on má rád hru Pokémon Go a geocaching. „Takže mi přišly samotná pravidla a možnosti hry takové chudé, ale zase jednoduché, což má své výhody,“ připustil Marek s tím, že v hlavě mu koluje myšlenka na samostatnou webovou aplikaci či mobilní aplikace, ale uvidí se, jak se hře povede.

Princip hry

Nejprve si tedy vyberete tu skupinu, která vám nejvíce sedí. Některý z jejích členů pak schová jistou knihu, zabalenou kvůli ochraně proti poničení do igelitu, na nějakém zajímavém a pro něj dostupném místě. Na stránce skupiny pak vyvěsí příspěvek s popisem dané knihy a fotografií či jinou nápovědou, kde ji máte hledat. „Snažíme se, aby lidé dávali knihy na hezká místa, kde je radost si několik stran z knih přečíst hned. Tudíž se nabízí si přečíst kousek a knihu na místě nechat.“ V každém případě, pokud někdo knihu objeví, musí do komentáře pod ni napsat, že ji našel, nejlépe se s ní vyfotit. „Pokud si někdo knihu vezme domů, není to v rozporu s pravidly,“ prozradil nám Jan Weisser. Důležité je dát vědět ostatním, že už ji tam hledat nemají. Po přečtení ji schováte zase jinde a vlastním statusem s podobnou nápovědou k ní navigujete další hledače.

„Je také otázka, zda nechat knihu veřejně přístupnou, či schovanou jen pro členy hledačů. Já bych byla pro to, aby se knihy lépe schovaly. Aby se nestalo, že ji jen tak někdo vezme,“ přiznala Michaela s tím, že už se to i stalo. Nechává tedy u knih průvodní dopis, v němž vysvětluje, o co jde, a žádá náhodné nálezce, aby hru nepokazili a nechali knihu na svém místě, pokud sami hrát nechtějí.

V rámci rozšiřování hry je samozřejmě žádoucí věnovat své vlastní přečtené knihy, jež je vám líto vyhodit a mohly by posloužit ještě někomu dalšímu. Bližší instrukce k průběhu hry naleznete v pravidlech dané skupiny, v podstatě se ale neliší.

Výsledkem pak může být spousta skvělých čtenářských zážitků i dobrý pocit z toho, že si knihy dál žijí svým životem. Jak nám řekl Jan Weisser: „Nejvíc mě potěší reakce lidí, kteří narazí na knihu náhodou, přečtou si pravidla hry a pak píšou radostné reakce na facebook. V tom vidím s odstupem času největší přínos. Udělat lidem radost a zpříjemnit jim den. Když má člověk dobrou náladu, usmívá se na lidi kolem a šíří dobrou náladu dál, a to je přece skvělý!

Zdroj foto: Hledači knih

Sdílet

facebook twitter google+ linkedin email

2 komentáře: “Nelovme Pokémony, lovme knihy!”

  1. Jarmila Hálková napsal:

    Tak tomu říkám krásný nápad!

  2. Carlos napsal:

    Tohle zní fakt dost dobře. Tak snad se to i u Čechů fakt chytne. Aby na to nebyli moc líný…